Základy ekonomie (9): Konkurence a spontánní řád

V sérii krátkých článků představujeme jednoduchou formou několik základních poznatků ekonomie. V tomto díle ukážeme podstatu tržní konkurence.

Konkurence na trhu je proces, v němž jednotlivé firmy mezi sebou soutěží o zákazníky tím, že se snaží nabízet své výrobky a služby v lepší kvalitě a za nižší cenu. Firmy nesoutěží jen o zákazníky v nabídce zboží. Soutěží také o zaměstnance a lidé zas soutěží mezi sebou na trhu práce, když nabízejí své služby firmám.

Podstatou této soutěže je vyloučení agrese. Soutěž je založena na principu ber-neber. Trhovci se zeleninou, benzínové pumpy, kadeřníci ani supermarkety nenutí zákazníky násilím koupit si právě to jejich zboží a služby. Snaží se jen to své představit a získat přízeň zákazníků. Stojí obvykle o to, aby se k nim zákazníci vraceli.

Sebezájem – Neviditelná ruka trhu

Jednotlivé firmy soutěží o zákazníky, protože chtějí získat jejich peníze. Každý člověk a každá firma na trhu vždy sleduje v první řadě svůj vlastní zájem. Přesto výsledkem je prospěch pro ostatní, resp. pro společnost jako celek.

Jak uvedl Adam Smith, zakladatel ekonomické vědy, ve svém díle Bohatství národů, „Nikoliv z laskavosti řezníka, pivovarníka či pekaře máme svou večeři, avšak z jejich zájmu o sebe samé. Nežádáme je o lidskost, stačí nám jejich sebeláska, nevykládáme jim o našich potřebách, dáme jim vědět o výhodách pro ně.“

Smith ukázal, že zájem o sebe sama je hybnou silou lidského konání. Existuje ještě druhá hybná síla, druhá motivace – dobročinnost, snaha obětovat se pro druhé. Většině dobrého kolem sebe ale vděčíme zájmu lidí o sebe sama.

Jak dodává Smith: „Podnikatel sleduje jen vlastní zisk, a je v tomto, jako v mnoha jiných případech, veden jakousi neviditelnou rukou, aby podpořil výsledek, který nebyl jeho původním záměrem […] Tím, že jde za svým vlastním zájmem, prospěje mnohdy zájmu společnosti účinněji, než kdyby mu šlo skutečně o zájem společnosti. Nevšiml jsem si, že by kdy udělali mnoho dobrého lidé, kteří dávali na odiv, že provozují obchod pro dobro společnosti.“

Aby firmy se svými výrobky uspěly, musí neustále inovovat – nacházet způsoby, jak služby a zboží produkovat s nižšími náklady nebo vymýšlet výrobky a služby nové, které lépe uspokojí potřeby lidí. Důsledkem této soutěže je proto zlevňování a vývoj nových produktů, a potažmo růst životní úrovně všech lidí.

Spontánní řád

To, co vzniká jako chaos, v němž každý sleduje vlastní zájem, se vyvíjí v řád, který nemá žádného organizátora. Ekonomičtí filosofové tomu říkají spontánní řád. Na podobných principech vznikají i další struktury: molekuly se utváří do krystalů, snaha lidí domluvit se dává vzniknout jazyku, rozptýlené informace na mnoha serverech se spojují do internetu. Rostliny a živočichové soutěží o své místo na slunci a vznikají tak ekosystémy, které jsou krásné, propojené a stabilní, aniž by je někdo naplánoval.
Trh utvářený konkurencí je přirozený spontánní řád a snaha vylepšit jej shora je stejně pošetilá jako snaha vytvořit umělý jazyk nebo vylepšit tvorbu sněhových vloček.

Petr Mach vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS. Je předsedou Svobodných.