Základy ekonomie (8): Zázrak vlastnictví

V sérii krátkých článků představujeme jednoduchou formou několik základních poznatků ekonomie. V tomto díle ukážeme podstatu vlastnictví.

„Dej člověku do vlastnictví holou skálu a on ji promění v kvetoucí zahradu. Dej člověku do devítiletého nájmu kvetoucí zahradu a on ji promění v poušť.“ Anglický ekonom Arthur Young tak vystihl v roce 1878 zázrak osobního vlastnictví. Lidé mají tendenci chovat se jinak k tomu, co je jejich a jinak k tomu, co jen využívají a nepatří jim to.

Známe to všichni. Doma neodhodíte na koberec nedopalek cigarety, na ulici to mnozí lidé udělají. Při jízdě se svým autem šetříme brzdové destičky i převodovku, u půjčeného auta nám jde jen o spotřebu benzínu a auta z půjčoven jsou na odpis dřív než auta soukromá.
Morální hazard
Pokud uživatel nějakého majetku není jeho vlastník a nenese tak všechny důsledky svého chování k tomuto majetku, dochází k pokušení nebrat v potaz dlouhodobé důsledky chování a využívat majetek na úkor vlastníka. Takovému chování říkáme morální hazard.

Socialismus zkrachoval mimo jiné proto, že zrušil soukromé vlastnictví obchodů, firem, domů, polí. Zaměstnanci využívali podnikový majetek na úkor vlastníka státu. Stát nedostatečně investoval do domů, když na investicích nezávisel při regulovaném nájmu budoucí výnos.

Prvky tohoto socialismu společného vlastnictví známe dodnes. Mnoho lidí žije v obecních domech, kde jsou zanedbané společné chodby. Pozemky kolem státních drah jsou často zanedbanou zemí nikoho dobrou pro sprejery, narkomany a bezdomovce.

Co je to ten zázrak vlastnictví? Když něco vlastníme, neseme vždy plné důsledky našeho chování. Když vlastníme kus lesa a uděláme z něj mýtinu, neseme nejen výnos z prodaného dřeva ale i pokles ceny pozemku. S užíváním věci je spjata odpovědnost.

Jak vlastnictví vzniká? Převážně prací. Svobodný člověk je vlastníkem sebe sama a má tak právo na plody své vlastní práce. To, co si sami svojí prací vyrobíme, je naše. Za výrobu pro druhé máme právo na odměnu. Za odměnu ze své práce si pak koupíme auto, mobil, počítač, mikinu – které jsou naše.

Vlastnictví je vztah mezi člověkem a věcí. Podstatou tohoto vztahu je soubor práv, kterým dohromady říkáme vlastnická práva: právo věc využívat, pronajmout, prodat, darovat nebo třeba i zničit. Bez vlastnictví by ani nebylo směny. Směna je převod vlastnických práv. A směna, jak jsme ukázali (v kapitole 3 – LF leden‒únor 2013) znamená, že věc nachází nového vlastníka, takového, kterému bude užitečnější.

Vlastnictví závisí na tom, jestli ho uznávají ostatní. Bylo by nám na nic myslet si, že něco vlastníme, když by toto naše vlastnictví neuznávali ostatní. Dítě si může myslet, že mu patří kolo, ale je mu to málo platné, pokud toto vlastnictví neuznává rodič a kolo dítěti vezme a prodá. Vlastník pole si může myslet, že mu patří celé pole, ale pokud přes něj lidé vyšlapou pěšinu a budou přechod přes pozemek považovat za své právo, nic na vyšlapané cestě majitel pole nevypěstuje. Vlastník lesa si může myslet, že mu patří všechny houby v lese a že ostatní nemají právo si je bez dovolení brát. Pokud si ostatní myslí, že si můžou houby volně brát, budou si je brát.

Aby zázrak vlastnictví plně fungoval, musí být vlastnictví jasně definováno a ostatními respektováno.

Petr Mach vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS. Je předsedou Svobodných.