Základy ekonomie (5): Zákon nabídky

Supply Concept

V sérii krátkých článků představujeme jednoduchou formou několik základních poznatků ekonomie. V tomto díle vysvětlíme zákon nabídky.

Když za něco může prodávající dostat více peněz, bude mít tendenci nabízet toho více, a naopak. To je zákon nabídky. Nabídka jako vztah mezi cenou a nabízeným množstvím je rostoucí funkcí. Je tomu tak proto, že náklady výroby na každou další vyráběnou jednotku (neboli mezní náklady) rostou.

Představme si včelaře, který staví na svém pozemku úly a produkuje med. Řekněme, že na produkci první várky medu stačí jedno včelstvo. Na produkci dvou várek medu ale už potřebuje více než dvě včelstva, protože další včely musí létat na vzdálenější místa, a mají proto menší produkci medu. Včelař tak na další a další kila medu musí stavět více a více úlů. Rostou také náklady obětované příležitosti. Na umístění dalších úlů musí včelař obětovávat cennější a cennější pozemky, třeba takové, které jsou blíže jeho domu. Při nízké ceně medu se včelařovi vyplatí jen pár úlů. Při vysoké ceně se vyplatí postavit i další úly.

Řekněme, že provozujete automaty na kávu. Při vyšší prodejní ceně byste byli ochotni nabízet více káv. Vyplatilo by se vám kupříkladu zprovoznit další automat v místě, které je příliš vzdálené nebo v něm je vyšší nájem, takže při nižší prodejní ceně kávy by se vám to nevyplatilo.

Když cena použitých učebnic na trhu bude nízká, jen velmi málo studentů se rozhodne prodat svoji učebnici mladším studentům, raději si ji nechají nebo zahodí. Když tržní cena učebnice poroste, více studentů se rozhodne ji na trhu nabídnout. Vyšší cena motivuje dát do prodeje učebnici studenty, pro které prodej učebnice znamená vyšší náklady. Pokud některý starší student již chodí do práce, sejít se se zájemcem o učebnici pro něj představuje vysoký náklad obětované příležitosti. Rostoucí cena tak motivuje dát do prodeje učebnici i ty studenty, kterým by to jinak nestálo za to.

Je nabídka práce zpětně zahnutá?

Řekněme, že pracujete v továrně za sto korun na hodinu. Majitel by vás potřeboval přes čas a nabídne vám za stejnou cenu – sto korun na hodinu – práci v sobotu. Někteří zaměstnanci budou rádi a nabídku využijí. Mnozí ale odmítnou, dají přednost trávení času v sobotu s rodinou. Když vám firma nabídne sobotní práci za 150 korun na hodinu, dají přednost práci i někteří, kteří by jinak byli rádi s rodinou. A i zapřisáhlí odpůrci sobotní práce – ti, kteří si velmi cení sobotního volna – by začali váhat, kdyby nabídka zněla 500 korun na hodinu. Volný čas tak extrémně podraží. Lidé vždy budou nabízet více práce, když za ni dostanou vyšší odměnu.

Jak to, že tedy lidé pracují na počátku 21. století méně než před sto lety, když mzdy jsou dnes evidentně vyšší? Není to u práce naopak – že s růstem mzdy nabízené množství práce klesá? Vždyť většina lidí už nepracuje deset hodin denně jako v dávných dobách, ale jen osm. Lidé většinou mají volné nejen neděle, ale i soboty. Lidé si dopřávají více státních svátků a delší dovolenou než před sto lety. Někteří ekonomové proto říkají, že práce je výjimkou a že nabídka práce může být klesající – čím vyšší mzda, tím méně práce bude lidmi nabízeno. Takové pojetí je nepochopením nabídky.

Růst mzdy mění náš reálný příjem – za mzdu si koupíme více věcí, nemusíme tedy pracovat tolik, abychom uspokojili daný objem potřeb. To vede ke zmenšení nabídky (při dané mzdě budeme mít tendenci nabízet méně práce). Nabídka se posune, ale vždy zůstane rostoucí. I za sto let, jestli bude lidem při vysokých mzdách stačit pracovat tři dny v týdnu, bude nabídka stále rostoucí. Bude jen otázkou nabídnuté mzdy, jestli v roce 2113 kývneme na nabídku pracovat výjimečně i ve čtvrtek. Zákon nabídky je univerzální. Náklady, přinejmenším náklady obětované příležitosti, s každou další nabízenou jednotkou rostou. Proto je i nabídka rostoucí funkcí.