Základy ekonomie (10): Peníze

Peníze jsou skvělý ekonomický vynález – jinak by je lidi nepoužívali, a tak jako v dávných dobách by dál směňovali zboží za zboží. Ač jsou peníze skvělý vynález, není žádný ekonom, kterého bychom mohli oslavovat jako vynálezce peněz. Peníze se do své dnešní podoby evolučně vyvinuly během staletí, nemají jednoho vynálezce.

Peníze mají své předchůdce ve zboží, které lidé dávno ochotně přijímali při směně zboží. Před vynálezem peněz lidé byli ochotni ustoupit a přijmout za nabízené zboží i věc, kterou sami nepotřebovali. Když farmář prodával na trhu jahody a chtěl za ně košili, mohl být k večeru rád, když za jahody dostal sůl, i když sůl zrovna nepotřeboval. Jahody by jinak shnily. Při naturální směně je nízká pravděpodobnost, že za to, co máte, získáte přesně to, co potřebujete. Proto než aby jahody shnily, přijmete sůl, třeba ji příště vyměníte za košili.

Lidé začali na trzích přijímat statky, které sice nepotřebovali, které ale mohli později snadno vyměnit za to, co potřebovali. Takové statky musely být trvanlivé, dělitelné a hodnotné. Nebudete chtít za jahody dostat něco, co se také může zkazit. Proto trvanlivost. Sůl se nekazí. Také budete chtít něco, co má stejnou hodnotu jako vaše jahody. Proto budete chtít statek, který je dobře dělitelný, takže se z něj bez ztráty kvality dá oddělit díl, který přesně odpovídá hodnotě toho, co nabízíte. A konečně chcete, aby přijímaný statek byl relativně hodnotný. Aby měl hodnotu vašich jahod a přitom nebyl příliš objemný. Je lepší odcházet domů s váčkem soli než se vláčet s kládou dřeva o stejné hodnotě.

Na mnoha místech světa lidé začali jako trvanlivé, dělitelné a hodnotné statky, které se dobře vyměňovaly za ostatní zboží, používat drahé kovy – zlato a stříbro. Pak někoho napadlo označovat kousky kovu značkou, která dokládala kvalitu a hmotnost. Tak vznikly mince.

Když jste nechtěli držet z bezpečnostních důvodů mnoho zlatých mincí u sebe nebo doma, mohli jste je za poplatek dát do úschovny ke zlatníkovi. Jako doklad o uložení jste dostali potvrzení. Proti potvrzení jste mohli své mince kdykoliv vyzvednout, zlatník je pro vás uchovával v trezoru.

Pak někoho napadlo, že je škoda, když peníze leží v trezoru ladem. Když jste peníze nepotřebovali hned, mohl je zlatník půjčit někomu, kdo byl ochoten za půjčku zaplatit úrok. O úrok se pak podělil zlatník s vámi a tím se z něj stal bankéř. Bankéř věděl, že stačí, aby držel jen část mincí svých zákazníků v trezoru, zbytek mohl rozpůjčovat. Zákazníci nepřijdou nikdy všichni najednou žádat své mince. Koneckonců s poukázkami na uložené mince šlo platit stejně jako s mincemi. Na každé poukázce byl přeci slib bankéře vyplatit uložené zlaté mince. Tak vznikly bankovky.

Jako peníze se používaly jak zlaté mince, tak bankovky vydané bankami.

Později vlády vydávání bankovek zmonopolizovaly. A pak i přestaly garantovat proplacení zlata. Dnešní peníze nejsou kryté zlatem. Jsou to jen papírky, za které jejich vydavatel, centrální banka, neslibuje proplatit nic. Přesto peníze ochotně přijímáme, protože víme, že za ně dostaneme v obchodech statky, které potřebujeme.

Kvantitativní teorie

Když roste množství peněz, rostou ceny. To nám říká „kvantitativní teorie peněz“. Peníze jsou jen odrazem statků, které si za ně můžeme koupit. Když přibývá vyrobených statků a množství peněz je stálé, ceny klesají. Když se nemění množství statků, které si můžeme za peníze koupit, a přibývá peněz, rostou ceny. Bohatství se nevytvoří tím, že přibude peněz. Tisknutí peněz je vždy ku prospěchu toho, kdo peníze tiskne a utrácí, ale na úkor ostatních, kteří si ta své peníze – kvůli inflaci – koupí méně. Tisknutí peněz může sotva pomoci k hospodářskému růstu.