Veřejnoprávní lobby dobyvatelů výhod

Nabídka a poptávka milionů lidí dnes a denně rozhoduje o tom, co se bude vyrábět a co v konkurenci neobstojí a zanikne. Podnikání je velké riziko, ve kterém jste neúprosně konfrontováni s korunovými „hlasy“ zákazníků, kteří bez slitování volí levnější a kvalitnější výrobky. Podnikatelé, kteří špatně odhadnou situaci na trhu, jsou nuceni své plány přehodnotit nebo trh opustit a uvolnit místo šikovnějším a prozíravějším. Stalo se to mnohým a na mnohé to ještě čeká.

Ne vše je ale předmětem obchodního trhu: V demokratickém systému pak rozhodují hlasy občanů o tom, kdo a jak bude řídit věci veřejné. Tržní konkurenci zde nahrazuje politická soutěž. Politici, stejně jako podnikatelé nesou riziko. Ti, kteří nedokáží přesvědčit o svých záměrech dostatečný počet voličů nebo jejich důvěru ztratí, jsou nuceni politickou scénu opustit a uvolnit místo přesvědčivějším. Zažili to mnozí a na spoustu to čeká.

Někteří se ale s tímto osudem smířit nedokážou. Chtějí mít privilegia, která jim dávají moc bez odpovědnosti před voliči a bez odpovědnosti před poptávkou spotřebitelů. Straní se standardního politického souboje, nevěří v komerční úspěch svých produktů. Chtějí mít vliv, aniž by nesli odpovědnost za případná chybná rozhodnutí. Své snahy o udržení vlivu a moci skrývají do neupřímných vět o nezávislých institucích, občanské společnosti, duchovní dimenzi a evropanství.

Nejsou však ničím jiným než „veřejnoprávní“ lobby „dobyvatelů výhod“, která si chce udržet a rozšiřovat vyzískaná privilegia. Vousatí intelektuálové chtějí nadále za peníze daňových poplatníků pronášet svá hodnocení všeho v pořadu Katovna na televizním kanálu ČT2. Reprezentanti katolické církve chtějí dál kázat za peníze daňových poplatníků, ale zpovídat se jim nechtějí. Režiséři chtějí dále točit své filmy za koruny ukořistěné ze vstupného na hollywoodské filmy. Představitelé veřejnoprávní televize chtějí vysílat, co se jim zlíbí, a zdroje na to mít vynucované zákonem. Všichni tito lidé se sníženou hladinou odpovědnosti budou dělat vše proto, aby své pozice uhájili, uhájené pozice posilovali a zaváděli nové cesty obcházení svobodné vůle občanů. Když budete chtít pochybovat o tom, jak nakládají s vašimi daňovými odvody, nejspíš od nich uslyšíte jen Děkujeme, odejděte! nebo Impuls k dalšímu posílení jejich nezávislosti.

Typický představitel této skupiny je nejspíš přímo či nepřímo placen z veřejných prostředků a je-li ve funkci, nebyl do ní zvolen občany, nýbrž byl kýmsi jmenován. Své zájmy halí do hesel o nutnosti podpory občanské společnosti a o nutnosti vstupu do Evropské unie. Občanská společnost pro tyto lidi ale neznamená ani tak svobodu založit libovolný spolek. Oni chtějí na své spolky získat dotace a daňové úlevy bez odpovědnosti vůči ostatním daňovým poplatníkům. Evropská unie pro ně neznamená ani tak bezcelní obchod mezi námi a Německem, ale spíš omezení amerických filmů a výhodu pro jejich vlastní produkci.

Spřízněnost těchto lidí je zákonitá, vychází ze společných zájmů. Chtějí nadřazené postavení. Sami se však zájmovou skupinou nenazývají. Nazývají se elitami. Nikdy jimi však nebudou, pokud si své postavení nezískají na základě přízně zákazníků, diváků, občanů, voličů.

Nenaleťme těmto lidem na vznešená slova o nezávislosti. Ta v jejich pojetí znamená moc za naše peníze a na náš úkor při absenci odpovědnosti. Kde nemůžeme rozhodovat jako suverénní spotřebitelé a zákazníci, kteří volí levnější a kvalitnější výrobky před dražšími a méně kvalitními, tam ať rozhodují politici, které jsme si demokraticky zvolili. Usilujme donekonečna o to, aby prostor, kde můžeme rozhodovat přímo jako suverénní zákazníci, byl co největší, aby sféra, v níž rozhodují politici, byla co nejmenší. Státní má být jen to, co nemůže být soukromé.


(Původně vyšlo v Mladé frontě DNES, 30. listopadu 1999 pod názvem Strana slušnosti, nebo zájmová skupina?)

Autor je vydavatelem Laissez-Faire. Působí na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Centru pro ekonomiku a politiku.