Václav Klaus: Kde začíná zítřek

Knižní klub, Praha 2009

Prezident Václav Klaus ve své nejnovější knize hodnotí očima liberálního ekonoma a politika období komunismu („předvčerejšek“), období transformace („včerejšek“) a (coby „dnešek“) období zhruba od doby, kdy je prezidentem.

Cílem první části je „komunismus v celé jeho šíři pochopit a na základě tohoto pochopení být schopen vidět všechna současná nebezpečí, která by nás do podobného světa mohla vracet“. Klaus chápe komunismus jako extrémně regulovaný systém, v němž však stoprocentně fungují zákonitosti ekonomie. I v komunismu lidé jen maximalizují užitek, regulace a paternalismus ale vytvářejí extrémně nepřirozenou strukturu lidských aktivit a vysokou neefektivnost. Motivací lidí pro vstup do KSČ nebyla většinou ideologie, ale „čirý oportunismus“. Klaus si posteskl, že dosud mnoho lidí ztotožňuje: Komunismus=Brežněv=Rusko=Putin a tak nevidí nebezpečí přicházející ze Západu.

V popisu „včerejška“ Klaus hodnotí dobu, kdy působil ve vládě a kdy se střetával se svými protivníky o charakter státu. Hlavní střet se odehrával mezi liberalismem (zejména rakouskou ekonomickou školou) reprezentovaným Václavem Klausem a ideologií Václava Havla. Protipólem liberalismu tedy nebylo klasické levičáctví, ale ideologie, kterou Klaus označuje podle jejího hlavního nositele jako „havlismus“, jako specifickou odrůdu komunitarismu – korporativismu. Až po Zemanově stmelení sociálně demokratické levice se klasický střet odehrával mezi pravicí a levicí.

V charakteristice „dneška“ si Klaus všímá skutečnosti, že se opět vytrácí pravo-levý politický konflikt a lídři politických stran postrádají pevné ideologické ukotvení. Havlismus začal prorůstat do ODS. Politici nejsou schopni vyrovnat státní rozpočet a veřejný dluh tak hrozí přerůst do ne únosné situace. Narůstá moc Evropské unie, přičemž podle Klause už nyní „má předávání dalších a dalších pravomocí do Bruselu efekt evidentně záporný.“ S odkazem na důraz ekonomie na mezní veličiny Klaus upozorňuje, že „zastavit určitý proces je potřeba nikoliv v momentu, kdy začne být záporný celkový efekt, ale tehdy, kdy začne být záporný efekt marginální“ Čistý efekt evropského integrování je podle Klause již nyní záporný, přičemž mezní efekt je záporný již dávno. Zatímco pozitivní prvky evropské integrace byly prosazeny (otevírání trhů, rušení bariér, celní unie), přibývající prvky (nové regulace, společná měna) škodí. Systém evropské vlády s předstíraným parlamentem a předstíranými evropskými zájmy (za nimiž se skrývají partikulární zájmy) podkopává fungování standardní národní demokracie.

Klausův závěr („zítřek“) se jeví být spíš pesimistický. Prodloužením současných trendů se blížíme orwellovskému světu, na úkor suverenity národních států posiluje „global governance“, ať již v rámci EU nebo OSN. Přes chmurnou vizi plynoucí ze současných trendů Klaus vidí šanci na jiný vývoj: „Musíme se vrátit k jediné věci, a tou je svoboda. Ji musíme chránit a postavit do centra našeho konání. Konec ideologií ani konec dějin naštěstí nenastal.“ Otázkou jen je, jak současný pohyb kyvadla dějin zastavit, a jak to bude trvat dlouho.