V nové pětiletce vstříc větší pohodě zaměstnance

Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach předkládá vládě „Návrh Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)”. Shodne-li se na něm vláda, začne ministr předkládat jednotlivé zákony a vyhlášky, které plán uvedou do praxe. Dokument je psán orwelovským newspeakem (nebo spíš eurospeakem): Pomocí nařízení a zákazů se má pracující lid učinit šťastným. Zabránit by se mělo „mobingu na pracovišti” a „sociálnímu dumpingu”, pěstovat by se naopak měla „pohoda zaměstnance” či „dobrá praxe”.

Jak chce ministr tohoto štěstí pracujících dosáhnout? Chce prohlásit soukromé záležitosti zaměstnanců a zaměstnavatelů za veřejný zájem: „Základem BOZP by mělo být prohlášení ochrany života, zdraví, životního prostředí a majetku a vytváření příznivých pracovních podmínek veřejným zájmem.” To by umožnilo vstupovat do tržních vztahů dosud nebývalým způsobem pomocí „ekonomických nástrojů.” Konkrétně nenavrhuje nic menšího, než „prohlásit požadavky BOZP za součást kritérií pro poskytování dotací, úvěrů a při zadávání veřejných zakázek.” Takže po přijetí Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bude stát a jeho úředníci na základě vágních kritérií určovat, kdo dostane veřejnou zakázku a kdo ne, kdo získá úvěr a kdo ne, kdo dostane dotaci a kdo ne. Národní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zkrátka stane nástrojem vydírání a uplácení podnikatelů za peníze daňových poplatníků.

Dokument museli psát lidé pohybující se na konferencích Mezinárodní organizace práce (ILO) mimo realitu tohoto světa. Nepochopení našich úředníků a odborářů, že zájmy západoevropských odborů jsou namířeny právě proti české pracovní síle a proti českým komparativním výhodám, vede k absurdnímu převzetí jejich argumentace: „Vnější ekonomické prostředí vyžaduje vytvoření stejného právního, ekonomického i společenského prostředí a podmínek v oblasti BOZP…, jaké jsou obvyklé ve vyspělých státech.” Autoři si neuvědomují, že to jsme ve skutečnosti MY, to vnější prostředí, které JE ohrožuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí by si mělo uvědomit, že není exekutivní agenturou ILO, ale orgánem českého státu.

Dokument účelově zaměňuje požadavky EU s pro ČR nezávaznými požadavky organizací ILO, a vyvolává dojem, že co je odhlasováno na kdejakém mezinárodním fóru, to my musíme uzákonit. „Požadavky na BOZP jsou uvedeny v Úmluvě Mezinárodní organizace práce z roku 1981.” „Důležitou výzvou pro urychlené zpracování a přijetí národní politiky BOZP je vyhlášení Nové strategie BOZP Evropských společenství na léta 20022006.” Nová pětiletka EU je tedy pro nás prý výzvou – nebo dokonce výhodou: „Nově vyhlášená strategie Evropské unie v oblasti BOZP a celkové pohody na pracovišti na léta 2002-2006 České republice umožňuje nastavení stejných kritérií ve stejném okamžiku.”