Úvodník

Vážení čtenáři,

Usilování o svobodnou společnost neskončilo referendem, které rozhodlo o vstupu České republiky do Evropské unie. Naopak. Tento zápas s regulacemi a socialismy všeho typu bude pokračovat, pouze bude pravděpodobně těžší a složitější.

Pro zastánce principu, že by problémů, které se řeší politickým rozhodováním, mělo být co nejméně, a naopak, že by maximum lidských záležitostí mělo být řešeno svobodným kontraktem, je vstup do Evropské unie krokem zpět.

Jedním z problémů, které bychom bez vstupu do EU řešit nemuseli, který ale budeme brzy nuceni řešit, bude otázka schválení návrhu evropské ústavní smlouvy. Spory o její obsah, o formu jejího schvalování a spory o to, jestli má být schválena, se stanou již na podzim další vrstvou problémů, které bude muset česká reprezentace řešit.

Současný návrh evropské ústavy mění zásadním způsobem principy rozhodování v EU směrem k federálnímu modelu (viz hlavní článek tohoto čísla). Je pravděpodobné, že na podzimní mezivládní konferenci dojde k některým korekcím a ústupkům. Spíše ale půjde o kompromisy málo významné, jako že se ponechá každé zemi komisař s hlasovacím právem, než že by byl výrazně omezen nově navrhovaný princip většinového hlasování. Naše vláda pak nejspíš ocení, že došlo k dohodě, označí kompromis za dobrý a bude usilovat o jeho schválení.

Kdyby Česká republika ústavu EU nepodpořila, ústava by prostě nebyla přijata. Možná by se začalo jednat o nové přijatelnější ústavě. Možné ale je, že země, které „akceptují návrh bez výhrad” si nebudou chtít nechat zkazit cestu k superstátu auplatní nějakým způsobem nové principy alespoň mezi sebou. Pak by vznikla „dvourychlostní” Evropa s jedním modelem rozhodování pro jedny a druhým modelem rozhodování pro druhé. Pokud by tato „dvourychlostní” Evropa přeci jen vznikla, mohla by se brzy opakovat stejná zavádějící argumentace jako před naším uplynulým referendem: „Musíme vstoupit do ‘vnitřní EU’ a přijmout pravidla exklusivního klubu, abychom měli vliv na jeho rozhodnutí, která se nás beztak týkají.” Pro Českou republiku je ale životně důležité, s kým je v klubu. Kdyby ČR nakonec ústavní smlouvu EU přeci jen přijala, zatímco Velká Británie by ji nepřijala, o zásadních věcech by rozhodoval de facto tandem Francie a Německa, zatímco Velká Británie by si užívala splendid isolation. Česká republika by se pak stala podřízeným územím kontinentálního superstátu.

Petr Mach