Útoky proti vlastníkům podniků

Zastávám názor, že jediným správným cílem podnikání je maximalizace hodnoty pro vlastníky firmy. Existují názory, že primární funkcí podniku je sloužit zákazníkům, podle dalších je funkcí podniku dokonce služba všem, kdo mají na výkonnosti podniku nějaký zájem a jsou jeho činnostmi nějak ovlivněni. Na základě těchto názorů a teorií jsou často vlastníci a manažeři sledující jen úspěch firmy pronásledováni.

Podnikatelé vytvářejí hodnoty

Bohatství není koláčem, ze kterého si lidstvo ukrajuje, a ten, kdo si v bitvě o koláč ukrojí méně, je na tom bit, jak se nám pokouší sdělit komunisté či populární film Wall Street. Bohatství je vytvářeno lidmi. Klíčem k hospodářskému růstu nejsou vyšší vládní výdaje ani větší množství peněz v oběhu, ale svobodná lidská mysl schopná vidět a realizovat příležitosti. Mylná myšlenka, že podnikání není vlastně nic jiného než boj o omezený koláč bohatství, je velmi rozšířená a je jedním z argumentů proti správné teorii, že cílem podnikání je maximalizovat hodnotu pro vlastníky. Lidé často nedokážou pochopit, jak např. takový finančník jako Michael Milken dokáže vydělat ročně 550 milionů dolarů. Nevidí v něm génia, který poprvé začal obchodovat s vysoce rizikovými obligacemi nazývanými pejorativně podřadné dluhopisy (junk bonds). V obchodnících jako je Milken vidí „hrabivého kapitalistu“, který jen šustí papíry a okrádá „pracující lid“.

Kapitalismus je politickým systémem, který stojí na individuálních právech. Právo na majetek je jedním z nich. Funkcí vlády je chránit tato práva. Smutné je, že je to právě stát, který se hrubě zpronevěřuje své funkci a v mnohém ohledu práva pošlapává. V kapitalismu lidé směňují hodnotu za hodnotu na základě dobrovolnosti – a jednají tak dle morálky egoismu. Ta je opakem altruismu, který žádá hodnoty nikoli směňovat, nýbrž vzdávat se jich ve prospěch hodnot nižších nebo žádných, tedy obětovat je.

Absurdní „společenská odpovědnost firem“

Altruistická morálka se zřetelně odráží také v teorii, že by podnik měl maximalizovat hodnotu pro všechny zainteresované na podnikání, tzv. stakeholdery (zaměstnance, dodavatele, zákazníky, věřitele, vlastníky, stát, obce, ekologická sdružení, potažmo pro celou společnost). Dokonce se již mluví o stakeholder kapitalismu (kapitalismu zájmových skupin). Tato teorie je již bohužel na vysokých školách brána jako normální.

Podnik, který by důsledně sledoval tyto cíle „všech zainteresovaných“, by musel nutně brzy zkrachovat. Primárním cílem by nebyla maximalizace hodnoty pro vlastníky, ale hodnoty pro všechny zúčastněné na podnikání, přičemž každý ze zúčastněných má „právo“ vyžadovat, aby podnik sledoval právě jeho hodnoty a zájmy.

Vedle teorie zájmových skupin (stakeholder koncept) existuje další, velmi podobný princip – teorie společenské zodpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility). Ta staví nad zájmy vlastníků zájmy společnosti, z čehož vyplývá, že vlastníci mají obětovat své zájmy ostatním, celku, kolektivu. Časté tvrzení, že se „společenská zodpovědnost“ firmám vyplatí, je nesmyslné. Z principu se vyplatit nemůže, protože obětování zájmů vlastníků znamená obětování cílů, jejichž sledování se vlastníkům vyplatí. Koncept společenské zodpovědnosti firem vychází z předpokladu, že egoisticky sledovat racionální cíle vlastníků znamená provinit se vůči společnosti. Společnost si však nemůže oprávněně činit žádné nároky vůči firmě. Pokud se firma prohřeší proti zákonu, pak musí nést za své činy právní následky. Pokud však zákon firmu, která nikoho nijak nepoškodila, nutí obětovat své cíle „zájmům společnosti“, tak je to zákon sebemrskačský a tudíž nemravný. Teorie „společenské odpovědnosti firem“ nahrazuje morálku sledování racionálních zájmů pro vlastní prospěch morálkou „společenské odpovědnosti“, tedy obětavé povinnosti.

V dnešní značně kolektivistické kultuře je rozšířený názor, že podniky by měly plnit nějakou společenskou funkci. Takové absurdní pojetí je třeba důrazně odmítnout. Podniky, stejně jako lidé, neexistují proto, aby sloužily společnosti. Podniky mají zvyšovat hodnotu pro své vlastníky. Tvrdit opak znamená tvrdit, že podniky jsou společenským vlastnictvím a patří svým vlastníkům stejně jako komukoliv jinému. Kolektivisté vidí v podnicích jen prostředek k plnění svých „společenských cílů“ a odpírají tím vlastníkům fundamentální právo na majetek.

Dobré vztahy se vyplácejí

Je zcela něco jiného, když se podnik snaží o dobré řízení vztahů se svými zákazníky nebo dodavateli jako prostředek k dosažení primárního cíle podnikání, kterým by měla být maximalizace hodnoty pro vlastníky. Zvyšování hodnoty pro zákazníky, spokojenost a motivace zaměstnanců, dobré vztahy s dodavateli – to vše jsou velmi důležité prostředky pro primární cíl podniku, kterým je maximalizace hodnoty pro vlastníky. Stakeholder kapitalismus, pokud je konzistentně uplatňován, je něco zcela jiného. Je to obětování se všech všem – altruismus v praxi.

Smutným faktem zůstává, že počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o správnosti teorií jako je stakeholder kapitalismus či společenská zodpovědnost firem, neustále roste. Na vysokých školách si tyto teorie již vydobyly místo standardních teorií. Ještě smutnějším faktem je, že navzdory jejich nemorálnosti a ignorování práv vlastníků, jsou tyto teorie považovány za morální a tudíž se jim dostává puncu nedotknutelnosti. Samotní vlastníci, ale především manažeři, jsou v mnoha případech k těmto teoriím vstřícní, neváhají ustupovat rostoucímu nátlaku zájmových skupin. Protože (stejně jako zbytek společnosti) implicitně přijali ničivou morálku altruismu, neuvědomují si, že ve skutečnosti nemají žádný morální závazek starat se o blaho společnosti ani žádných zájmových skupin. Jejich jediným morálním podnikatelským cílem je starat se o zvyšování hodnoty svých firem.

Podnikatelé, vlastníci a manažeři stojí před velkou výzvou. Pokud nechtějí, aby tyto teorie postupně jejich podniky a vlastnictví zničily, musí k nim zaujmout jasně odmítavý postoj. Měli by se přestat omlouvat za svůj úspěch, a pevně stát za svým vlastnickým právem. Je totiž v sázce nejen jejich vlastnictví, ale i systém, který jako jediný lidem umožňuje žít jako lidé – systém svobodné společnosti – kapitalismus.


Michael Hynšt působí v Galtově institutu (www.aynrand.cz)