Účetní, zlaté nebo jiné? Hlavně nenucené!

Minimálně po desetiletí se vedou spory, jestli je výhodnější plně krytá měna, částečně krytá měna nebo účetní forma peněz. Naprosto stejným způsobem bychom mohli diskutovat, jestli je lepší kyselo nebo gulášová polévka. Mohli bychom platit studie, které by se snažily zjistit, která polévka je nejvíce zdravá, nejvíce cenově dostupná a vůbec splňuje nějaký arbitrární koš charakteristik co možná nejlépe. Potom bychom paternalisticky přinutili všechny občany daného státu jíst stejnou polévku v naději, že ochráníme jejich zdraví, peněženku nebo jinou opět arbitrárně stanovenou hodnotu. Moje analogie není nijak originální a může působit nedůstojně. V principu si však myslím, že se polévka od původních peněz neliší.[1]

Zatím je možné obrazně dojet do jiné polévkové oblasti a velmi vychýleně sledovat, jestli naši pánové kalkulují lépe, nežli ti sousedovi. Tento mechanismus je sice relativně slabý, ale obávám se, že i o něj můžeme být brzy připraveni. Rozhodovat totiž nemůžeme téměř o ničem. Nemůžeme nabídnout alternativní měnu.[2] Není mi jasné, kde se zrodil předpoklad, že právě jeden ze zmíněných systémů musí být ten nejlepší. Není mi jasné ani, proč by měl vůbec existovat nějaký obecně nejlepší systém. A tedy, proč by si nemohlo na daném území konkurovat více platebních systémů, tak jak to v případě polévek zatím funguje. Nejčastější a dle mého soudu snad nejhloupější argument je, že by se ve více měnách lidé neorientovali. Analogicky bychom mohli přikazovat všem pekárnám péct stejný typ rohlíků a nejlépe žádné jiné pečivo, aby měl spotřebitel snadnější možnost porovnávat kvalitu a cenu.[3] Pokud by se však ve více měnách lidé neorientovali, znamenalo by to pouze, že majitelé nabízené měny by se museli o to více snažit zákazníky přesvědčit, že právě jejich měna bude dobře fungovat, a že je například nebudou okrádat. Jiné „peněžní firmy” mohou vybírat poplatky[4] a naopak využívat například větší rozšíření a tedy i možnost přijímání jejich měny. Pokud byste dané měně nevěřili, nemusíte ji přijímat, nebo si například přirážet poplatek za vámi vnímané riziko. V „nejhorším případě” taková měna nebude fungovat. Nikdo tím však nebude přímo poškozen. Myslím si tedy, že není podstatné, jestli bude nejvíce používaná měna účetní, komoditně krytá nebo jakákoliv jiná. Jediným podstatným parametrem je, aby její směnitelnost nebyla vynucovaná.

[1] Ano, od účetních peněz se liší velmi tím, že polévku nemohou ani žádní vyvolení vytvořit bez námahy a okamžitě v libovolném množství. To je však dle mého soudu spíše smutné (chyba není na straně polévky) a na logice argumentu to pranic nemění.

[2] Nabídnout ji sice můžeme, ale nemůžeme ji legálně realizovat, neboť bychom se takovým jednáním dostali mimo zákon.

[3] Ad absurdum si můžeme představit nucené standardy kvality, „spravedlivou” jednotnou cenu a jiné socialistické manýry. Spotřebitel tedy nemusí mít hypoteticky na výběr vůbec, což by však na logice opět vůbec nic neměnilo.

[4] Pokud se jedná o dobrovolně placené poplatky, nemůžeme hovořit o krádeži.

Článek vyšel na jeho blogu http://hynjin.blogspot.cz/