Svobodu slova zajistí jen tržní konkurence

U státní televize z podstaty stále hrozí, že bude nástrojem určité politicko-názorové skupiny. Vždy bude také existovat jiná, nespokojená skupina, která bude mít pocit, že jí je dáván ve státní televizi nepřiměřeně malý prostor, že vysílání je příliš nevyvážené, jednostranné.

Přesto, nebo právě proto, je jedním z často kladených požadavků na veřejnoprávní televizi názorová vyváženost publicistických a zpravodajských pořadů. Jak se zajišťuje vyváženost ve státním médiu? Politici médium sledují, a když mají pocit nedostatečného zastoupení svých názorů, snaží se médium ovlivnit. Občan zde rozhoduje velmi zprostředkovaně. Přes politiky.

Jinak pluralitu zajišťují soukromá média působící na konkurenčním trhu. Televize, která straní politikovi, kterého lidé nechtějí už ani vidět, může pocítit odliv mediálně unavených diváků a tedy i odliv peněz z reklamy. Bude proto vysílat tváře a názory, které budou diváky zajímat. Občan zde rozhoduje bezprostředně. Provádí permanentní divácké referendum pomocí dálkového ovládání.

Politickou vyváženost tak může spíš zajistit konkurence soukromých kanálů působících na trhu, než televize pod kontrolou státu. Existence státní televize omezuje konkurenci politických přístupů. Počet minimálně čtyř celoplošných frekvencí je u nás dostatečný k tomu, aby mohl existovat dostatečně konkurenční televizní trh. Zhruba stejně je u nás i celoplošných deníků.

Část televizní obce v České televizi prožívala na přelomu roku Revoluci. Státní televize ale naštěstí již dávno nemá fatální vliv na utváření veřejného mínění. Naštěstí dnes již existují soukromé televize a divák si může vybírat. Další komentáře si může vybírat v rádiu a v tištěných médiích. V tom jsme od roku 1989 dost pokročili. Většina diváků spíš vypne televizi, než aby si připnuli trikoloru a šli demonstrovat. To, že alespoň některé kanály jsou již soukromé, nás zachránilo před skutečnou hrozbou změny uspořádání.

Každý svobodomyslný občan by však měl požadovat maximální ústup státu z oblasti šíření názorů. Jestli chceme mít maximální možnou konkurenci myšlenek, oba programy České televize privatizujme. Volali by snad dnešní zastánci dvou státních kanálů, v případě, že by u nás byly všechny stanice soukromé, pro zestátnění dvou z nich a pro zavedení daně z televizoru? Jsou-li jejich názory konzistentní, pak nepochybně ano.

Ti, co se bojí privatizace, se mohou domnívat, že by na trhu nezískali tolik prostoru, kolik mohou získat ve státní televizi. Státní televize financovaná z daní je v moci politiků; privátní televize, která se musí uživit na trhu, je v moci kapitálu, říkají kritici obou a navrhují Třetí cestu: Poplatky ze zákona zachovat a televizi pokud možno svěřit do rukou odborových a uměleckých svazů. Do čeho je to cesta? Možná je to cesta do Evropské unie, určitě to ale není cesta ke společnosti založené na tržních principech a demokracii.


(původně vyšlo pod názvem “ČT: řešením je tržní soupeření” v Mladé frontě DNES, 27. prosince 2000)

Autor je vydavatelem Laissez-Faire. Působí na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Centru pro ekonomiku a politiku (machpetr@iol.cz)

Domníváte se, že má existovat televize, na níž se vybírají peníze na základě zákona – pod hrozbou násilí ze strany státu? Má podle vás „kulturní menšina“ „právo“ dostávat určité pořady na úkor druhých?

Svobodou v kultuře se zabývá Laissez Faire říjen 1999