Stát- nutné zlo?

Pokud by kterýkoliv liberální ekonom měl šanci poradit politikům, jakým směrem se mají vydat, pravděpodobně by jim řekl, aby se vydali cestou zeštíhlování státu a redukcí přebujelého státního aparátu. Přes tuto počáteční jednotnost názoru naprosté většiny moderních libertariánů existuje mezi ekonomy už dlouhá léta otázka, která je rozděluje na dvě nesmiřitelné skupiny. Jednu, která vyznává minimální stát a druhou, která tvrdí, že ideálem je nemít žádný stát. Nedokážou se shodnout na tom, zda je efektivnější existence alespoň nějakého státu, nebo vůbec žádného. Z pohledu laika se tato pře může zdát jako naprosto bezpředmětná, jelikož v současné době je naprostá většina států světa o několik řádů větší, než jsou představy té umírněnější části ekonomů. Většina států má spousty zbytečných úřadů, zaměstnává tisíce byrokratů a obtěžuje lidi čím dál větším a složitějším papírováním. Na zredukování tohoto všeho se přeci ekonomové shodnou, tak proč tedy takový povyk kolem „detailu“, který by stejně byl aktuální až za několik desítek let, a to za předpokladu, že by se k moci dostali osvícení politici?

Tato otázka, kterou se nyní zabývá především institucionální ekonomie, se však týká samotných kořenů ekonomie s přesahem do několika dalších oborů. Není totiž vůbec jasné, jak hluboko se do historie píše původ státu. Není také jasné, zda vůbec někdy existovalo něco jako dokonale liberální prostor, trh, na němž nepůsobil žádný stát, jakýsi Hobbesovský přirozený stav. Mnozí ekonomové si takový svět představují. Svět, ve kterém nikdo nikomu nic nerozkazuje, svět, ve kterém neexistuje zlý stát. Lidé v něm sledovali jen a pouze vlastní zájmy, ať už byly jakékoli a nikdo je nenutil dělat něco, co sami nechtěli. Existoval však někdy takovýto svět? Kde je tedy původ prvního státu?

První lidé, a dokonce už i předchůdci moderních lidí, se sdružovali do nějakých tlup, které sice byly založeny především na rodové příslušnosti, nicméně i tak v nich mohlo být členství víceméně povinné (stejně jako dnes v případě státu). Nemyslím si, že by si pračlověk mohl vybírat, zda bude žít v tlupě, nebo někde mimo ni – jako samotář. Tehdejší tlupy měly zajisté velice jasně dané hranice území jednotlivých teritorií. Pračlověk zkrátka musel žít buď s jednou tlupou, nebo s druhou nebo riskovat život na cizím území, což je možné i dnes. Je také možné, že již první tlupy ovládal nějaký vůdce, který svým ovečkám dával nesmyslné „ekonomické“ sankce, například ve formě naturálních daní, jako poplatek za možnost být členy tlupy. Pokud by tomu tak skutečně bylo a nějaké pravěké tlupy se začaly transformovat na jakási „polis“, která jsou předchůdci dnešního státu, byla by existence státu základní lidskou přirozeností. Stejnou lidskou přirozeností, jakou je například sledování vlastních zájmů, čili tržní chování. A jak známo, lidské přirozenosti není možno poručit.

Existuje však i varianta, že existoval svět, ve kterém bojoval každý člověk sám za sebe v boji o přežití. Musel si najít potravu, ale zároveň si zajistit bezpečí. Jak ale v takovém světě vznikl stát? Nemyslím si, že by se objevil nějaký uzurpátor, který by přiměl ostatní lidi pracovat ve svůj prospěch. Mnohem pravděpodobnější variantou je, že nějaký první člověk objevil strategické místo jako úkryt a v něm poskytl ostatním z okolí útočiště výměnou za nějakou formu daní. V takovém případě by šlo o společenskou smlouvu založenou na výměně části své svobody za bezpečí. V takovém případě by však tento primitivní stát vznikl naprosto přirozenou „tržní“ cestou. Někdo nabídl členství ve svém státě výměnou za placení daní. Vše na naprosté dobrovolnosti.

Ať tak či tak, neodpovídám na základní otázku, zda je efektivnější společnost lidí bez státu či existence nějakého odpovědného a efektivního státu. Snažím se však ukázat, že existence státu může být v nějaké podobě nevyhnutelná, protože se přirozeně vyvinula za tisíce let. V přirozeném procesu vývoje jsme si na trhu možností zvolili život ve státě, jinak by tu nebyl. Je tedy možné, že kdybychom ho zrušili, příští generace by se opět začala navracet k dnešním strukturám. Ostatně, i za současný stav si můžeme především sami. O náš stát je pečováno neefektivně a neodpovědně, ale, bohužel, na základě naší svobodné vůle, kterou uplatňujeme v demokratických volbách.


Autor je studentem VŠE, poradcem předsedy Svobodných