Šrotovné? NE, NE, NE!

ČSSD a ODS prosadila společnými silami tzv. šrotovné v podobě dotace na nákup nového auta výměnou za zničení starého.

Takováto dotace ekonomice ani v nejmenším nepomáhá. Pomáhá jen vybraným osobám na úkor všech ostatních. S růstem HDP a zaměstnaností nepohne vzhůru ani o milimetr.

Pomoc automobilkám není pomocí ekonomice

Šrotovné je samozřejmě vítanou pomocí spadlou do klína těm, kdo zrovna chtějí koupit nové auto a zbavit se starého. Je vítanou pomocí automobilkám a šrotovnám, kterým stoupnou tržby. Jejich výhoda ale bude přesně ve stejné výši zaplacena všemi ostatními. Každý, kdo si nové auto nekoupí, bude platit kus daní právě na tuto dotaci. Vláda se na zaplacení šrotovného ještě více zadluží a vyšší dluh vlády bude znamenat vyšší výdaje na úroky v budoucnost. Vyšší poptávka vlády po půjčkách od bank zhorší dostupnost úvěrů pro všechny podnikatele či zájemce o hypotéky.

Vzroste sice výroba aut, ale poklesne ve stejném objemu výroba ostatních věcí v ekonomice. Poklesne prodej ledniček, počítačů a bytů. Pokud lidé vydají najednou 50 miliard na nákup aut, nevydají 50 miliard na jiné věci. Udrží se tedy uměle zaměstnanost v automobilovém průmyslu, ale o stejný počet “zachráněných” pracovních míst poklesne zaměstnanost v ostatních odvětvích. Lidé, kteří si chtěli koupit nové auto až za rok, si ho koupí nyní a za rok budou automobilky volat po nových dotacích.

Celkový dopad na ekonomiku bude záporný: Dojde ke zničení věcí, které fungují, které by jinak lidé dále používali. Pokud např. šrotovné způsobí, že se zlikviduje 100 tisíc starých aut, která stále slouží a která mají v průměru hodnotu 50 tisíc korun, sešrotujeme majetky v hodnotě 5 miliard korun. Celkové bohatství ekonomiky se tedy sníží. Sníží se i tempo hospodářského růstu, protože se v ekonomice vyrobí jiné věci, než které lidé (narozdíl od vlády) považují za nejužitečnější. Vyrobení více aut bude znamenat vyrobení méně jiných, užitečnějších věcí.

Pojďme rozbíjet okna!

Mohli bychom stejně tak pomoci např. sklářskému průmyslu, kdybychom zavedli dotace za rozbitá okna – každý, kdo by rozbil deset let staré okno, by mohl dostat dotaci na nákup nového.

Skvělý ekonom 19. století Frederic Bastiat ve svém eseji “Co je vidět a co není vidět” poukázal na to, že jsou dva druhy ekonomů: Jedni, kteří nahlížejí věci povrchně a vidí jen bezprostřední účinky nějakého kroku, a druzí, kteří dokáží předvídat i důsledky, které na první pohled nejsou vidět.

Bastiat uvádí právě příklad s rozbitým oknem: Kluk rozbije okno a mnozí hned přispěchají s teorií, že koneckonců sklenáři budou mít práci, za utržené peníze si koupí další věci a ekonomika jako celek dostane růstový impuls. Tito takzvaní ekonomové nevidí peníze, které v důsledku nákupu nového okna utraceny nejsou. Kvůli útratě za nové okno si nekoupíme nové boty, obuvník neutrží naše peníze a neutratí je za další věci.

Připomeňme si 160 let starý Bastiatův esej v překladu z roku 1923: „Jestliže – jak se často děje – dospějete k závěru, že jest dobře rozbíjeti okna, že se tím podporuje oběh peněz, že z toho vyplývá podpora průmyslu vůbec, pak musím zvolati: zadržte, vaše teorie uvízla na tom, co je vidět a nebere v úvahu to, co není vidět.”

Šrotovné ekonomiku nepovzbudí. Politici, kteří jej prosazují, od ODS přes Stranu zelených po ČSSD by si měli přečíst základy ekonomie.


Autor je předsedou Strany svobodných občanů (www.svobodni.cz)