Spontánní řád v akci: Čárové kódy

Napadlo vás někdy, kdo dohlíží na systém čárových kódů? Nejspíš ne. Je to docela složitý systém, takže určitě existuje nějaký centrální dohled nad těmito kódy, které se nacházejí na zboží v obchodech po celém světě. Čárové kódy na sobě nesou i výrobky produkované v dalekých zapadlých vesničkách vzdálených zemí. Asi existuje nějaká mezinárodní instituce, která tyto kódy spravuje, ne? Ne!

Tak nezabýval se aspoň nějaký parlamentní výbor otázkou, jaký systém identifikace zboží a řízení zásob bude nejlépe sloužit spotřebitelům? Ne!

Zamysleme se na okamžik nad vším tím zbožím, které můžeme najít v supermarketech. Jsou to tisíce položek a každá má své číslo a čárový kód. Když pak jdeme se svým košíkem k pokladně, aby pokladní zboží načetla čtečkou, systém nejenže identifikuje naše zboží a jeho cenu, ale dává obchodům navrch informaci o stavu skladových zásob.  Některé velké supermarkety mohou dokonce automaticky zasílat informaci o stavu skladu dodavatelům, kteří tak vědí, kdy je potřeba doplnit další zboží do obchodu. Technologie čárových kódů také dává prodejcům spolehlivý mechanismus k omezení ztrát zboží a tržeb díky možnosti podrobného sledování zásob. Tato nepatrná inovace, kterou jako spotřebitelé dnes považujeme za samozřejmou, umožnila prodejcům obrovsky zvýšit produktivitu a tedy snížit náklady. Z toho pak těží spotřebitelé ve formě nižších cen, protože když klesají náklady, konkurence postupně přesunuje tuto výhodu i na spotřebitele.

Rozšíření čárového kódu vděčíme spontánnímu tržnímu procesu. Pro každou firmu bylo nepochybně racionální zavést ve svém obchodě standard, který umožňuje koordinaci s dodavateli a který celkové náklady systému rozkládá na celá odvětví, než vyvíjet systém vlastní a nést tak dodatečná rizika a náklady vývoje a zavádění vlastního systému řízení zásob. Kooperace se vyplácí každému z konkurentů i konečným spotřebitelům. Systém čárových kódů je skvělým příkladem toho, jak trh dává řád něčemu, co se jeví nekonečně složité a komplexně provázané. Systém čárových kódů vyrostl spontánně díky potřebám obchodu se spotřebním zbožím. Nemělo by nás to překvapovat, protože to se na trhu děje vždy, když není vládními restrikcemi omezován. Navíc mnoho ekonomů a filosofů inspirovaných F. A. Hayekem a jeho učitelem Ludwigem Misesem věří, že takto by měl vznikat celý společenský řád, neboť jde o proces založený na dobrovolných ujednáních jednotlivců, což je podstata skutečné svobody.

Rozšíření systému čárových kódů má původ v potřebách konkurujících si obchodů sdílet meziodvětvový standard, který umožní lepší organizaci práce. Obchodníci vystavení konkurenčnímu tlaku neustále hledali způsoby, jak zvyšovat efektivnost odbavení zákazníků a řízení zásob. Nikdo z nich však neplánoval revoluci celého odvětví. Každému šlo spíš jen o jeho zisk a až jako vedlejší efekt vytvořili pozitivní nezamýšlené důsledky pro všechny. Kdyby někdo chtěl shora zavést nějaký takový systém ve prospěch spotřebitelů, výsledkem by mohlo být spíš zhoršení stavu pro všechny. Jak poznamenal Adam Smith v 18. století: „Tím, že sledují vlastní zisk často podporují zájem společnosti lépe, než kdyby zlepšení situace společnosti bylo jejich záměrem.”

Již v roce 1932, dlouho před tím, než byl současný systém čárových kódů vynalezen, student z Harvardu Wallace Flint napsal diplomovou práci na téma automatizace řízení zásob maloobchodních prodejen. Flintův systém byl založený na děrovaných kartách a klouzavých regálech, které umožňovaly snadné řízení zásob a rychlý přesun zboží ze skladu k zákazníkům. Technologie čárových kódů byla vyvinuta v roce 1949 Normanem Woodlandem, studentem a učitelem na Drexelově Univerzitě ve Filadelfii. A v roce 1974 bylo s čárovým kódem odbaveno první zboží – balení deseti žvýkaček Wrigley’s. Stalo se tak Supermarketu Marsh v Troy v Ohiu. Od té doby se technologie čárových kódů trvale vyvíjí. Díky technologickým inovacím mohou nynější kódy obsahovat větší objem informací. Čárové kódy dnes můžeme najít na každém jednotlivém kusu ovoce a nejen na celých přepravkách.

Nyní po 38 letech existence čárového kódu jsou technologie čtení kódů a samotné kódy na mnohem lepší úrovni. Myslíte, že původní vynálezci čárového kódu snili o tom, do jakých rozměrů se jejich nápad vyvine? Dnes mohou čárové kódy přečíst I naše mobilní telefony a již nastupuje další inovace v podobě QR kódů složených z kostiček ve čtvercovém poli. 

O standardizaci v odvětví dnes usiluje GS1, neziskové sdružení soukromých konkurujících si obchodníků. Sdružení GS1 existuje už léta (byť název se měnil) a vzniklo spojením amerických a evropských asociací. Jen ve Spojených státech má na 200 tisíc členských firem.  Celosvětově sdružuje přes milion podniků z 20 různých odvětví od zdravotnictví, přes prodej květin a alkoholu po vydavatele knih, a usiluje o standardizace specifických nástrojů pro jednotlivá odvětví s cílem zvyšovat efektivitu podnikání.

Je třeba ocenit efekt takové organizace. GS1 funguje na principu svobodné směny a dobrovolného sdružení. Prospívá svým členům, ale má i druhotné efekty v podobě nižších cen a pohodlnějších nákupů pro spotřebitele. Jakákoliv vládní organizace by sotva dokázala takový systém provozovat. 

Volný trh dokáže reagovat na měnící se okolnosti složitého světa a umožňuje diverzifikaci. Státní byrokracie je naproti tomu vždy nepružná. Lidé, kteří jsou k volnému trhu skeptičtí a věří, že jakýkoliv řád musí být vždy centrálně organizován, by si z úspěchu a rozvoje systému čárových kódů měli vzít ponaučení. 


Vyšlo v časopise Freeman, říjen 2012. Stephen Gross je studentem na University of Central Arkansas. Překlad Petr Mach.