Zásadní zatěžkávací zkouška pro Evropskou unii teprve přijde. Ve světle krize uprchlické a jen dočasně uhašené krize řecké to může působit jako nepřijatelné přehánění. Jenže rýsující se vystoupení Spojeného království z EU by poškodilo celou Unii. Jako by nestačil fakt, že euro i schengenský prostor se ukazují jako projekty, jež nejsou připraveny na špatné časy…

Zdá se, že stávající model evropské integrace ztrácí dech. Dle mého zejména kvůli přehnanému důrazu na myšlenku, že vzájemné rozdíly a soutěž škodí. Že odlišnosti mezi zeměmi v hospodářské politice, mzdách, sociálních podmínkách, agrárních podmínkách či daních jsou v zásadě problémem a ohrožením integrace jako celku. Protože rozdíl znamená v podmínkách dnešní EU jakousi „nefér“ výhodu pro jednoho…

Irsko, Island či Finsko. Lotyšsko, Estonsko a Litva. Kypr či Malta. A třeba též Česká republika, Slovensko či Chorvatsko. Co mají všechny tyto evropské státy (a řada dalších mimo tuto množinu) společného? Inu to, že ani jeden z nich byste ještě na začátku 20. století – tedy nedávno – na mapě Evropy nenašli. Samostatných zemí v…

Tu scénu znáte mnozí. Doma zbylo starší pečivo a ještě v pyžamu přemýšlíte, zda ho dát rozpéct a ještě spotřebovat nebo prostě vyhodit. Často si topinku rádi uděláte, má své kouzlo. Ale často taky ne a radši se převléknete a skočíte na roh do obchodu pro čerstvý dalamánek, čtvrtku tmavého chleba nebo jen ten nejobyčejnější…

Vykročím trochu riskantně do neznáma a nabídnu pár úvah o tématu, u něhož si ani náhodou nemohu dělat nárok na jakoukoli hlubší expertní znalost. Má otázka zní, jaká obecná pravidla byste cynicky vzato měli dodržovat, chcete-li být ve zhýčkané Evropě 21. století úspěšnými tzv. reformními politiky. Těmi, kteří provádějí „velké změny“. V souvislosti s permanentními…

Jak je již čtenáři Laissez-faire zřejmé, na zatím neurčitou dobu se spolu s naším milým časopisem odmlčí i regulační postřehy. V tomto zatím posledním, 23. dílu, si proto dovolím postupovat jinak než dříve a místo delšího souvislého textu k jednomu tématu nabídnu čtenářům na rozloučenou dvě miniúvahy. A ještě raději než kdy dříve si právě…

V posledním regulačním postřehu jsem naznačoval, jakým směrem se zřejmě bude ubírat diskuse o budoucí podobě finančního sektoru. Právě tak se také děje. Proto si znovu a znovu opakuji mantru, že reakce na finanční krizi by neměla být horší než krize sama. A to zejména tehdy, když často nevěřícně kroutím hlavou nad nápady, které se…

Již několikrát mi čtenáři postřehů položili docela logickou otázku: „Pane Hample, pořád píšete o regulacích v oblastech mimo finanční sektor. Proč nenapíšete o nesmyslných regulacích v této oblasti, když v ní navíc sám pracujete?“ Ano, tito tazatelé mají pravdu, nejméně jsem se věnoval oblasti, kterou bych snad měl nejlépe znát. Asi právě proto, aby mé…

V prvním poprázdninovém postřehu bych chtěl být abstraktnější, než obvykle. Opakovaně se sám sebe při zkoumání všemožných regulačních pokusů a záměrů ptám, zda je možné najít jakoukoli regulaci, která prokazatelně způsobuje, podněcuje růst bohatství. Zatím jsem na takovou nenarazil a nechám na čtenářích, zda mi nějaký rozumný tip pošlou na níže uvedenou mailovou adresu. Standardní…

Určitě jste si všimli, že v celém světě dramaticky rostou ceny energií. Analýzu důvodů tohoto cenového pohybu, jež jsou samy o sobě pozoruhodné, si schovám pro jiný text. Co je zajímavé z hlediska regulačních postřehů, je fakt, že růstu cen energií ve veřejných diskusích nikdo netleská a nikdo jej neblahořečí. Říkáte si určitě: „pane Hample,…