Recenze: V. Tomšík: Ekonomie a zdravý rozum

Vladimír Tomšík, profesor ekonomie a viceguvernér České národní banky vydal knihu „Ekonomie a zdravý rozum.“ Věnuje se v ní pěti aktuálním ekonomickým tématům – 1) krizi eurozóny, 2) problémům státního předlužení, 3) investičním pobídkám, 4) nákladům globálně oteplovacích regulací a 5) obavě z vyčerpávání zdrojů. Autor v těchto tématech v podstatě přesvědčivě vyvrací pět ekonomických mýtů dnešní doby.

Tomšík je především měnový teoretik, proto i tuto knihu začíná problematikou eurozóny. Standardní ekonomie má za to, že měnová integrace heterogenní oblasti bude způsobovat problémy skrze „asymetrické poptávkové a nabídkové šoky“, přičemž někteří ekonomové věřili, že měnové sjednocení tyto šoky omezí a rozdíly vyrovná. Tomšík argumentuje, že je tomu právě naopak. Měnová politika, která je nutně jednotná, ekonomické nerovnosti a šoky prohlubuje, protože působí automaticky odlišně (asymetricky) na jednotlivé její části, zatímco samostatné měnové politiky by mohly (případně) pomáhat šoky tlumit. Tomšík tak dospívá k závěru, že „nezamýšleným a negativním důsledkem měnové unie může být nárůst ekonomické nestability.“ I když se ještě měnová unie nerozpadla doslova, dává Tomšík v závěru za pravdu Miltonu Friedmanovi, který v roce 2002 předvídal rozpad eurozóny do deseti patnácti let. Rozhodně se staví proti vstupu ČR do měnové unie.

Autor přemýšlí, jak zamezit zadlužování. S inspirací v konstituční ekonomii hledá mechanismy účinné dluhové brzdy. Obává se, že striktní pravidlo zákazu zadlužování by mohlo být přehodnocováno aktuální politickou reprezentací a vyslovuje se pro to, aby nějaká daň (ideálně z hlavy, případně proporcionální daň z příjmu) byla vázána přímo na financování úroků z dluhu. Tato daň by se mohla automaticky snižovat, když by náklady na úroky klesaly. Dluh by tak poplatníky reálně bolel a existoval by veřejný tlak proti zadlužování. Tato Tomšíkova myšlenka je novým nápadem do aktuální debaty, jak účinně omezit vlády v zadlužování. Tomšík současně varuje, aby byla fiskální politika po (v některých zemích úspěšném) vzoru omezení politického zneužívání měnové politiky svěřena ve jménu omezení zadlužování nevoleným „fiskálním výborům“.

Dalším Tomšíkovým tématem jsou investiční pobídky, resp. pobídky pro investice do výzkumu. Připomíná, že u pobídek, řečeno s Bastiatem, lidé často opomíjí efekty, které nejsou vidět na první pohled. Pobídka je „novou nálepkou na starém víně“, správně bychom ji měli nazývat „dotace“, pak by ji možná i laická veřejnost nesouhlasně odmítala. Investoři v důsledku pobídek vstupují do oborů a zemí, kam by jinak nevstupovali. Pobídky tak způsobují „alokační neefektivnost“. Tomšík odmítá umělé podporování „investic do vědy a výzkumu“ provozované na základě módní mainstreamové ekonomie, která hledá kvantitativní kauzality růstu a nominálního objemu investic. Tomšík naopak připomíná rakouský přístup Schumpetera a Kirznera, podle kterých je pro pokrok klíčové podnikatelské objevování. Zastánci pobídek a dotací do výzkumu si vzali z ekonomické teorie jen polovinu, totiž že investice jsou důležité, ale zapomněli na druhou polovinu, že ty investice musí mít za cíl zisk, jinak nebudou k ničemu. Tomšík také vyvrací populární mýtus, že investiční pobídky musíme mít, když je mají ostatní. Je to stejné, jako kdybychom chtěli naši ekonomiku spasit protekcionismem, když všichni ostatní budou uvalovat cla. Ne. Ekonomický liberalismus se vyplácí i u pobídek.

Tomšík vysvětluje, že omezování emisí CO2 ve jménu hypotézy o vlivu člověka na globální teplotu má na ekonomický růst negativní vliv jako jiné regulace centrálně-plánovaného hospodářství. Autor vypočítává, že údajné úspory plynoucí z omezení globální teploty zaostávají více než desetinásobně za dodatečnými náklady, které tyto regulace vyvolávají, takže v poctivé, od oteplovací ideologie oproštěné analýze nákladů a přínosů neobstojí.

Tomšík také vyvrací malthusiánské mýty o vyčerpávání přírodních zdrojů pro příští generace. „Jestliže má jednotka komodity vytěžené dnes pro lidi vyšší hodnotu než jednotka komodity vytěžené v budoucnu, pak nelze říci, že dnešní těžba a spotřeba představuje plýtvání na úkor budoucích generací.“ Na trhu ceny zdrojů přitom už obsahují diskontovanou budoucí hodnotu, takže bychom se měli držet rovnovážných tržních cen. Tomšíkova kniha je kniha ekonoma, který staví na analýze dat, který ale současně není odtržen od pevné kotvy ekonomie zdravého rozumu. Je užitečnou knihou v době, kdy mezi nejpopulárnější ekonomické knihy patří všelijaké pseudoekonomické mudrování nad dobrem a zlem a nad údajnou lidskou iracionalitou.

Tomšík V.: Ekonomie a zdravý rozum, 160 stran, Fragment, Praha 2011