Recenze: Anatomie Státu

„Stát jsem já!“ prohlásil Král Slunce Ludvík XIV. a měl pravdu. Stát totiž nejsme my, věrní poddaní, kteří neseme na bedrech vrtochy našich vůdců. Stát nejsou ani námi zvolení zástupci, ženoucí nás ke světlým zítřkům jak dobytek na pastvu. Stát je slovy Murrayho Rothbarda: „systematizace loupeživých procesů na daném území. Zatímco běžný zločin je sporadický a nejistý (…) Stát poskytuje legální, metodickou a systematickou cestu k loupení soukromého vlastnictví. (…) Jelikož produkce musí vždy předcházet krádeži, předchází volný trh Státu. Stát nikdy nebyl vytvořen „společenskou smlouvou“, vždy byl zrozen z podrobování a vykořisťování.“

Anatomie Státu je povinná četba pro každého, kdo si myslí, že Stát je dobrý prostředek, který je pouze špatně používaný. Že by stačilo jen najít a zvolit ty správné lidi a vše by běželo jako na drátkách. V této knize se zastánci Státu dočtou, jak dalece se mýlí. Stát je totiž jen a pouze násilí. Vznikl násilím, jeho modus operandi je násilí a jeho produktem je násilí.

Jestli je to tak jednoduché, tak proč s tím lidé už dávno něco neudělali? Protože Stát si údajně pro naše dobro (sic) vzal pod křídla odvětví, jejichž kontrola mu zaručuje nehynoucí slávu. Kdo jiný by si mohl dovolit platit zástupy intelektuálů, kteří mu jdou na ruku? Kdo jiný by vyzdvihoval týmového ducha a obětování se pro společnost do nebes a zatracoval individualitu a soustavně zadupával do země výjimečnost a znamenitost? „Největším nebezpečím pro Stát je nezávislá intelektuální kritika,“ praví Rothbard a čtenář musí souhlasit a zároveň konstatovat, že Stát dělá všechno pro to, aby žádná taková kritika nevznikala a pokud vznikne, aby se nešířila. Aby její autoři nebyli středem obdivu, ale posměchu.

V další kapitole Rothbard skvěle popisuje, jak Stát překračuje svoje meze. Ať byl Stát založen v podstatě na zelené louce v Severní Americe nebo se vyvinul na území Evropy, Asie a dalších kontinentů, vždy má tendence překračovat hranice, které mu jeho předchůdci vymezili. To co si naši předkové před několika generacemi neuměli představit, je dnes běžnou praxí a to co mi dnes považujeme za Orwellovské představy pochybných kritiků Státu, se dost možná za několik generací stane realitou všedních dní.

„Několik posledních staletí bylo obdobím, kdy se lidé na Stát snažili uvalit konstituční a další limity, jen aby zjistili, že takové pokusy, stejně jako kterékoliv jiné, selhaly. Ze všech početných forem, kterých vláda během staletí nabyla, ze všech konceptů a institucí, které se vyzkoušely, se žádné nepodařilo udržet nad Státem kontrolu. Řešení problému Státu je evidentně stejně vzdálené, jako vždy bylo.“

Po přečtení Anatomie Státu Vás napadne, zda není na čase najít ke Státu alternativu.

Murray N. Rothbard: Anatomie státu.

Ludwig von Mises Institut CZ&SK, Praha 2011, 36 stran