Recenze: Jiří Brodský (ed.): „Václavu Klausovi“

Blízký spolupracovník Václava Klause Jiří Brodský sestavil u příležitosti 70. narozenin prezidenta sborník textů 54 autorů s titulem „Václavu Klausovi“. Kniha nese nehezký německý podtitul „festschrift“, jinak ale obsahuje kvalitně přeložené eseje státníků (např. bývalého německého prezidenta Romana Herzoga či bývalého španělského premiéra José Maria Asnara), ekonomů a dalších osobností, které spojuje to, že se s Václavem Klausem léta osobně znají a vyznávají podobné hodnoty.

Autoři nebyli vyzváni, aby prezidenta u příležitosti narozenin oslavovali, ale spíš aby přispěli vlastním textem ze svého oboru. Zmíním se o textu nositele Nobelovy ceny za ekonomii Garyho Beckera na téma legalizace drog, o textu na téma znovuzavedení zlatého standardu a odpolitizování měny od Richarda Ebelinga – někdejšího ředitele americké Nadace pro ekonomickou osvětu (FEE) (z jejíhož časopisu Freeman časopis Laissez Faire hojně čerpá články), ředitele Saxo Bank Larse Christensena a o textu jednoho z českých přispěvatelů – předního fyzioterapeuta Pavla Koláře na téma zdravotnictví.

Chicagský ekonom Gary Becker (podobně jako před ním Milton Friedman) obhajuje legalizaci (nebo aspoň – jako první krok – dekriminalizaci užívání) drog (jako je marihuana nebo heroin). Becker argumentuje, že dekriminalizace pomůže závislým zbavovat se závislosti, protože otevře trh odvykání, léčby a tržního vývoje odvykacích nástrojů. Dekriminalizace sníží náklady užívání, znamená tedy sice nárůst v prvotním experimentování s drogami, ale současně sníží celkový počet dlouhodobě závislých. To zásadně omezí i poptávku a navazující majetkovou kriminalitu, protože ti, kteří jsou závislí, tvoří větší díl poptávky, než ti, kteří jen experimentují.

Další profesor ekonomie Richard Ebeling označuje centrální bankovnictví (které je formou centrálního plánování) za jednu z příčin nedávné americké finanční krize. Opuštění zlatého standardu a zavedení monopolních nekrytých peněz považuje za katastrofu. V systému zlatého standardu je měnovou bází zlato – a bankovky a účty jsou z něj odvozené a nemůžou tedy nekonečně přibývat. Nemožnost zneužívat měnu v systému zlatého standardu znamená skutečnou nezávislost emise peněz a funguje jako ústavní omezení vlády v její rozhazovačnosti. Navíc by se omezila fluktuace ekonomiky způsobovaná zásahy do peněžního oběhu ze strany „monetárních centrálních plánovačů“, kteří dávají trhu falešné signály prostřednictvím umělé manipulace s úrokovou mírou. Jako první krok k ozdravení měny vidí Ebeling to, že by centrální banka už nesměla tisknout peníze (měnová báze by se zafixovala). Pak by se mohl stanovit nový stálý poměr měny ke zlatu v držení centrální banky. Dlouhodobě by ale mělo dojít k celkovému odstátnění peněz, ke vzniku konkurenčního systému založeného na trhu.

Šéf investiční banky Saxo bank Lars Seier Christensen (ten, který podpořil dánské vydání knihy Atlas Shrugged od americké filosofky a obhájkyně kapitalismu Ayn Randové a distribuoval ji jako bonus k platu všem svým zaměstnancům) kritizuje propojování politiky a byznysu (silné zejména v bankovnictví) a s tím spojený morální hazard. „Pokud žádný problém ještě nemáte, můžete si být jistí, že přijde vláda a nějaký vám vytvoří. Někteří podnikatelé na tom nesou stejnou vinu jako politici. Zatímco politici velmi rádi zdaňují, a získané peníze přerozdělují, až příliš mnoho „kapitalistů“ má velmi rádo, když z toho něco dostanou. Už velmi dlouho nelze přesně rozeznat, kde vlastně končí kapitalismus a začíná socialismus.“ Nesmíme zapomínat, že „kapitalismus je ochranitel bohatství, prosperity a bezpečnosti, nikoliv jejich ničitel. Hodnoty tvoří jednotlivci, kdežto politici je ničí.“

Pavel Kolář, přednosta kliniky rehabilitace 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy píše, že velkou roli v nemocích hraje subjektivita a že žijeme v době panických obav z chorob (které vedou k přemíře užívání léků na cholesterol, k nesmyslným nákupům vakcín vládami na různé BSE, SARS apod.). Kolář si klade si řečnickou otázku, „jak jsme mohli minulost přežít?“ Cituje jiného autora: „Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem a se sádlem, šumáky nám pěnily na jazyku, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problém s nadváhou, protože jsme byli pořád venku, v pohybu a aktivní. Pět nebo šest se nás klidně dělilo o jednu limonádu a nikdo nedostal infekci…pili jsme vodu ze zahradních hadic… ovoce jsme trhali u silnice…Rodiče nás honili domů, a ne z domova ven…“ Systém totálního zdravotního pojištění potlačuje osobní odpovědnost a etický rozměr léčby, zdravotnictví tak sice prodlužuje život, život má ale smysl když je aktivně prožíván a užíván.

Kniha obsahuje padesát dalších zajímavých statí osobností z různých oborů, některé reagují na aktuální problémy, některé na dlouhodobé otázky, jiné se vrací k transformaci ekonomiky. Mnoho z nich stojí za přečtení.

  1. Brodský (ed.): Václavu Klausovi.

Fragment, Praha 2011, 332 stran