Potrava, hladovění a volný obchod

 Již několik desetiletí populační katastrofisté předvídají masivní hladovění po celém světě. Populační fond Spojených národů nedávno vydal zprávu „Stav světové populace v roce 1999“, ve které se praví, že „světová populace vykazuje dnes za celou dobu sledování nejlepší zdraví u dětí až po staré lidi.“ V jedné tiskové zprávě OSN uznává, že „dnes se dostatečně nají více lidí, než kdykoliv dříve… Výroba potravin vzrostla mezi roky 1960 a 1991 z ekvivalentu 2300 na 2700 kalorií na osobu.“

Populační fond uvádí, že je tomu díky tomu, že „Malthusova teorie (přelidnění) byla přehlušena pokrokem v zemědělských technologiích, díky nimž produkce potravin předstihovala růst populace. Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství uvádí, že během období 1995-1997 činil přibližný počet hladovějících lidí 790 milionů čili 13 procent světové populace. V roce 1970 OSN uváděla 918 milionů hladovějících neboli třetinu světové populace.

Tento trend trvá dlouho, katastrofisté přesto svou rétoriku nezměnili. Zatímco se jejich zlověstné předpovědi opakovaně ukázaly jako mylné, v předkládání nových argumentů nepolevili. Nestor hysterie populační exploze Paul Ehrlich dokonce přišel s novou definicí přelidnění:

Klíčem k pochopení přelidnění není hustota zalidnění, ale relativní počet lidí v určité oblasti vzhledem ke zdrojům v této oblasti a kapacita životního prostředí vydržet lidskou činnost. Tedy únosná kapacita oblasti. Kdy je oblast přelidněná? Když její obyvatelstvo nedokáže existovat bez rychlého vyčerpávání neobnovitelných zdrojů (nebo přeměny obnovitelných zdrojů na neobnovitelné) a nedokáže bez snižování kapacity životního prostředí udržovat populaci. Stručně řečeno, pokud je dlouhodobá únosná kapacita v dané oblasti stávajícími lidskými obyvateli snižována, je tato oblast přelidněná.

Ehrlich dodává, že „podle tohoto měřítka jsou celá planeta a všechny národy již nyní vysoce přelidněny.“ (Ehrlich: The Population Explosion)

Ehrlich tvrdí, že přelidnění oblasti poznáme, když se „rychle vyčerpávají neobnovitelné zdroje.“ Ovšem s vyčerpáváním zdrojů, pokud se nemění jiné okolnosti, roste jejich cena. Relativní vyčerpávání zdrojů vzhledem k poptávce po nich tak poznáme podle růstu ceny.

Jednou to Ehrlich pochopil. To když uzavřel slavnou sázku s Julianem Simonem – tehdy byla jeho úvaha na tomto základním ekonomickém principu založena. Ehrlich si tehdy vybral pět zdrojů, které byly podle něj vyčerpávány, a předpověděl, že jejich ceny budou proto růst. Simon se vsadil, že jejich ceny klesnou, neboli, že jich bude více. Po deseti letech byly všechny Ehrlichovy zdroje levnější.

Pokud by, jak Ehrlich tvrdí, byly přírodní zdroje ve všech zemích vyčerpávány, musely by být základní ekonomické zákony chybné. Ehrlichův závěr by byl správný, pouze pokud by vyčerpávání zdrojů mělo jakýmsi způsobem vést k poklesu cen.

Ehrlich také tvrdí, že není-li určitá země soběstačná, je přelidněná. Jako příklad zmiňuje Nizozemí a uvádí, že vhledem k tomu, že Nizozemci dovážejí mnoho produktů a zdrojů, „nelze tvrdit, že Nizozemí se zalidněním 1,031 člověka na čtvereční míli prosperuje, protože se tak naprosto opomíjí fakt, že vypočtených 1,031 Holanďana vysoce převyšuje únosnou kapacitu čtvereční míle v Holandsku.“ Takže holandský dovoz fazolí je důkazem, že Nizozemí je přelidněné.

Obchod a populace

Ehrlich opomíjí skutečnost, jak že se Holanďané ke světovým zdrojům dostávají. Jsou fazole dobročinným příspěvkem pěstitelů, kterým bylo líto ubohých Holanďanů? Nebo je Holanďané za něco vyměnili? Ehrlich ignoruje fakt, že obchod není jednosměrná cesta.

Lidé každé země obchodují téměř se všemi ostatními národy. Všichni některé věci dovážíme a jiné vyvážíme. Kanaďani dovážejí banány z Panamy a obyvatelé Panamy zas nakupují v Kanadě počítače. Znamená to, že Kanaďané a obyvatelé Panamy překračují únosnou kapacitu svých zemí? Země nejsou stejně bohaté na zdroje, tak jako ani jednotliví lidé nemají stejné nadání. Kvůli nerovné povaze nadání a přírodních zdrojů obchodujeme, abychom naši životní úroveň vylepšili.

Různé země jsou specializovány, tak jako se specializují i jednotliví lidé. Představte si, že žijete ve výrobním společenství, které vyrábí mnoho bot. Vaše společenství může dovážet obilí od jiného společenství, které má spoustu obilí a málo bot. Podle Ehrilcha by to byl důkaz, že vaše společenství je přelidněné. A malé zemědělské společenství, které produkuje dost obilí, aby se jím nakrmil jiný malý národ, by mělo být přelidněné, protože nevyrábí dost bot.

Ehrlich zjevně odmítá dělbu práce. Jak řekl Ludwig von Mises, dělba práce dělá ze soběstačného člověka „společenského tvora, o jakém hovořil Aristoteles.“ Nepřátelství je mnohem nákladnější ve společnosti nebo na světě, kde existuje dělba práce, než ve světě soběstačnosti. Svět, který neplní Ehrlichovu definici přelidnění bude mnohem náchylnější k válčení. Jak píše Mises: „Může dojít k tomu, že soběstační rolníci, kteří si na svém statku pěstují vše, co pro sebe a svoji rodinu potřebují, povedou proti sobě války. Když se ale vesnice rozdělí na nepřátelské skupiny a kovář bude na jedné straně a švec na druhé, trpěla by jedna část, když by chtěla boty, a druhá část, kdyby potřebovala nástroje a zbraně.“ (Mises: Liberalism in the Classical Tradition)

Tomuto provázanému obchodnímu procesu, který Ehrlich odmítá, vděčíme za pokles vojenských konfliktů. S odstraňováním obchodních hranic je pro lidi čím dál nesmyslnější válčit. Dříve mezi sebou válčily vesnice, které dnes díky volnému obchodu mají ze své vzájemné existence prospěch. Jejich spolupráce vedla k prosperitě. Obchod je proces, v němž odkrýváme vzájemný prospěch z navázání vztahu, který se naskýtá všem národům. Dělba práce zvyšuje úroveň produktivity každého jednotlivce. Přitom podporuje dobrovolnou mírovou spolupráci.

Svět, o který usiluje Ehrlich, by byl primitivní. Návratem k soběstačné společnosti bez dělby práce a tedy bez „přelidnění“ bychom se vrátili do kruté předcivilizační doby. Vztahy vzájemného přínosu mezi jednotlivými regiony a národy by zmizely a znovu by se zrodila nejhorší forma tribalismu.

Protiklad k dělbě práce a volnému obchodu by ve skutečnosti způsobil to, co Ehrlich přisuzuje populačnímu růstu: masové hladovění.

I když člověk dokáže zmírnit katastrofické krutosti přírody, zrušit je nedokáže. Můžeme omezit úmrtnost, ale nezrušíme smrt. Můžeme zvýšit produkci potravin, ale nemůžeme zrušit sucha a mrazy. Dokážeme se vypořádat s menšími případy sucha a mrazu, ale přirozené rozmary počasí na nás budou dopadat dál. V minulosti, když nějakou zemi postihlo sucho, hladověl celý národ. Zničení úrody znamenalo masové hladovění. Dnes, když postihne sucho americký středozápad, způsobí to místním farmářům finanční ztráty a ceny ku škodě jedněch a prospěchu jiných vzrostou, nikdo ale nebude trpět hlady. Právě díky tomu, že ne všichni Američané jsou farmáři. Skutečnost, že většina Američanů vyrábí něco jiného než potraviny, způsobuje, že mohou být tyto výrobky směňovány za potraviny, které jsou produkovány v zemích a regionech, které nebyly suchem postiženy. Díky tomu, že američtí občané nejsou soběstační, netrpí ani hlady. Na druhé straně v Africe je mnoho rolníků, kteří pěstují potraviny jen pro svou vlastní potřebu. Proto, když je postihne sucho, hladovějí. Neprodukují jinak nic, co by za potraviny směnili.

Dělba práce spolu s volným obchodem umožňuje riziko hladomoru rozložit. Volný obchod je jako pojištění, které rozkládá riziko mezi mnoho jednotlivců. Je proto zvláštní, že spousta lidí požaduje násilné povinné sociální pojištění a je přitom proti mnohem spravedlivějšímu systému dělby páce a svobodnému obchodu. Svobodný trh lidem přináší přínos společenského pojištění, které nepotřebuje oporu ve státním donucení.

Trh řeší tento problém několika způsoby. Za prvé, rozkládá riziko – takže nikdo nehladoví, ovšem na nastalé sucho doplatí trochu každý. Růst cen vede lidi při snížené nabídce ke snížení spotřeby či k nákupu potravin, jejichž nabídka nepoklesla. Růst cen podpoří dále zvýšení zemědělské produkce. Omezení spotřeby je krátkodobé řešení, růst produkce je dlouhodobým efektem. Každý, koho skutečně trápí problém světového hladovění, by měl stát v čele obhájců dělby práce, volného obchodu a svobodného trhu. Namísto toho katastrofisté navrhují opatření, která hladovění spíš zvýší.

Ehrlich zapomíná, že v ekonomickém světě člověk reaguje na podněty. Lidské chování není pevně dané, nýbrž může se odvíjet podle situace. Když rostou ceny, lidé méně spotřebovávají. Protože Ehrlich odmítá ekonomii, tak nemůže pochopit – nebo odmítá pochopit – jakže ekonomické podněty ovlivňují lidské chování.

Ovce budou spásat trávu dokud na kopci nějaká bude. Jejich spásání nezpůsobí změnu ceny trávy protože ovce nepoužívají cenový systém. Nedokážou uvažovat do budoucna. Podle Ehrlicha se lidé od ovcí v tomto nijak neliší.

Proto nemůže nikoho překvapit, že Ehrlich ještě nic ohledně zdrojů, populace, hladomorů atd. nepředpověděl správně. To i senzibilové mají lepší výsledky.


Autor je ředitelem jihoafrického Institute for Liberal Values v Johannesburgu. Článek byl otištěn díky vstřícnosti organizace Foundation for Economic Education (www.fee.org), z jejíhož magazínu Ideas on Liberty byl přeložen.