Po svátcích se potkáme – na berním úřadu

Každý zákon by měl mít kromě mnoha jiných jednu podstatnou dobrou vlastnost. Většina společnosti by normu chování, kterou zákon zavádí či vynucuje, měla přirozeně ctít. Jinak řečeno, dobrý zákon je (mimo jiné) ten, který porušuje pouze menšina, nebo dokonce výrazná menšina osob jím dotčených. Pokud zákon vědomě či nevědomě porušuje většina, či dokonce drtivá většina, je zákon bezcenný. Normou je v takovém případě chování většiny a zákon se stává zbytečným a okamžitě recyklovatelným kusem papíru, protože nemůže být rozumně vymáhán a sankcionován.

Jistě, při vzniku nových zákonů často dochází k situacím, kdy jsou zaváděny nové, přísnější či upravené normy chování, které v okamžiku jejich vzniku většina ještě nedodržuje či na ně není zcela připravena. Ale i v tom případě by mělo platit, že parametry nové normy většina implicitně schvaluje, je připravena se jim přizpůsobit a vyžaduje proto na zákonodárcích, aby tyto změněné, upravené či zcela nové normy uvedli v život a tím prozatím implicitní normu chování přeměnili v explicitní.

Nenormální je pak ovšem stav, kdy právní řád obsahuje dlouhodobě či dokonce trvale takové normy chování, které většina nejen nedodržuje, ale snad ani nemůže dodržovat, protože požadují jednání v rozporu s přirozeností člověka či zdravým rozumem. Takové normy chování jsou sice dlouhodobě většinou porušovány či spíše ignorovány, ovšem mají tu mučivou vlastnost, že mohou být tu a tam ad hoc vynucovány, když se to právě u konkrétní osoby vynucujícímu aparátu hodí. To je ovšem také jejich největší nebezpečí.

Vezměme několik příkladů. Občanský zákoník například v části týkající se ochrany osobnosti tvrdí, že „obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby..smějí být pořizovány nebo použity jen s jejím svolením.“ Takže zapomeňte na fotografie a videozáznamy z dovolené, na nichž se v pozadí u konkrétní kulturní památky, poutního místa nebo hory pohybují i jiní turisté než členové vaší rodiny či vaši známí. Zeptali jste se těch nebohých cizích lidí, jestli se mohou nedobrovolně ocitnout na vaší fotografii či videokazetě? A zeptali jste se jich, zda tyto obrazové záznamy můžete posléze „použít“, tj. ukazovat je doma přátelům a známým? Ne? Tak jste zřejmě porušili zákon, aniž o tom víte. Podobně zřejmě všichni vrchní, kteří od hostů získávají spropitné v hotovosti, porušují zákon o dani z příjmů, pokud uvedené příjmy nezahrnou do svého daňového přiznání a nedodaní. Chtěl bych vidět ty, kteří to dělají.

Nepříjemná daňová překvapení by vás ale mohla potkat také třeba o svatbách, narozeninách, různých výročích či vánocích. Víte, že existuje darovací daň? A víte, že neplatí automatické pravidlo, že cokoli při příležitostech uvedených výše dostanete, je od daně osvobozeno? Například novomanžel, který při svatební hostině dostane od kamarádů, známých, kolegů z práce či jiných nečlenů širší rodiny dary nad 20.000 korun, měl by do 30 dnů podat přiznání k darovací dani. Stejně tak dávejte pozor na oslavy narozenin, křtiny a podobné příležitosti, protože od daně darovací je osvobozeno pouze „příležitostné bezúplatné nabytí movitého majetku či jiného majetkového prospěchu, jehož hodnota nepřesahuje 3000 Kč.“ V zákoně sice existuje obecná výjimka pro zdanění darů poskytnutých mezi přímými příbuznými a manžely ve výši 1 milión korun a pro dary poskytnuté v rámci širší rodiny (mezi sourozenci, strýci, tetami a synovci či neteřemi apod.) ve výši 60 000 korun a pro ostatní osoby v již zmíněné výši 20 000 korun, ale zákon hovoří o tom, že jde o osvobození u darů finančních a darů pro „osobní potřeby fyzické osoby“, přesný výklad tohoto pojmu zákon neobsahuje.

Takže hezké vánoce a s dárky a dary opatrně, pro jistotu s jejich seznamem, cenou a označením osoby darujícího navštivte po svátcích váš berní úřad. Jeden nikdy neví.