Občanská ekonomie

(pokračování z minulého čísla)

V jedné reggae písničce se zpívá: „If you want to be happy for the rest of your life, never make a pretty woman your wife“ (chceš bejt šťastnej život celej – tak si nejhezčí holku – za svou ženu neber). Říká se, že automechanici účtují ženám při poruše na silnici za opravy auta vyšší ceny. Letecké společnosti zas účtují vyšší ceny obchodníkům než turistům. Autopůjčovny a hotely často účtují méně o víkendu. Dopravní podniky dávají slevy důchodcům a studentům. Prostitutky si říkají více peněz vojákům než místním. Benzínové pumpy na dálnicích účtují větší ceny než pumpy na okreskách. Co s tím? Neměli bychom běžet podat trestní oznámení?

Skutečnost, že prodejci účtují různé ceny za něco, co vypadá na první pohled jako obdobný produkt, souvisí s pojmem označovaným jako elasticita poptávky. My se ale nebudeme utápět v ekonomickém žargonu. Jde prostě vždycky o to, jaké existují náhradní příležitosti (substituty). Jako v té písničce – radí nebrat si za manželku nejhezčí ženskou. O hezké dívky je velký zájem a usiluje o ně hodně mužů. Hezká dívka má k dispozici mnoho náhradních příležitostí a může proto po vás každý den požadovat mnoho věcí. Obyčejná žena má méně náhradních příležitostí a nemůže vás jen tak jednoduše nahradit někým jiným. Proto na vás bude laskavější a bude tak poskytovat to, co ekonomie nazývá „kompenzační platby“.

Všechno je věcí náhradních příležitostí za danou službu či zboží. Obchodníci jsou méně flexibilní v tom, kdy letět, než turisti. Ženy většinou mají méně alternativních příležitostí, když se jim porouchá auto mezi poli. Muži často buď vědí více o podstatě opravy nebo by spíš byli ochotní dostopovat nebo dojít pěšky do nejbližšího města. Voják, který musí být za hodinu zpátky na posádce, má omezenější možnost výběru a bude ochoten zaplatit více než místní obyvatel. Lidé, kteří jezdí mezi vzdálenými městy mají často méně znalostí o nejbližších pumpách v okolí, zatímco místní vědí dobře, kde se dá natankovat levněji.

Politici jakoby ignorovali skutečnost, že když se mění cena něčeho, lidé vždy reagují hledáním levnějších substitutů. Město New York nedávno zvedlo daně na cigarety, takže krabička tu stojí 7 dolarů. A co nastalo? Zrodil se rozsáhlý kvetoucí černý trh s cigaretami.

Když v roce 1990 uzákonil americký kongres daň z luxusního zboží – na jachty, soukromá letadla a drahé automobily, senátor Ted Kennedy a tehdejší předseda klubu vládnoucích Demokratů hřímali, jak konečně boháči budou platit spravedlivý díl na daních. A co nastalo? Prodej jachet poklesl o 77 procent a v odvětví výroby lodí bylo propuštěno na 25 tisíc zaměstnanců. Kennedy a Mitchel prostě předpokládali, že bohatí se budou po zavedení daně z luxusu chovat stejně, jako se chovali před jejím zavedením a že jediný rozdíl bude v tom, že vláda vybere více peněz do státní kasy. Představovali si, že žijeme ve světě s nulovou elasticitou poptávky, neboli že lidé nijak nereagují na změny ceny. Lidé vždy reagují, a jedinou diskutabilní otázkou je jak hodně a jak rychle.

Pojem elasticity se neomezuje jen na ekonomické záležitosti. Vztahuje se takřka na veškeré lidské chování. Když rodič říká dítěti: „Co ti mám ještě zakázat, než se začneš chovat pořádně?“, je to klasická otázka elasticity. Jinými slovy, rodič nastavuje cenu (vyjádřenou ve formě trestu) účtovanou za nepořádné chování, s cílem toto nepořádné chování omezit.


Walter Williams učí ekonomii na Universitě George Masona. Publikováno s laskavým svolením autora.

překlad: Petr Mach