Občanská ekonomie

Možná jste dostali výtisk tohoto časopisu zdarma. Znamená to, že vás přečtení tohoto článku nic nestojí? Ne. Přečtení tohoto článku rozhodně není zadarmo. Kdybyste totiž zrovna nečetli tento článek, mohli jste se dívat na televizi, dělat domácí úkol nebo si povídat se svojí ženou. Náklady pořízení či dělání čehokoliv jsou vyjádřeny tím, co muselo být obětováno. I když jste třeba nemuseli zaplatit ani haléř výměnou za přečtení tohoto článku, neznamená to, že jste nenesli žádné náklady.

Náklady obětované příležitosti

Cena tedy není úplným měřítkem nákladů. Ještě zřetelněji to uvidíme na následujícím příkladu. Představte si, že žijete v St. Louis. Řekněme, že cena za ostříhání u místního holiče je 20 dolarů. Dozvíte se, že úplně stejné ostříhání stojí v Charlestonu v Jižní Karolíně 5 dolarů. Budete považovat stříhání v Charlestonu za levnější? Má sice mnohem nižší cenu, ale mnohem větší náklady. Museli byste obětovat mnohem více časových, cestovních a dalších nákladů na to, abyste se do Charlestonu k holiči dostali.

Lidé si často představují náklady jako pouze materiální oběť, ovšem při konkrétní volbě může být obětováván čistý vzduch, volný čas, morálka, klid, rodinná harmonie, bezpečí, nebo jakákoliv jiná hodnota. Např. když strávíte příjemný večer s partou kamarádů a vrátíte se domů pozdě v noci, můžete zjistit, že nákladem bylo narušení rodinné harmonie.

Náklady ovlivňují naši volbu v mnoha ohledech. Pro účely následující diskuse budeme předpokládat, že veškeré náklady nese ten, kdo volbu provádí.

Zákon poptávky

Nejdůležitějším zobecněním lidského chování je, že čím větší jsou náklady určité volby, tím méně budeme dané věci volit. Toto zobecnění stojí za zákonem poptávky. Pro zjednodušení nyní předpokládejme, že cena odráží náklady. Zákon poptávky může být formulován různě: čím nižší je cena něčeho, tím více toho bude poptáváno, a naopak. Také lze konstatovat, že existuje cena, při níž je člověk ochoten poptávat dané věci více, resp. méně. Nebo jednoduše lze říci, že existuje inverzní vztah mezi cenou zboží a poptávaným množstvím.

Proč se lidé takto chovají? Nejjednodušší odpověď je, že lidé se neustále pokoušejí být na tom lépe. Kdyby např. při růstu ceny ropy lidé tento růst ignorovali a poptávali stále stejné množství, zbylo by jim méně peněz na jiné věci a byli by na tom hůře. Kdyby našli za dražší ropu náhražku, zbylo by jim peněz více a byli by na tom lépe. Proto vyšší ceny ropy vytvářejí motivace k nakupování více izolace, lepších oken, tlustších svetrů nebo stěhování do teplejších krajů. Tyto volby a mnoho dalších představují substituty, které nám umožňují snížit spotřebu ropy.

Když lidé říkají, že určité množství nějaké věci prostě spotřebováno být musí bez ohledu na cenu, je to jakoby říkali, že zákon poptávky neexistuje a že neexistují substituty. Není to pravda. Zákon poptávky funguje vždy – i u diabetiků, kteří potřebují inzulín. Může se diabetik obejít bez 50 jednotek inzulínu denně? Zákon poptávky říká, že při určité ceně, řekněme 1000 dolarů za jednotku ano. Pro každou věc existuje vždy minimálně jeden substitut – prostě se bez dané věci obejít. V případě diabetika obejít se bez inzulínu. Ačkoliv nemít inzulín znamená nepochybně nepříjemné následky, je to přeci jen pravděpodobný substitut inzulínu při ceně 1000 dolarů za jednotku. Řekli byste „Pane Williamsi, taková ekonomická analýza je krutá!“ Není ale o nic krutější než zákon zemské přitažlivosti, který predikuje, že když skočíte z mrakodrapu, zabijete se při dopadu. Oba výsledky jsou nepříjemné, ale taková je realita. A opravdu – miliony bližních na zeměkouli jsou nuceni dnes a denně akceptovat výše uvedený substitut inzulínu.

Čím nižší je cena, tím více lidí bude věc chtít, čím vyšší je cena, tím méně bude poptáváno. Je ale důležité uvědomit si, že podstatná je relativní cena, ne absolutní cena. Relativní cena je cena vyjádřená v relaci k jiné ceně. Mám jeden příklad, kterým často nachytám prváky. Představte si, že vám firma nabídne dvojnásobný plat, pokud půjdete pracovat do jejich pobočky ve Fairbanks na Aljašce. Považovali byste to za dobrou nabídku? Někteří studenti bezmyšlenkovitě říkají, že by takovou nabídku vzali. Pak se jich ale zeptám, co až zjistí po svém příjezdu, že nájemné je více než dvojnásobné, jídlo, oblečení a benzín je o sto nebo dvě stě procent dražší. Nakonec i když plat je v absolutním vyjádření dvojnásobný, v relaci k ostatním cenám poklesl.

Ještě záludnějším příkladem toho, že chování ovlivňují relativní a ne absolutní ceny, je zjištění, že manželské páry s malými dětmi, které nelze nechávat doma bez dozoru, utrácejí více, když spolu vyjdou večer ven, než manželské páry bez dětí. Na jejich rozhodnutí nemá vliv ani tak vkus a příjem, jako především relativní ceny. Představme si drahý večer zahrnující řekněme večeři a koncert za 50 dolarů a levnější večer, zahrnující jen kino za 20 dolarů. Volba pro drahý večer s večeří a koncertem by znamenala, že pár bez dětí by obětoval dvě a půl návštěvy kina, které by mohli jinak mít. Pár s dětmi musí platit hlídání dětí za 10 dolarů ať už jdou na drahý večer nebo na levnější variantu. Když započteme i náklady na hlídání, je cena drahého večeru 60 dolarů a cena levného večeru jen s kinem 30 dolarů. To znamená, že pár s dětmi, když jde na večeři a koncert, obětovává jen dva večery s kinem. Večer s koncertem a večeří je tedy pro manžele s dětmi relativně levnější než pro pár bez dětí. A protože je pro ně relativně levnější, můžeme očekávat, že když si vyjdou ven manželé, kteří mají děti, budou utrácet více. Na to není třeba ekonomická analýza. Realita bude asi takováto: Muž jednou navrhne: „Miláčku, co kdybychom si objednali hlídání a zašli si dnes večer do kina!“ a žena řekne: „To nedává smysl. Když už zaplatíme 10 dolarů za hlídání, tak ať už těch deset dolarů stojí za to. Pojďme na večeři a pak na koncert!“

A co jiný příklad relativních cen? Představme si, že káva stojí dolar za půl kila a že týdně kupujete dvě balení. Doslechnete se, že chladné počasí v Brazílii zničilo většinu úrody a očekává se, že cena kávy půjde nahoru. Co uděláte a proč? Hádám, že nakoupíte výjimečně větší množství kávy nyní. Ale proč? Průměrný člověk odpoví – abych ušetřil. To je v pořádku, ale není to odpověď úplná. Opět funguje zákon poptávky. Pokud se očekává, že příští týden cena kávy vzroste, znamená to, že nynější cena kávy relativně poklesla vzhledem k ceně kávy o týden později – a zákon poptávky říká, že když cena klesá, lidé budou poptávat větší množství. Funguje to i opačně. Pokud se očekává, že ceny kávy poklesnou, koupili byste tento týden méně kávy. Proč? Protože ceny kávy tento týden relativně vrostly ve srovnání s cenami za týden.

Mohli byste říci, že tento příklad s kávou je hodně zjednodušený, ale přesně tento princip je v pozadí trhů s deriváty a futures na chicagské komoditní burze, kde lidé bohatnou (a občas chudnou) tím, že odhadují budoucí ceny komodit.

V příští lekci se budeme zabývat tím, co zákon poptávky říká o diskriminaci a dalších lidských volbách.


Walter Williams učí ekonomii na Universitě George Masona. Publikováno s laskavým svolením Foundation for Economic Education (www.fee.org), která sérii „Economics for the Citizen“ otiskuje v časopise Freeman: Ideas On Liberty

překlad: Petr Mach