O nás

Časopis Laissez Faire byl založen v roce 1998. V tištěné podobě tedy vychází již osmnáctým rokem jako dvojlist plný článků obhajujících svobodu jednotlivce a filosofii Laissez Faire. Na přelomu roku 2009 a 2010 vznikla jeho internetová forma na www.nechtenasbyt.cz.

Název si časopis vzal z pojmu, kterým ekonomové běžně nazývají filozofii svobody jednotlivce a liberální ekonomii hájící volnou soutěž lidských zájmů jako celek. Pojem pochází z dob prvních ekonomů – francouzských fyziokratů, kteří vyřkli „Laissez nous faire, laissez nous passer“ (volně přeloženo „Nechte nás být“). Nikdy se nenašel výstižnější pojem, a proto je dodnes v ekonomii používán po celém světě. (Podrobněji níže.)

Petr Mach, ekonom a vydavatel Laissez Faire

Ing. Petr Mach, Ph.D. je poslancem Evropského parlamentu a předsedou Strany svobodných občanů. Časopis Laissez Faire začal vydávat, když studoval na Vysoké škole ekonomické, kde později zakončil doktorské studium financí.

Radim Smetka, student VŠE

Radim Smetka je místopředsedou Strany svobodných občanů a bývalý šéfredaktor Laissez Faire. Na starosti má distribuci tištěného časopisu.

Martin Pánek, ekonom a šéfredaktor Laissez

Ing. Martin Pánek je asistentem Petra Macha v Evropském parlamentu a šéfredaktorem Laissez Faire. Vystudoval ekonomickou analýzu na Národohospoddářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.

Marek Numerato, politolog a copywriter

Mgr. Marek Numerato je šéfredaktorem webzinu HumanAction.cz. Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Historie pojmu laissez faire

Citováno podle Wikipedie

Podle historické legendy pochází fráze ze setkání kolem roku 1681 mezi mocným francouzským ministrem financí Jeanem-Baptistem Colbertem a skupinou francouzských podnikatelů, které vedl jistý M. Le Gendre. Když se jich nedočkavý merkantilistický ministr zeptal, jak by mohl francouzský stát obchodníkům posloužit a pomoci jejich businessu, odpověděl Le Gendre prostě “Laissez-nous faire” (“Nechte nás být”, doslova “nechte nás dělat”).[1]

Historka o setkání Colberta s Le Gendrem se objevila v roce 1751 v časopise Journal Oeconomique v článku francouzského ministra a propagátora volného trhu René de Voyera, markýze d’Argensona – což je také první známý výskyt této fráze v tisku.[2] Sám Argenson použil frázi již dříve (v roce 1736) ve vlastních zápiscích ve slavném výkřiku:

Laissez faire, telle devrait être la devise de toute puissance publique, depuis que le monde est civilisé… Détestable principe que celui de ne vouloir grandir que par l’abaissement de nos voisins! Il n’y a que la méchanceté et la malignité du coeur de satisfaites dans ce principe, et l’intérêt y est opposé. Laissez faire, morbleu! Laissez faire!![3]
(Překlad: “Nechte to být, to by mělo být motto vší veřejné moci od chvíle, kdy byl svět civilizován… Že nemůžeme růst jinak než na úkor našich sousedů je ohavný názor. Pouze zášť a zlovůle srdce se může spokojit s takovým principem a náš (národní) zájem je opačný. Nechte to být, proboha! Nechte to být!)

Slogan laissez faire byl popularizován francouzským [fyziokraté|fyziokratem] a obchodním intendantem Vincentem de Gournayem, o kterém se říká, že si tento termín osvojil z díla Françoise Quesnaye o Číně.[4] Byl to právě Quesnay, kdo vymyslel termín laissez-faire, laissez-passer,[5][6] přičemž laissez-faire je překlad čínského slova 無為 wu wei (mo wai v kantonštině).[7] Gournay byl silným zastáncem odstranění restrikcí obchodu a deregulace průmyslu ve Francii. Gournay byl podle anekdotou ze setkání Colberta s Le Gendrem nadšen[8] a předělal to do vlastní maximy: “”Laissez faire et laissez passer”” (‘Nechte to být a nechte, aby se to stalo’). Jeho motto bylo také identifikováno jako delší “Laissez faire et laissez passer, le monde va de lui même!” (“Nechte to být a nechte, aby se to stalo, svět se točí sám!”). Přestože Gournay nezanechal žádná psaná pojednání o svých ekonomických a politických myšlenkách, měl obrovský osobní vliv na svoje současníky, zejména své kolegy fyziokraty, kteří připisují jak slogan laissez-faire, tak tuto doktrínu právě Gournayovi.[9]

Před d’Argensonem a Gournayem artikuloval frázi on laisse faire la nature (‘nechte přírodu konat podle svého’) P. S. de Boisguilbert.[10] D’Argenson sám byl během svého života znám spíše díky podobnému, ale méně oslavovanému heslu “Pas trop gouverner” (“Nevládnout příliš”).[11] Ale bylo to Gournayovo použití fráze “laissez-faire” (zpopularizované fyziokraty), které dalo heslu prestiž.

Laissez-faire bylo proklamováno fyziokraty ve Francii 18. století, takže bylo v samém středu základů ekonomie a bylo dále rozvedeno slavnými ekonomy počínaje Adamem Smithem.[12] “Obrat laissez faire se běžně spojuje s fyziokraty a klasickou politickou ekonomií .”[13] Kniha Laissez Faire and the General-Welfare State zmiňuje: “Fyziokraté reagující na nadměrné merkantilistické regulace Francie v té době vyjádřili důvěru v “přirozený řád” nebo svobodu, v níž budou jednotlivci snažící se o své sobecké zájmy přispívat obecnému dobru. Protože podle jejich názoru fungoval tento přirozený řád úspěšně bez pomoci vlády, radili státu, aby se omezil na prosazování práv k soukromému vlastnictví a svobodě jednotlivce, na odstranění všech umělých překážek obchodu a na zrušení všech zbytečných zákonů.”[12]

V Anglii se v 17. století utvořilo několik sloganů na téma volného obchodu a non-intervencionismu. Ale francouzská fráze laissez faire se v anglicky mluvících zemích zpopularizovala s rozšířením fyziokratické literatury na konci 18. století. Anekdota setkání Colberta s Le Gendrem byla otištěna ve Whatleyových “Principles of Trade”, které napsal v roce 1774 společně s Benjaminem Franklinem – což může být první zmínka této fráze v anglicky psané literatuře.[14]

Laissez-faire, produkt osvícenství, bylo “vnímáno jako způsob, jak vysvobodit lidský potenciál z pout díky znovunastolení přirozeného systému, systému nezatíženého vládními omezeními.”[15] Podobně vnímal Adam Smith ekonomiku jako přirozený systém a trh jako organickou část tohoto systému. Smith viděl “laissez-faire” jako morální program a trh jako jeho nástroj, jak lidem zajistit právo na přirozené právo.[15] Tím pádem se volné trhy stávají odrazem přirozeného systému svobody.[15] Pro Smithe bylolaissez-faire programem zrušení zákonů omezujících trh, programem pro znovunastolení řádu a pro aktivaci potenciálního růstu.[15]

Avšak Adam Smith[16] a známí klasičtí ekonomové jako Thomas Malthus a David Ricardo tuto frázi nepoužívali. Jeremy Bentham ji používal, ale byl to asi odkaz Jamese Milla na tuto maximu (společně s “pas trop gouverner”) v jeho článku pro Encyclopædia Britannica, který rozšířil tento pojem do širšího úzu v anglickém jazyce. S příchodem Ligy proti obilným zákonům získal tento obrat v angličtině na významu.[17]

Adam Smith jako první použil metaforu neviditelné ruky ve svojí knize Teorie mravních citů, aby popsal nezamýšlené důsledky ekonomické sebe-organizace plynoucí z ekonomického sebe-zájmu. [18] Myšlenka ležící za “neviditelnou rukou”, avšak ne fráze sama, patří Bernardu de Mandevillovi a jeho “Fable of the Bees“. V politické ekonomii byla tato myšlenka a myšlenka laissez-faire vždy úzce propojena. [19] Někteří charakterizovali metaforu neviditelné ruky jako laissez-faire,[20] ale Smith sám tento obrat nikdy nepoužil.[16]

  1. Journal Oeconomique 1751, článek francouzského ministra financí.
  2. M. d’Argenson, “Lettre au sujet de la dissertation sur le commerce du marquis de Belloni’, Avril 1751, Journal Oeconomique p. 111. Viz A. Oncken, Die Maxime Laissez faire et laissez passer, ihr Ursprung, ihr Werden, 1866
  3. jak cituje J. M. Keynes, 1926, “The End of Laissez Faire”. Argensonovy Mémoirs byly publikovány až v roce 1858, ed. Jannet, Tome V, p.362. See A. Oncken (Die Maxime Laissez faire et laissez passer, ihr Ursprung, ihr Werden, 1866)
  4. Baghdiantz McCabe, Ina(2008). Orientalism in Early Modern France: Eurasian Trade Exoticism and the Ancien Regime. Berg Publishers, 271–272. ISBN 978-1-84520-374-0.
  5. Library of Economics and Liberty [online]. Liberty Fund, Inc., [cit. 2013-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Encyclopedia Britannica [online]. Encyclopedia Britannica, Inc.. Dostupné online. (anglicky)
  7. Clarke, J.J.(1997). Oriental Enlightenment: The Encounter Between Asian and Western Thought. Routledge, 50. ISBN 978-0415133760.
  8. Podle Turgotova “Eloge de Vincent de Gournay,” Mercure, August, 1759 (repr. in Oeuvres of Turgot, vol. 1 p.288.
  9. Gournayovi byla tato fráze připsána mezi jinými Jacquesem Turgotem (“Eloge a Gournay”, Mercure 1759), markýzem de Mirabeau (Philosophie rurale 1763 and Ephémérides du Citoyen, 1767.), hrabětem d’Albonem (,”Éloge Historique de M. Quesnay”, Nouvelles Ephémérides Économiques, May, 1775, p.136-7. ) a DuPontem de Nemoursem (Introduction to Oeuvres de Jacques Turgot, 1808–11, Vol. I, p. 257 and p. 259 (Daire ed.))
  10. “Tant, encore une fois, qu’on laisse faire la nature, on ne doit rien craindre de pareil”, P.S. de Boisguilbert, 1707, Dissertation de la nature des richesses, de l’argent et des tributs.
  11. DuPont de Nemours, op cit, p.258. Oncken (op.cit) a Keynes (op.cit.) také připisují markýzi d’Argensonovi frázi “Pour gouverner mieux, il faudrait gouverner moins” (“Aby vládl nejlépe, musí člověk vládnout méně”), což je snad zdrojem slavného “Nejlepší vláda je ta, která vládne nejméně”, populárního motta v amerických kruzích, připisovaného různě Thomasi Painovi, Thomasi Jeffersonovi a Henrymu Thoreauovi.
  12. Fine, Sidney. Laissez Faire and the General-Welfare State. United States: The University of Michigan Press, 1964. Print
  13. Macgregor, Economic Thought and Policy (London, 1949), pp. 54–67
  14. Whatley’s Principles of Trade are reprinted in Works of Benjamin Franklin, Vol.2, p. 401
  15. Gaspard, Toufick. A Political Economy of Lebanon 1948–2002: The Limits of Laissez-faire. Boston: Brill, 2004. Print
  16. Roy C. Smith, Adam Smith and the Origins of American Enterprise: How the Founding Fathers Turned to a Great Economist’s Writings and Created the American Economy, Macmillan, 2004, ISBN 0-312-32576-2, pp. 13–14.