O Jurisdikci

Soudy fungují mnohdy pomalu, armáda má možná bojeschopné jen profesionální jednotky, policie má zastaralé vybavení. Vláda chce zachraňovat soukromé průmyslové podniky. Co má vlastně být úlohou státu a z čeho tato úloha plyne?

Na světě existuje násilí a spory mezi lidmi. Lidé se potřebují v těchto sporech dovolat svého práva. Jurisdikce jakožto – obvykle teritoriálně vymezená – oblast působení práva má moc si své zákony vynucovat. Základními atributy jurisdikce jsou výklad spravedlnosti, její vynucení z pozice síly a systém obrany proti ohrožení zvenčí. Institucionalizovanou jurisdikcí je stát s vládou, soudy, policií a armádou. Pokud stát v naplňování principů jurisdikce selhává, uvolňuje tím prostor pro vznik alternativní jurisdikce, která, pokud působí souběžně se státem, je obvykle nazývána mafií. Při sporech mezi jurisdikcemi vyšší instance neexistuje a spory se řeší bojem podle práva silnějšíhonebo diplomacií.

Stav, kdy stát ve svých základních atributech selhává a moc nekontrolovaně přebírají bojůvky, je nazýván anarchií. Postupně ale vznikají mafie, které úlohu státu suplují. Dávají subjektům pod ochranou určitou míru jistoty, vznikají určitá, byť nepsaná pravidla. V oblastech, kde majetek a život občanů nedokáže chránit stát a ani místní komunita si ochranné struktury zřídit nedokáže, přebírá kontrolu nad občany místní mafie. Za ochranu vybírá poplatky nazývané výpalné. Daň je výpalným svého druhu. Mafie nebo státní moc – tedy entita poskytující ochranu – nemá zájem na tom, aby byl její chráněnec obírán paralelními strukturami a poskytuje tak svému poplatníkovi ochranu před násilím ze strany jiných subjektů.

Člověk, žije-li v pospolitosti a ve vztazích s dalšími lidmi, ochranu tohoto druhu potřebuje. Bez existence kolektivní ochrany by se musel chránit sám a náklady na takovou ochranu by byly nesrovnatelně vyšší. Lidé se podřizují násilí subjektů-ochránců za ochranu před ostatními subjekty. Dávají přednost jistému, předvídatelnému násilí před násilím nekontrolovaným. K takové volbě dochází i v podmínkách, kdy se člověk ocitá mimo dosah vlády státu. Např. ve věznicích, kde neexistuje možnost dovolání se práva u státu, se lidé podvolují násilí za ochranu a panuje tam neformální právo. Prostitutky, protože se pohybují mimo právní rámec státu, podléhají jurisdikci svých pasáků. Vietnamští obchodníci mají své ochranné struktury, vždyť orgány české státní jurisdikce jim nejen nerozumí, ale ani je nejsou schopné navzájem opticky rozlišit.

Ztráta nebo nedostatek reálné moci státu a její nahrazování neformálními gangy existuje na mnoha místech naší planety. V Evropě jsme takového stavu mohli být ve velkém svědky naposledy na příkladu Albánie v roce 1997. Pokud někde vznikne nedostatek ochrany, nějaká forma jurisdikce, ať ve formě státu či mafie, vzniká analogicky k promptnímu zaujímání uvolněných míst firmami na trhu. Místo dosavadního státu vzniká nová dominantní ochranná struktura. Za ochranu se jednotlivci opět podrobují násilí z její strany.

Subjekt, který je schopen vynucování práva v dané oblasti zajistit, má moc, která mu dává nadřazené postavení – nemusí vstupovat do kontraktu. To odlišuje oblast vynucování práva od ostatních lidských činností. Má smysl chtít po státu, aby přestal vykonávat činnosti, které může zajistit soukromý sektor. Má smysl proti své jurisdikci, považujeme-li ji za nespravedlivou, bojovat vhodnými prostředky nebo se ji snažit opustit. Nemá ale smysl chtít stát zrušit a doufat, že si bezpečnost a právo zajistíme sami nebo si je dohodneme ve svobodném kontraktu. Kdyby stát zanikl, rychle vznikne alternativní jurisdikce.