Nová evropská regulace zničí telefonní trh

„Co se hýbe, je třeba zdanit. Když se to ještě hýbe, je třeba to regulovat. Když se to přestane hýbat, začneme to dotovat.“ Tak popisovala Margaret Thatcherová typický socialistický přístup k ekonomice.

Na řadě je teď zjevně rozvíjející se telekomunikační trh. Telefonování bylo v Evropě po léta svíráno státními monopoly a cenovou regulací. Uvolnění trhu a privatizace přinesly rozvoj alternativ vůči státním molochům. Tomu je, zdá se, konec. Mobily jsou příliš úspěšné a oblíbené, než aby je nechali byrokraté a politici na pokoji.

Např. francouzský europoslanec Alain Lamassoure navrhl zdaňovat esemesky daní ve výši 1,5 eurocentu (45 haléřů) a to tak, že při přeshraničních esemeskách by šel výnos do rozpočtu EU. Podobně by tomu mělo podle něj být u emailů [EUobserver.com 9.5.06].

To ale není nic proti nejnovějším návrhům evropské komisařky pro oblast telekomunikací a médií.

Nová regulace, nový úřad

Komisařka Viviane Redingová zjistila při svých cestách do zahraničí, že platí při telefonování přes hranice více než při telefonování v jedné síti a vymyslela novou regulaci: „Je nejvyšší čas, aby vnitřní trh EU nabídl spotřebitelům a podnikatelům, kteří cestují do zahraničí, podstatně nižší telekomunikační poplatky. Navrhuji proto, aby se všechny bezdůvodné poplatky za roaming zrušily cestou nařízení EU.“ [tisková zpráva komise IP/06/386]. Inovace vzniklé na trhu podle soudružky „Roamingové“ lidem život komplikují, zatímco regulace zajišťují blaho lidí: „[teprve regulace] promění roamingové služby ze záležitosti, která zákazníkům znepříjemňuje život, v atraktivní službu.“

V logice eurobyrokratů nesmí samozřejmě chybět vytvoření nového úřadu. Komisařka navrhuje vytvoření evropského úřadu pro regulaci telekomunikačních firem. „Nechci národní regulační úřady rušit, zůstaly by podobně jako zůstaly národní banky když vznikla Evropská centrální banka.“ A proč že je nový úřad nezbytný? „Pokud národní regulátor v jedné zemi uplatňuje pravidla EU vůči operátorům přísně a v jiné zemi mírně, pak mají firmy v zemi s méně přísně uplatňovanou regulací nespravedlivou konkurenční výhodu“.

Aby to nebylo málo, chce komisařka hlavní telekomunikační firmy de facto znárodnit (spíš bychom asi měli říci zevropeizovat, když jde o nadnárodní znárodnění) – z telekomunikačních sítí (kabelů a vysílačů), které operátoři vybudovali, chce učinit veřejný statek. Síť chce ze společností vyčlenit jako separátní korporaci, která by musela poskytovat služby na základě evropských regulací. „Budeme muset samozřejmě najít specificky evropské řešení [oddělení sítí od poskytování služeb], které bude vyhovovat našim evropským potřebám.“ [EU, SPEECH/06/422]

Důsledky regulací

Regulace cen vždy a všude ničí motivaci vstupu nových firem do odvětví a likviduje motivaci vymýšlet alternativní inovativní způsoby uspokojování potřeb zákazníků. Omezování vlastnických práv odrazuje od investic. Důsledkem těchto státních zásahů je vždy technologická stagnace a relativní zdražování.

Cílem firem není „znepříjemňovat život zákazníkům“, ale dosahovat zisku skrze uspokojování potřeb zákazníků. Komisařka Redingová i s celou komisí by nikdy nevymyslela ani mobil ani roaming. Inovace přináší trh a ziskový motiv, nikoliv parazitický politik či úředník, který se jen umí vézt na zádech druhých.

Jak budou zregulované telekomunikace vypadat? Výsledkem regulace bude stagnace. Stávající metody přenosu dat už jsou vymyšleny, tak nezmizí. Přijdeme ale o nové inovace, které by na neregulovaném trhu vznikaly a které by přinášely nové způsoby přenosu dat a snižovaly náklady a ceny stávajících metod. Navržená regulace nevyhnutelně přinese staré nešvary známé z dob státních molochů – předražené služby, dlouhé čekací lhůty a nepružné vyřizování stížností, byť s technologiemi počátku 21. století.

Pravicová socialistka

Redingová je zjevně šílená žena s komunistickým myšlením, která se bohužel stala komisařkou s velkou mocí nad životy stamilionů Evropanů. Možná, že Redingová navrženou regulaci neprosadí skrze Evropský parlament a radu – v europarlamentu přeci existuje opozice. Jenže socialistická. Lamassoure i Redingová patří totiž do pravicových stran, které v Evropském parlamentu tvoří největší frakci – EPP.