Netolerance a svoboda: Už jsme si to zažili

Na konci 19. století začala v Berlíně vycházet libertariánská publikace Der Eigene. Byla unikátní, protože byla svou podstatou explicitně homosexuální. Jméno znamenalo „Sebe vlastnící“ a bylo inspirováno libertariánem Maxem Stirnerem a jeho knihou Jedinec a jeho vlastnictví (Der Einzige und sein Eigentum).

Editor a vydavatel Adolf Brand vysvětlil, že jeho publikace „reprezentuje právo na osobní svobodu a suverenitu jednotlivce do nejzazších důsledků“. Liz Highleymanová ze Seattle Gay News napsala: „Brand je možná nejpřesněji charakterizován jako libertarián, jak dokládá jeho výrok, že ‚právo na sebeurčení vlastního těla a duše je nejdůležitějším základem veškeré svobody.‘“

Jako mnoho individualistů té doby, např. Benjamin Tucker nebo Oscar Wilde, používal Brand ke svému popisu označení socialista, ale vysvětloval, že „socialismus není programový, ale individuální – ne regulující, ale přirozeně určený – ne dogmatický“. Říkal, že „odmítá každou diktaturu a bojuje proti každému použití síly… neodmítá soukromé vlastnictví, ale naopak z každého dělá vlastníka“. Napsal, že homosexuální vztahy „se nikoho netýkají, dokud kvůli nim nepřijde někdo další k újmě“, a proto jsou bráněny „z důvodů osobní svobody“.

Nicméně Brand nevynucoval ve svojí publikaci ideologickou konformitu a postupem času pro ni psali někteří nacionalisté. Nebyl nadšený jejich ideologií a řekl, že jeho následovníci, které nazýval Komunitou sebevlastníků, „bojují především proti státu, který neliberálními zákony jako např. § 175 [paragraf kriminalizující homosexualitu] prospívá pouze vyděračům v politice a na ulici a skrze nečestná morální stanoviska páchá směšný útok na přirozená práva a způsobuje potupný útlak člověka.“ Ale „když se člověk stane členem politické strany, která pozvedne tyto nemravné myšlenky do programu a ráda by tím nejvíce zničujícím způsobem dostala intimní milostný kontakt druhých pod ponižující kontrolu – v tom okamžiku přestal být jeho vlastní milostný život soukromou záležitostí a vzdává se tím jakéhokoliv nároku na ochranu před pečlivým a podezřívavým zkoumáním a dohledem“. Brand řekl, že oponenti práv homosexuálů, kteří jsou sami homosexuálové, jsou „nejnebezpečnější nepřátelé naší věci… kteří vědomě pomáhají díky politické pokryteckosti a lži znovu a znovu zničit všechna morální vítězství, kterých jsme mohli dosáhnout díky našemu boji.“ Takoví jedinci si zkoušejí užívat „radostí života, které chtějí zatajit před veřejností“.

Co se nacistů týče, napsal Brand: „Národně-socialistická strana otevřeně bojuje proti homosexuálnímu hnutí“ a „vyhnala by z Německa nebo pověsila na šibenicích všechny homosexuály a zastánce zrušení § 175, jakmile by se dostala k moci.“ Jeho varování o zlých úmyslech nacistů byla ignorována.

Ačkoliv Brand varoval svoje čtenáře, že národní socialismus byl nepřítelem svobody a gayů, snaží se ho někteří na náboženské pravici pošpinit jako nacistu. Fundamentalistický kněz Scott Lively konsistentně říká, velmi nesprávně, že nacismus byl homosexuálním hnutím, a dokonce prohlásil, že Der Eigene byl „rasistický, nacionalistický a anti-semitský“, z čehož ani jedno není pravda.

Před více než stoletím argumentoval Der Eigene z libertariánských pozic pro plnou rovnost pro LGBT. Neomezil se však pouze na čistě libertariánské autory, nechal několik málo nacionalistů psát pro tuto publikaci a někteří z nich později podpořili Hitlera, k Brandovu velkému rozčarování. Nicméně přes Brandovy vlastní protinacistické články to zkoušejí nečestní kritikové použít, aby z Branda samotného udělali pochodujícího hnědokošiláka.

V roce 1933 v Berlíně nacisté zničili knihovnu pro-gay Sexuologického institutu
V roce 1933 v Berlíně nacisté zničili knihovnu pro-gay Sexuologického institutu

A z toho se můžeme poučit o důležitosti toho, co se tento týden odehrálo na Mezinárodní konferenci Studentů za svobodu (SfL) ve Washingtonu, DC.

Podle všeho vytvořila skupina „svobodných konzervativců“, údajně napojená na Young Americans for Liberty Rona Paula, podvodnou Frakci Hanse Hermanna Hoppeho a pozvala neonacistu Richarda Spencera, aby promluvil, a to pod záminkou, že jde o součást konference Studentů za svobodu – ale nešlo. Bylo to podvodné tvrzení, které nakonec způsobilo značný rozruch, když mnoho libertariánů požadovalo, aby tento netolerantní autoritář konferenci opustil a ukončil tuto šarádu, že by byl jakkoliv spojen se SfL.

Byla to přesně správná reakce. Mělo by se dát jasně najevo, že lidé jako Spencer nemají na libertariánské akci co pohledávat – a troufnu si říct, že totéž platí pro tu falešnou „frakci“, která ho pozvala. Pokud by to bylo na mně, vrátil bych vstupné těmto dětským hnědokošilákům, kteří Spencera pozvali, a jasně bych uvedl, že nejsou vítaní na konferenci nebo jinde v libertariánské organizaci. Koneckonců svoboda sdružování není jenom pro konzervativce.

Brand a jeho publikace byli se vzestupem Nacistické strany donuceni ukončit činnost a potom byl v roce 1945 ve věku 70 let zabit během spojeneckého bombardování Berlína. Avšak dodnes je falešně špiněn, protože někteří jedinci, kteří psali do jeho publikace, později sympatizovali s dogmatem národního socialismu, kterému Brand oponoval.

Libertariáni se snaží být tolerantními lidmi, ale jedním problémem je, že nechutní jedinci jako Hoppe a jeho podporovatelé se snaží zničit libertariánský brand – kontaminují tuto značku svými nenávistnými projevy. Ve svém jádru jsou tito nenávistníci kolektivisté, ne individualisté, soudí a odsuzují ostatní za zločin jejich rasy, jejich sexuální orientace, jejich náboženství, jejich etnicity apod. V tomto smyslu prosazují věci, které jsou v přímém protikladu k libertariánskému individualismu.

Že měli podporu lidí jako Murray Rothbard, Lew Rockwell nebo Ron Paul, to ještě zhoršuje. Vypadá to potom, že tato bigotnost je legitimní součástí libertarianismu – přičemž je to přímý útok na fundamentální libertariánské předpoklady.

Brand by býval udělal lépe, kdyby odmítl články tehdejších nacionalistů. Jeho reputace stejně jako jeho publikace se kvůli tomu dodnes potýkají s falešným pošpiňováním.

Když libertariáni na konferenci SfL požadovali, aby Spencer konferenci opustil, udělali správnou věc. Jediným způsobem, jak předejít naprosté destrukci libertariánské značky je striktní odmítnutí rasistů, bigotů, antisemitů a jejich kumpánů.

Samozřejmě, že když Adolf Brand nechal hrstku nacionalistů psát pro svůj magazín, neměl tušení, co přinese budoucnost jeho Německu. Nevěděl, že národ s nejpokročilejším hnutím za práva homosexuálů, národ s civilizovanými a liberálními hodnotami vůči menšinám jako židé se přemění na autoritářský stát pod demagogií jednoho politika.

Nevíme, co budoucnost přinese Americe, ale situace je vážná, nebezpečná a strašidelná. Demagog s autoritářskými a nenávistnými sklony se dostal do Bílého domu, jeho strana opustila všechny principy malé vlády a sešikovala se za ním.

Pravdou je, že tato situace má několik děsivých podobností se situací, které čelil Adolf Brand ve 20. a 30. letech 20. století. Měli bychom se z jeho chyb poučit.


Přeložil Martin Pánek.