Mýtus racionálního voliče 2016

DonkeyHotey

V roce 2007 jsem vydal publikaci Mýtus racionálního voliče: Proč v demokracii vítězí špatná politika. V každém prezidentském volebním cyklu mě lidé žádají o aktualizaci a já jim odpovídám: „Nic podstatného se nezměnilo.“ Ale rok 2016 opravdu vypadá jako vybočení z normálu. Zde je moje zamyšlení:

  1. Ačkoliv veřejnost běžně vykazuje to, co jsem nazval protitržním předsudkem (anti-market bias) a předsudkem proti cizincům (anti-foreign bias), tak roku 2016 to nabylo neslýchaných rozměrů. Sanders je ztělesněním protitržního předsudku a Trump ztělesněním předsudku proti cizincům v té nejčistší podobě. Bohužel, mé pozorování, že mediánový americký volič je „umírněný národní socialista – etatista až do morku kostí, jak v ekonomické tak společenské oblasti“ vypadá pravdivěji než kdy dříve.
  2. Ačkoliv Sandersovy šance získat nominaci jsou nyní malé, jeho politická filosofie se zdá být bližší mediánovému demokratovi než názory Clintonové. Typický demokrat bude volit Clintonovou kvůli známějšímu jménu a lepším šancím na volební úspěch, ale přesto bude v duchu toužit po Sandersově socialismu.
  3. Trumpovy politické názory jsou od mediánového republikána vzdálenější než názory jeho rivalů, ale jeho předsudek proti cizincům přesně zapadá do obecného mínění. Měl jsem dlouho podezření, že toto je pro republikány důležité téma, ale nyní to vypadá, že je to dokonce důležitější než všechno ostatní dohromady. Na rozdíl od Sanderse startoval Trump z pozice celonárodně známé celebrity, což se postupně ukázalo jako rozhodující výhoda.
  4. V Mýtu racionálního voliče přináším argumenty, proč demokratický systém za normálních okolností vygeneruje lepší politiku, než jakou si veřejnost žádá. Politický systém má v praxi tendenci ohladit ostré hrany protitržních a proticizineckých pudů a zchladit horké hlavy. V současnosti to vypadá, že jeden z těchto chladících mechanismů začíná selhávat: použití společenského tlaku k zachycení a vyloučení radikálních demagogů.
  5. Naštěstí většina ostatních chladících mechanismů zatím zůstala nedotčená. Především: (a) ačkoliv široká veřejnost požaduje šílená politická opatření, tak má odpor ke katastrofálním dopadům těchto šílených politik. To dává politikům silný podnět k tomu chovat se nanejvýš pokrytecky, jakmile se dostanou k moci – a obzvlášť když hlásají politiku změny. (b) Mediánový volič udrží pozornost jen krátkodobě. Pokud existují relativně příčetnější elity, tak ty budou mít v delším období více vlivu. (c) Staré dobré pojistky a protiváhy. Prezident stále ještě není neomezený diktátor, takže Kongres, Nejvyšší soud a vlády jednotlivých států mohou velmi ztížit Sandersovi a Trumpovi plnění jejich slibů, i kdyby je tito mysleli zcela vážně.
  6. Coby puritána mě Sanders odpuzuje a Trump děsí. Dokonce i z impotentního populismu se mi ježí chlupy po těle. Divadlo populismu s kazateli změny mě již připravilo o mnoho hodin spánku. Obzvláště Trump vytrvale proniká do mojí sociální bubliny.
  7. Pokud dáme stranou osobní antipatie, tak skutečné výsledky Trumpova nebo Sandersova prezidentování jsou dnes dost mlhavé. Je snadno představitelné, že za Trumpa by mohla narůst míra deportací nelegálních imigrantů (de jure plus de facto) a zákon o migraci z roku 1965 by se dočkal nějakých přísnějších novelizací. Ovšem stejně představitelné jsou čtyři roky politického patu, kdy by se nestalo vůbec nic.
  8. Hlavní obavy roku 2016. Můj osobní odhad pravděpodobnosti vypuknutí války mezi Spojenými státy a nějakou jinou velkou mocností jsou 2 % během prezidentského období. U Trumpa bych tuto pravděpodobnost odhadl na 5 %. Ano, vím, že podle mnohých vyjádření je menším jestřábem než jeho republikánští rivalové a Hillary Clintonová. Ale jeho machistická osobnost a občasné impulzivní poznámky mají podle mého názoru větší predikční hodnotu než jeho veřejná prohlášení.
  9. Ani Sanders, ani Trump nejsou důkazem „pravdivosti“ mých teorií. Ty spočívají na stabilních vlastnostech demokratické politiky, nikoliv na nejnovějších bulvárních historkách.
  10. Přesto, pokud by voliči byli racionální, tak by Sanders a Trump neměli šanci. Žádný z hlavních kandidátů by neprošel seriózní prověrkou, ale Sanders s Trumpem by vypadli z výběru hned, jakmile by otevřeli ústa.
  11. Představte si, že by existovala hispánská verze Donalda Trumpa, která by elektrizovala hispánské voliče obdobnou rétorikou. Oponenti migrace by mohli mít oprávněný strach, že El Donaldo je klasický autoritář jihoamerického střihu, který má v úmyslu změnit Spojené státy v banánovou republiku. Rychle by pak z toho vyvodili, že Hispánci jsou v jádru autoritáři, kteří se nehodí pro demokracii. Jestli vás rok 2016 nepřesvědčí, že politické externality jsou obousměrnou ulicí, tak vás už nepřesvědčí nic.

Přeložil Vladimír Krupa.