Muž, který stojí za zázrakem Hongkongu

Martin Pánek

Někteří z nás o libertariánských myšlenkách jen píšou. Jeden člověk je ale přeměnil v realitu pro miliony lidí.

Hongkong – malá země v jihovýchodní Asii – si zaslouží obdiv a uznání. Už dvacátý rok za sebou byl Hongkong zařazen na první místo jako nejsvobodnější země světa v Indexu ekonomické svobody – ukazateli sestavovaném společně deníkem The Wall Street Journal a nadací Heritage Foundation.

Ačkoliv Hongkong patří od roku 1997 pod správu pevninské Číny (na základě staré smlouvy jej Číně předala Velká Británie), v dennodenních záležitostech si země vládne sama. Čína drží slib daný při převzetí území do správy a do ekonomiky Hongkongu nezasahuje.

To, co z Hongkongu dělá nejsvobodnější zemi světa, zní uším každého milovníka svobody jako rajská hudba: Nízká míra korupce. Funkční a nezávislá justice. Respekt k vládě práva a soukromému vlastnictví. Jednoduchý daňový systém s nízkými sazbami pro fyzické osoby i firmy. Celková míra zdanění představuje jen 14 % HDP, což je polovina americké míry přerozdělování nebo třetina evropské míry přerozdělování. Nulové zdanění kapitálových výnosů, nulové zdanění výdělků získaných mimo Hongkong. Žádné daně z obratu nebo DPH. Nízká míra regulací. Žádný rozpočtový deficit a prakticky žádný státní dluh. A nezapomeňme na cla – ta jsou v Hongkongu nulová.

I konkurenční žebříček ekonomické svobody, sestavovaný kanadským Fraserovým institutem, hodnotí Hongkong jako nejsvobodnější ekonomiku. Dokonce i podle žebříčku Světové banky je Hongkong nejlepším místem pro podnikání na světě.

Říci o nějaké ekonomice, že je „nejsvobodnější“, je jako říct, že je „nejkapitalističtější“. Kapitalismus je to, co nastane, když necháte lidi v míru jednat podle svého. Kapitalismus nepotřebuje komplikované aparáty, státní fondy a centrální plánovače, kteří by složitě vymýšleli, jak dosáhnout toho, co si snadno lidé zařídí sami mezi sebou. Kdybychom ale měli věřit kritikům kapitalistického systému, musel by Hongkong být místem chamtivosti, chudoby, vykořisťování a beznaděje.

Jenže tomu tak není. Právě naopak.

Možná proto socialisté nemají Hongkong rádi: Nejenže je to nejsvobodnější ekonomika, je také jedna z nejbohatších. Příjem na jednoho obyvatele činí 264 procent světového průměru. Za posledních 15 let se zdvojnásobil. Lidé Hongkong neopouštějí, naopak tam noví obyvatelé směřují. Na konci 2. světové války byl počet obyvatel 750 tisíc. Dnes má Hongkong obyvatel takřka desetkrát tolik – 7,1 milionu.

Pozitivní nezasahování

Zpráva, že Hongkong je opět nejsvobodnější ekonomikou, je příležitostí oslavit muže, který je za tento dlouhodobý úspěch zodpovědný. Jméno Sir John James Cowperthwaite (1915–2006) by mělo být vryto zlatým písmem na pomyslném památníku velkých libertariánů. Někteří z nás o libertariánských myšlenkách jen píšou. Tento člověk je přetvořil v reálnou politiku pro miliony občanů.

Nedávno zesnulý ekonom Milton Friedman v řeči na počest Cowperthwaitea v roce 1997 popsal, jak významný jeho ekonomický odkaz je: „Srovnejte Británii – kolébku průmyslové revoluce, která bývala v devatenáctém století ekonomickou supervelmocí – s Hongkongem, kousíčkem přeplněné země bez přírodních zdrojů a jen se skvělým přístavem. Za pouhá čtyři desetiletí po druhé světové válce dosáhli obyvatelé této přelidněné zemičky příjmů o třetinu vyšších, než jaké mají obyvatelé jejich bývalé mateřské země.”

Cowperthwaite byl původem Skot. Studoval na Merchiston Castle School v Edinburghu a pak na St Andrews University a Christ’s College v anglické Cambridge. Na začátku 40. let 20. století sloužil jako úředník v Britské koloniální správě na Hongkongu. Po válce byl požádán, aby navrhl vládě plán na povzbuzení hospodářského růstu. Je mu ke cti, že měl oči otevřené a viděl, že se ekonomika vzpamatovává celkem dobře bez jakéhokoliv vládního zásahu. Takže zatímco mateřská země se vydala socialistickým směrem pod vedením premiéra Clementa Attleeho, Cowperthwaite v Hongkongu začal hájit to, čemu říkal „pozitivní nezasahování ”. Později tento přístup sám realizoval coby hongkongský ministr financí v letech 1961 až 1971.

„I když máme už rozsáhlé hospodářství zahrnující mnoho odvětví, je pro nás stále lepší spoléhat se na neviditelnou ruku devatenáctého století než nechat ekonomiku manipulovat neohrabaným prsty byrokratů,“ napsal Cowperthwaite v roce 1962. „Nemůžeme si prostě dovolit jakkoliv poškodit hlavní zdroj síly naší ekonomiky, svobodu podnikání.” Neměl rád protekcionismus a dotace, a to ani tehdy, když šlo tzv. o mladá odvětví: „Když budeme mladé odvětví rozmazlovat, zůstane mladé a nikdy nevyroste.” Pevně věřil, že „v dlouhém období souhrn rozhodnutí jednotlivých podnikatelů učiněných ve svobodném prostředí, a to i když jsou tato rozhodnutí často chybná, nadělá méně škody než centralizovaná rozhodnutí vlády, a hlavně každá případná chyba a škoda je ve svobodném prostředí mnohem rychleji napravena.“

Od časů Johna Maynarda Keynese je ekonomie zakleta v představě, že lidské konání lze rozložit na čísla a vzorečky. To dalo centrálním plánovačům falešný dojem vědeckosti. Dnes na mnoha školách je těžké vůbec rozpoznat, kde končí matematika a začíná vlastní ekonomie. Cowperthwaite upozorňoval na posedlost plánovačů statistikami. Odmítl, aby se vůbec shromažďovaly. Když se ho v roce 1963 Milton Friedman ptal na malý počet zjišťovaných statistik, Cowperthwaite odvětil: „Kdybych je nechal všechny ty statistiky zjišťovat, chtěli by je hned využít k plánování.“

Pokud vám to zní zpátečnicky či archaicky, dovolte, abych vám připomněl, že největší hospodářské katastrofy minulého století byly založeny na centrálním plánování a posedlosti čísly. Celá obrovská ministerstva byla zřízena jen na to, aby kompilovala statistiky, protože třeba i bídná čísla dávala plánovačům iluzi, že mají ekonomiku pod kontrolou. V Hongkongu nic takového neměli!

Statistika, ať už jakkoliv rozsáhlá a jakkoliv přesná, nemůže nikdy nahradit zdravé principy lidského jednání. Hongkongská ekonomika pod Cowperthwaitem měla málo statistiky, zato překypovala zdravými principy lidského jednání. Andrew P. Morriss v časopise Freeman (listopad 2008) poznamenal, že během dekády působení Cowperthwaitea „reálné mzdy vzrostly o 50 procent a podíl populace pod hranicí chudoby poklesl z 50 na 15 procent.“ Úspěchy jsou prakticky nezpochybnitelné. Když Cowperthwaite odešel v roce 1971 do důchodu, jeho následovníci, kteří již méně dbali na principy, zaváděli sociální dávky. Nefinancovali je ale ze zvýšených daní, ale z prodeje státní půdy. Daně jsou dosud ve výši, v jaké je před mnoha lety zanechal Sir John James Cowperthwaite.

Dovětek o Montpelerinské společnosti

V září 2014 bude mít v Hongkongu výroční setkání Montpelerinská společnost – prestižní mezinárodní sdružení ekonomů, intelektuálů a podnikatelů oddaných myšlenkám svobodné společnosti. Sir John Cowperthwaite byl po mnoho let členem této společnosti. Těším se, že zde v září pozvednu sklenici na jeho počest. Nesmíme nikdy zapomenout na muže, který v Hongkongu dokázal, že svobodné podnikání je z mnoha důvodů dobrá teorie, která navíc na rozdíl od socialismu funguje i v praxi.


Lawrence W. Reed je prezidentem americké nadace pro ekonomickou osvětu – Foundation for Economic Education. Vyšlo v časopise Freeman, únor 2014. Přeložil Petr Mach.