Muž, který se nestal králem

George Washington je tvář na jednodolarové bankovce a taky se na nás usmívá ze suvenýrů prodávaných na Presidents’ Day. Většina z nás ví, že byl prvním prezidentem Spojených států. Ale proč je to důležité? Co dalšího o něm víme?

George Washington byl člověk, který založil americkou republiku. Vedl revoluční armádu proti britskému impériu, sloužil jako první prezident a – co je nejdůležitější – odstoupil z moci.

V éře geniálních mužů nebyl Washington nejhlubším myslitelem. Nikdy nenapsal knihu nebo dlouhý esej, na rozdíl od George Masona, Thomase Jeffersona, Jamese Madisona, Alexandera Hamiltona a Johna Adamse. Ale Washington myšlenky amerického založení zrealizoval. Liberální a republikánské ideje inkarnoval ve vlastní osobě a dal jim průchod revolucí, ústavou, svým úspěšným prezidentstvím a svým odchodem z funkce.

Co je tak skvělého na odchodu z funkce. Určitě záleží více na tom, co prezident činí ve funkci. Ale pomysleme na další velké vojevůdce a lídry revolucí před a po Washingtonovi – Caesar, Cromwell, Napoleon, Lenin. Všichni se ujali moci, kterou získali, a drželi ji až do smrti nebo vojenské porážky.

John Adams řekl: „Byl nejlepším hercem prezidentství, kterého jsme kdy měli.“ A vskutku, Washington byl člověk, který si byl velmi vědom své reputace, který pracoval celý život na rozvíjení svého charakteru a své image.

Dnes píše Joshua Micah Marshall o prvním americkém prezidentovi: „Všechno to byl jenom herecký akt.“ Marshall to nepochopil. Washington rozuměl, že charakter je něco, co rozvíjíte. Naučil se od Aristotela, že dobré chování pramení ze zvyků, které mohou být získány pouze opakovaným jednáním a korigováním – „Jsme to, co opakovaně děláme.“ Slovo etika ve skutečnosti pochází z řeckého slova pro zvyk. Říkáme, že něco je druhá přirozenost (angl. second nature), protože to není skutečně přirozené; je to zvyk, který jsme rozvinuli. Z četby řeckých filosofů a římských státníků rozvinul Washington porozumění charakteru, zvláště charakteru, který přísluší gentlemanům v republice svobodných občanů.

Jaké hodnoty vyjadřoval Washingtonův charakter? Byl zemědělec, businessman, nadšenec pro obchod. Jakožto muž osvícenství se hluboce zajímal o vědecké zemědělství. Jeho dopisy ohledně řízení Mount Vernonu jsou delší než ty ohledně řízení vlády. (Samozřejmě v roce 1795 pracovalo více lidí na Mount Vernonu než v celé exekutivě federální vlády.)

Byl také liberálním a tolerantním mužem. Ve slavném dopise židovské kongregaci v Newportu na Rhode Islandu vychvaloval „liberální politiku“ náboženské svobody ve Spojených státech coby věc hodnou následováním ostatními zeměmi. Vysvětloval: „Už se o toleranci nemluví, jako by to byla shovívavost jedné třídy lidí, že jiná třída si užívá výkonu svých vrozených přirozených práv, protože vláda Spojených států, která nijak neposvěcuje bigotnost, nijak nepomáhá perzekuci, naštěstí vyžaduje, aby se ti, kteří žijí pod její ochranou, ponížili na dobré občany.“

A co je nejpodstatnější, vyznával republikánské hodnoty – tedy věřil na republiku svobodných občanů s vládou vytvořenou na souhlasu a založenou, aby chránila právo na život, svobodu a majetek.

Ze svých republikánských hodnot odvodil Washington svoje opovržení královským majestátem, i pro sebe. Autor Garry Wills nazval Washingtona „virtuosem rezignací“. Nevzdal se moci jednou, nýbrž dvakrát – na konci revoluční války, když rezignoval ze svého armádního postu a vrátil se na Mount Vernon, a poté znovu na konci svého druhého prezidentského období, když odmítl prosby, aby kandidoval potřetí. Tím nastavil standard pro americké prezidenty, který trval až do prezidentství Franklina D. Roosevelta, jehož chuť po moci byla silnější než 150 let trvající precedens založený Washingtonem.

Dejme závěrečné slovo Washingtonovu největšímu protivníkovi, králi Jiřímu III. Král se zeptal svého amerického malíře Benjamina Westa, co udělá Washington, až vyhraje nezávislost. West odpověděl: „Říkají, že se vrátí na svoji farmu.“

„Pokud to udělá,“ řekl nevěřící monarcha, „bude největším mužem na světě.“

 


Přeložil Martin Pánek.