Mitbestimmung – export německého korporativismu

Německo uplatňuje v Evropě ojedinělý korporativistický model řízení akciových společností, zvaný Mitbestimmung (spolurozhodování), který znamená, že v představenstvu, které řídí firmu, zasedají s hlasovacím právem kromě zástupců akcionářů i zástupci odborů.

Toto silné omezení vlastnických práv ve Spolkové republice Německo je nyní označováno ekonomy za neefektivní anachronismus. Odbory v představenstvech firem brání tlakům na růst produktivity práce a blokují propouštění nevýkonných zaměstnanců. To samozřejmě Němcům v konečném důsledku nepomáhá, protože konkurence právních systémů neúprosně ukazuje, který systém je efektivnější. Německé firmy raději přesouvají výrobu z Německa pryč. Bylo by logické, kdyby Německo systém liberalizovalo a přizpůsobilo se tak mezinárodní soutěži právních systémů. Jak ale píše britský týdeník Economist, „místo aby Německo opustilo roli anachronického systému Mitbestimmung, nová evropská pravidla exportují německý systém do ostatních zemí“.1

1. Mitbestimmung na začátku dobrovolný

Vizionáři jednotného celoevropského modelu korporativistického podnikání prosadili zavedení nové právní formy podnikání, „evropskou společnost“. Nařízením Rady č. 2157 z roku 2001 bylo nařízeno všem členským zemím začlenit „evropskou společnost“ do svých právních řádů vedle tradiční akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným. „Evropská společnost“ se nicméně stala dobrovolnou formou – a též proto, že obsahuje nesmyslný model zapojení nevlastníků do řízení firmy, neobjevil se – k lítosti zastánců unifikace – dosud nikdo, kdo by „evropskou společnost“ založil.

V listopadu letošního roku schválil „zákon o evropské společnosti“ velkou většinou hlasů český parlament. Pro zákon hlasovali poslanci všech politických stran a k návrhu se ani nevedla žádná diskuse. Vlastně nikdo z poslanců a senátorů netušil, o co jde – a ani to nebylo potřeba – zákon přeci pouze „implementoval směrnici EU“ a poslanci topící se v direktivách a návrzích zákonů jej chtěli mít rychle za sebou.

Většina z 29 stran zákona popisuje procedury zapojení zástupců zaměstnanců do řízení firmy. Zákon např. stanoví, že 10 % zaměstnanců může iniciovat založení „vyjednávacího výboru“ složeného ze zástupců zaměstnanců, kterému firma musí hradit veškeré náklady a k němuž má přizvat „odborné poradce, zejména zástupce odborových organizací na úrovni Evropských společenství“.2 Výbor pak dojednává konkrétní formu zapojení zaměstnanců do řízení firmy. Zavádí se princip, že v případě evropské společnosti založené sloučením firem ze dvou členských zemí se použije pro účast zaměstnanců na řízení společnosti legislativa té země, kde je účast zaměstnanců na řízení firmy rozsáhlejší.

2. Mitbestimmung povinný pro společné podniky

Zdálo by se, že zákon je absolutně neškodný, protože založení „evropské společnosti“ není povinné. Týden po té, co zákon prošel i Senátem, rozhodla EU na zasedání Rady ministrů 25. listopadu 2004 o směrnici, která stanoví, že pravidla daná evropskou společností jsou nyní povinná v případě společností založených spojením firem registrovaných v různých členských zemích.

Jak píše britský týdeník The Economist, „V praxi to znamená, že když se bude chtít anglická nebo francouzská společnost sloučit s německou, bude muset do představenstva začlenit zástupce zaměstnanců. Analogicky, v případě českých firem, do nichž vstoupí německý investor, bude muset být zaveden model zapojení zaměstnanců do řízení firmy odpovídající německé legislativě.

3. Mitbestimmung povinný pro všechny

Regulací nadnárodních fúzí ale snahy o celoevropské prosazení systému Mitbestimmung nekončí. Jak se píše v návrhu Evropské ústavy, „Unie doplňuje činnost členských států v oblasti zastupování a kolektivní obrany zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování (Mitbestimmung)“ (článek III-210, písm. f) Evropské ústavy). V případě ratifikace euroústavy bude moci EU pomocí nových směrnic systém Mitbestimmung diktovat všem firmám ve všech zemích Unie!

Konečným cílem má být všeobecné zavedení „sociální spravedlnosti“ a „rovnoprávného“ podílu zaměstnanců na řízení firem na celém kontinentu. Jak se píše na 163. straně Evropské ústavy, „Unie a členské státy soudí, že takový vývoj bude výsledkem nejen fungování vnitřního trhu, který napomůže harmonizaci sociálních systémů, ale také výsledkem postupů stanovených Ústavou a sbližování právních a správních předpisů členských států.“3

Mitbestimmung znemená nejen omezení vlastnických práv, ale také vytvoření systému neefektivního a globálně nekonkurenceschopného. EU ho přitom prosazuje s odvoláním na „lisabonský“ cíl stát se „nejdynamičtějším a nejkonkurenceschopnějším ekonomickým blokem do roku 2010“.

Evropská ústava, která je České republice předložena k ratifikaci, má ukončit rozmanitost a konkurenci právních řádů, přičemž legislativa právní formy podnikání je jen maličkou součástí této chystané přelomové státoprávní změny.


1) The Economist 4.12.2004, str. 11
2) Zákon o Evropské společnosti, str. 20
3) The Economist 4.12.2004, str. 11-12