Matt Ridley: Původ ctnosti

Matt Ridley byl při studiu zoologie na Oxfordu žákem Richarda Dawkinse (viz recenze Richard Dawkins: Sobecký gen, LF březen 2000). Vedle zoologie se zabývá psaním vědecky populárních článků pro The Economist a pro Daily Telegraph a Sunday Telegraph.

Ridley ve své knize hledá „evoluční základy a zákonitosti nesobeckého jednání člověka“. Dokládá, že principy společenského chování existovaly nezávisle na státu. „Chtěl jsem ukázat, že morálka zde byla před církví, obchod před státem, směna před penězi, společenská smlouva před Hobbesem, sociální jistoty před lidskými právy, kultura před babylonem, společnost před starým Řeckem, soukromý zájem před Adamem Smithem a chamtivost před kapitalismem.“ Autor stručně popisuje i genezi soukromého kupeckého práva. Odhaluje prameny přirozeného (soukromého) společenského chování, které je zdánlivě v rozporu se zájmem jednotlivce. Ridley ukazuje, že právě vlastní zájem je příčinou takového přirozeného chování, které označujeme na základě povrchního pozorování za chování nesobecké či za chování v zájmu společnosti.

Autor nejprve na teorii sobeckého genu ukazuje příklady sociálního chování ve světě rostlin a zvířat – chování, které je altruistické z hlediska jednotlivce, které však není ničím jiným než dědičným typem chování, které vede k podpoře replikace genů, které toto chování podporují. Matt Ridley svoji analýzu podpírá řadou příkladů ze světa biologie. Může-li však teorie sobeckého genu vysvětlit altruistické chování ve světě zvířat, nemůže vysvětlit altruismus lidí, kteří maximalizují vlastní prospěch na základě vůle, rozumu. Na teorii her ukazuje modely vzájemných vztahů, v nichž vítězí strategie spolupráce. Poukazuje na význam reciprocity a rizika ostrakizace při chování, jako je dávání darů či přirozená lidská solidarita. Na příkladech z oblasti antropologie ukazuje motivy dělení se o výnosy vlastního úsilí s ostatními členy společnosti. Ridley hovoří o tolerované krádeži – když nelze efektivně zabránit ostatním v krádeži úlovku, je lepší podělit se dobrovolně a potenciálně tak získat přízeň druhých. Dále autor poukazuje na to, že ziskový motiv existuje i u zdánlivě nezištného jednání. Při starání se o druhé očekáváme buď přímý materiální zisk na základě reciprocity, nebo nepřímý zisk v podobě uznání a prestiže za své velkorysé činy. I křesťané starající se v klášterech o bezmocné očekávají kompenzaci za své oběti: posmrtný život ráji. Dalším zdrojem společenského jednání je existence mravních citů – emocí. Obava z hanby brání odsouzeníhodnému jednání, vztek odrazuje provinilce, závist oslabuje sobectví, pocit viny nám brání podvádět’, láska nás zavazuje ke vztahu. „Zapeklité emoce, které charakterizují náš druh, nám brání opouštět zraněné partnery nebo odpouštět nefér skutky.“

Svou pozitivní analýzu Ridley končí kritikou paternalistického státu plného „Leviathanů jako jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna, státní monopoly a dozorčí megainstituce všeho druhu.“ „Svobodná směna mezi svobodnými jedinci je nejlepším návodem ke spolupráci. Musíme podporovat svobodnou výměnu zboží a myšlenek, neboť ta je materiálem pro důvěru, jež je základem ctnosti.“

 

Man Ridley: Původ ctnosti, vydal Portál, Praha 2000, 296 stran, 299 Kč, překlad Martin Konvička. V anglickém originále lze knihu objednat u www.laissezfairebooks.com.