Lisabonská smlouva – výhody a slabiny

Chystá se podpis nové Lisabonské („Reformní“) smlouvy o Evropské unii, dojednané v červnu našimi vyjednavači, kteří při jednání přispěli k tomu, že se nová smlouva nebude jmenovat ústava a nebude v ní zakotvena vlajka a hymna EU a že bude výslovně zakotvena možnost převádět v budoucnosti kompetence nejen na Brusel, ale i zpět na členské státy („oboustranná flexibilita“). Bohužel, součástí smlouvy je stejně jako v původním návrhu Evropské ústavní smlouvy – odmítnuté v referendu ve Francii a Nizozemí – rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na další oblasti, tedy zrušení práva veta.

Co to v praxi pro nás může a bude znamenat, lze nejlépe ukázat na situaci v oblastech, kde hlasování kvalifikovanou většinou již existuje – na příkladu společné zemědělské politiky.

Naše země se stane po cca. 200 letech ne producentem, ale dovozcem cukru. Ne proto, že by tak velely tržní a přírodní podmínky – ale proto, že bez ohledu na vůli občanů a jejich politické reprezentace tak rozhodl Brusel. Nebo zdražení másla a dalších mléčných výrobků v předvánočním čase: Bruselští plánovači prostě rozhodli, kolik se smí másla produkovat. Že se poněkud spletli ve výpočtech, podobně jako kdysi plánovači RVHP, není pro nás starší nic nečekaného.

Na straně druhé, Bruselem plánované zdražení piva, (které nespadalo do oblasti hlasované kvalifikovanou většinou) a které také nebylo v zájmu občanů České republiky, neprošlo – díky tomu, že ministr financí Vlastimil Tlustý měl odvahu (a možnost) využít v Radě práva veta.

Pojďme se nyní podívat na některé oblasti, ve kterých bude po podpisu reformní smlouvy o nás „většinově hlasováno“ a kde opět budou moci plánovači projevit svou invenci.

Reformní smlouva například:

  • Odebírá členským zemím právo veta v oblasti legální migrace. Zde bych si dovolil upozornit na návrh o „přerozdělování“ migrantů, který, dosud sice neoficiálně, ale také v EU zazněl.
  • Odebírá členským zemím právo veta v oblasti dopravní politiky. Z toho plyne v podstatě nemožnost jakýmkoliv způsobem regulovat dopravu přes naše území, bez ohledu na její vliv na život a zdraví našich občanů a na životní prostředí, ve kterém žijí.
  • Odebírá členským zemím právo veta v oblasti energetiky. V souvislosti s poslední diskusí na téma energetické politiky ČR se jedná o velice závažné téma – v podstatě umožňuje nadekretovat, bez ohledu na potřeby a možnosti ČR, složení energetických zdrojů a jejich poměr – a tím v podstatě i dostupnost a ceny energie pro každého občana.

Že je Brusel schopen a ochoten prosazovat opatření zcela nesmyslná, lze dokladovat na závazku snížení emisí CO2 o 20%, který hodlá dodržet bez ohledu na zbytek světa. Přitom EU produkuje pouhých 15% světových emisí CO2 – takže jestli jeho produkci o 20% sníží či zvýší, je vlastně nepodstatné. Nepodstatné ovšem není, kdo to zaplatí a kdo na tom vydělá.

To zdaleka není vše (kompletní přehled lze nalézt např. na www.odspz.cz).

Rád bych v této souvislosti upozornil, že „zrušení symbolů“ pokládané za velký úspěch našich vyjednávačů, je ve srovnání s výše uvedenými fakty bohužel poměrně nepodstatné, stejně tak jako „oboustranná flexibilita“, spočívající v tom, že členové Rady mohou dávat Komisi podněty k návrhu na zrušení nějakého nařízení nebo navrhovat změny smlouvy (což mohou už při stávajícím uspořádání).

Slýcháváme vážné obavy z toho, co by se stalo, kdyby ČR tuto smlouvu nepodepsala, včetně obav z politických turbulencí na místní politické scéně, což nepochybně není v zájmu občanů. Šlo by ale o období přechodné – zatímco podpis a ratifikace této smlouvy předurčí osud ČR na dlouhé období.

Přitom bez nás – bez ODS – tato smlouva nemůže projít v jakékoliv domácí politické konfiguraci, protože se jedná o smlouvu, pro jejíž schválení je třeba dle čl. 39 ústavy souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Výhody smlouvy

Dle názvu jsem chtěl v tomto příspěvku diskutovat výhody a nevýhody této smlouvy pro občany ČR, ale musím se přiznat, že v ní pro naše občany žádné výhody nevidím. Jednoznačně totiž zhoršuje současné postavení ČR v EU a tím i možnosti naší politické representace a právo občanů být „pány svého osudu“.

Vždyť k čemu nám budou, mimo jiné, naši brilatní ministři, když se po podpisu této smlouvy stanou je převodní pákou bruselských direktiv?

Vyzývám tedy naší polickou reprezentaci, aby si uvědomila, že má hájit konkrétní zájmy občanů této země – proto byla zvolena – a ne jakési „vyšší zájmy“ EU. Proto žádám naši polickou reprezentaci, aby tuto smlouvu jednoznačně odmítla. Pokud se domnívá, že to pro ni není možné, měla by alespoň nechat občany ČR, kterých se to především týká, rozhodnout o svém osudu v referendu.

Měli bychom si uvědomit, že pokud bude tato pro náš stát nevýhodná smlouva ratifikována, stane se to díky hasům našich poslanců a senátorů a vlastně díky souhlasu celé ODS. A já opravdu nechci, aby se mne mé děti a vnuci ptali stejně jako já se ptal svého táty – co jste to proboha v roce 1948 připustili.


RNDr. Tomáš Vaněk, PhD. pracuje v Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a místopředsedou oblastního sdružení Praha – Západ. Příspěvek vychází z projevu na kongresu ODS, kde byl pan Vaněk jako delegát.