Likvidace nepohodlného manžela legálně a na počkání

Parlament právě projednává návrh zákona o ochraně před domácím násilím. Zákon je možná předkládán s dobrými úmysly, ale ve skutečnosti porušuje základní lidská práva. Policista přivolaný k domácímu sporu má mít právo a povinnost údajného násilníka vykázat z bytu, bez soudu, a to i když vykázaný je majitelem bytu.

V jedné televizní debatě se ptali starých manželů, zda se někdy chtěli rozvést. Paní odpověděla bonmotem: „Opustit jsem ho nechtěla nikdy, ale zabít mockrát.“ Znáte tu scénu – manželé se hádají, vyhrožují si rozvodem, žena mrští po manželovi čímkoliv, co má po ruce, ten na to „Já tě zabiju“… Nedávno jsem byl bohužel podobné situaci přítomen: Oba manželé střídavě zvedali telefon a hrozili, že zavolají policii a nechají sepsat protokol o výhrůžkách. Oba chtěli, abych svědčil v jejich prospěch, ačkoliv podle mne bylo zavinění přesně fifty-fifty. A mimochodem – ještě týž den se zcela usmířili.

Představme si, že již byly schváleny navrhované změny zákonů a jeden z manželů opravdu zavolá. Přijde mladý nezkušený policista, který uvidí plačící ženu, možná mladou a hezkou, a rozčileného muže. Na místě objektivně vyhodnotí situaci, věrně zrekonstruuje průběh událostí, zváží všechny okolnosti vzájemného napadání a přiměřené obrany, provede psychologickou analýzu úmyslů obou aktérů a rozhodne o okamžitém vykázání násilníka, muže, z bytu na deset dní. Bez odvolání, bez práva na náhradu škody.

Je-li muž nájemcem, samozřejmě musí nadále platit nájemné. Je-li majitelem, nesmí svůj majetek užívat. Žena má právo po dobu jeho nepřítomnosti v bytě žít, kohokoliv tam pozvat a podobně. Muž musí nadále přispívat na výchovu dětí, ale nesmí se na ní osobně podílet. Má i různé další zajímavé povinnosti, například udržovat nedefinovaný odstup. Pokud svoji ženu potká v autobuse, měl by asi pro jistotu okamžitě vystoupit. Nic nebrání tomu, aby byl po uplynutí deseti dnů vykázán na dalších deset dnů a tak stále dokola, jestliže policista usoudí, že má nadále úmysl své ženě škodit. Nu ano, úmysl opravdu stačí, nejsou požadovány činy a důkazy, nebuďme staromódní! Soud může později na základě policejní zprávy rozhodnout o tom, že muž přijde o byt trvale, bez náhrady.

Proč v našem příkladě stále mluvím o muži? Protože podle důvodové zprávy k zákonu jsou v 80 % případů ohroženými osobami ženy, předkladatelé tedy očekávají, že muži budou postihováni čtyřikrát častěji. Není náhodou, že většina bezdomovců jsou dnes muži, kteří pro partnerské neshody opustili byt, v němž partnerka nadále bydlí, často s jiným mužem.

Institut vykázání sotva zabrání násilníkům, aby svým ženám ublížili. Koho neodradí daleko vyšší trest za domácí násilí (až 8 let), neodradí ani nižší trest za porušení vykázání (až 6 měsíců). Jediná spolehlivá ochrana před skutečným násilníkem je institut vzetí do vazby podle § 67/c trestního řádu, který platí již dnes a který se od předloženého návrhu liší především tím, že předpokládá již spáchaný trestný čin a nestačí zde podezření na úmysl. Podle důvodové zprávy k návrhu je hlavním problémem dnešního stavu selhání lidského faktoru – policie – což chce návrh vskutku velmi konzistentně řešit právě radikálním rozšířením policejních pravomocí.

Nedostatky návrhu jsou obrovské. Pohybují se od zavádění nových nedostatečně definovaných právních termínů, přes neopodstatněné posilování moci policie až po drastická porušení ústavních práv na presumpci neviny a na vlastnictví.

V antickém Římě znali zákon „patria potestas“, který manželovi umožňoval svoji manželku či děti zapudit, prodat do otroctví nebo zabít podle svého uvážení. Nyní navrhovaná změna zákonů de facto zavádí pro manželku právo svého manžela zapudit, připravit o majetek a existenčně zničit. Jediné, co k tomu potřebuje, je přesvědčit o svém pohledu na věc jednoho policistu.


Autor pracuje v marketingu