Liberalizace nebo konfiskace?

jcg_oida / dollarphotoclub

Někteří takzvaní liberálové říkají: Pokud nebude zákonem nařízena „převoditelnost čísla“, nepůjde v telekomunikacích o skutečnou liberalizaci. Vždyť každý, kdo by pak přešel k jinému operátorovi, musel by měnit telefonní číslo a musel by si tím pádem tisknout nové vizitky a dávat nové inzeráty do Zlatých stránek!

Donedávna nikoho nenapadlo nařizovat něco podobného v mobilní komunikaci. Každý pečlivě zvažuje přínosy a náklady změny operátora z Paegasu na Eurotel a naopak, právě proto, že si je vědom nákladů změny čísla a váží je s přínosem přechodu na levnější tarif. Nikoho nenapadlo požadovat po poskytovatelích internetových služeb převod názvu e-mailové nebo webové adresy při změně internetového providera a každý takovou změnu pečlivě váží právě s ohledem na náklady, které změna adresy znamená.

Nikoho by v životě nenapadlo ve chvíli, kdy chce z důvodu vysokých poplatků měnit banku, požadovat, aby mohl v nové bance používat staré číslo bankovního konta.

I když třeba není ve smlouvě o poskytování telefonních služeb nebo zřízení běžného účtu explicitně řečeno, komu náleží vlastnická práva k číslu, vyplývá to ze zvykového práva. Legislativní zásah do zvykového práva je narušením tržního prostředí a znamená omezení vlastnických práv toho, kdo do poskytovatelské firmy investoval svůj kapitál za určitých platných norem. Nepleťme si proto liberalizaci s konfiskací. Kritérium, že takové či onaké opatření sníží ceny, které lid platí, nemá nic společného se svobodou. To je jen krůček k tomu, aby byl ve jménu „veřejného zájmu“ konfiskován majetek celý.