Kterak lovci trofejí zachraňují lvy

Hüttenhölscher / Dollar Photo Club

O tom, jak výnosy z lovu podporují agentury, které brání divoká zvířata před pytláky

Když minulý měsíc zabil americký lovec milovaného zimbabwského lva Cecila, stačilo to k vzedmutí vlny všeobecného pohoršení. A detaily jsou ještě horší: lev byl údajně vylákán až za hranice národního parku a pak nelegálně zastřelen.

Po Cecilově smrti začala řada lidí vášnivě volat po zakázání lovu po celé Africe a tři americké aerolinky oznámily, že už nebudou převážet lvy a další kusy významných afrických zvířat zastřelených lovci trofejí. Jenže tahle nešťastná epizoda bohužel ohrožuje roli, kterou má v boji za zachování divoké přírody legální a správně provedený lov.

Naprosto očekávatelně hned všeobecné nálady využili politici. Demokratický senátor Robert Menendez (New Jersey) představil úpravu legislativy, která by zakázala jak dovoz, tak vývoz zvířat navržených na přidání do seznamu ohrožených druhů podle amerického zákona o ochraně živočišných druhů (U. S. Endangered Species Act).

A minulý říjen americká agentura pro ochranu přírody Fish and Wildlife Service (FWS) navrhla zanést do seznamu druhů, kterým hrozí vyhynutí, právě afrického lva. Proces ještě není u konce – ale přesto by, pokud by prošel, zákon senátora Menendeze znamenal definitivní konec cestám Američanů za odlovem divokých lvů.

Ale opravdu by omezení trofejních lovů zachránilo krále zvířat? Nejspíš ne, a to ani podle FWS samotné: „Zodpovědný lov nemůže za to, že lvi vymírají,“ napsal její ředitel Dan Ashe potom, co agentura provedla poslední revizi svého seznamu. „A ve skutečnosti důkazy ukazují, že vědecky dobře podložené ochranné programy, ve kterých je sportovní lov dobře ošetřen, vlastně v dlouhodobém měřítku přežití druhů pomáhají,“ dodal. Podle výzkumů FWS lvům nejvíc škodí ničení jejich přirozeného prostředí, úbytek přirozené kořisti a rostoucí počet konfliktů mezi lidmi a lvy.

Plošné zakázání sportovního lovu nebo importu trofejí by tyhle problémy nevyřešilo. Když jsme u toho, vlastně by mohlo napáchat ještě větší škody. Jako příklad nám může posloužit Keňa, ve které v roce 1977 postavili veškerý lov divokých zvířat mimo zákon. Od té doby keňská populace velké divoké zvěře poklesla podle Mika Norton-Griffithse, ekonoma specializovaného na divokou přírodu, o 60 až 70 %. Za půl století tak z 20 000 lvů zůstaly v Keni jen dva tisíce. A skoro stejné zákazy v Tanzanii a Zambii vedly k podobným výsledkům.

Sportovní lov je jedním ze způsobů, jak lokální obyvatelé profitují z nebezpečí, které skýtá život v regionu s velkými divokými zvířaty. V Africe, a to nejvíce v severní části kontinentu, lov generuje ve výnosech přes 200 milionů amerických dolarů každý rok. V roce 2012 vyšla v recenzovaném vědeckém žurnálu PLOS One studie, která takové závěry potvrzuje: „Kdyby zmizely výnosy ze sportovního lovu, mohla by se snížit tolerance vůči divokým zvířatům ze strany těch, kteří na jejich legálním odstřelu profitují. A to by mohlo ohrozit financování protipašeráckých opatření.“

Afričané totiž berou divokou přírodu ne jako věc hodnou ochrany, ale spíše jako nebezpečí, které je nejlepší zlikvidovat nebo se mu vyhnout – divoká zvířata ničí jejich úrodu, obírají je o dobytek a někdy i zabíjejí. „Proč si Američané dělají větší starosti než my?“ vyjádřil se pro agenturu Reuters ve světle vlny hněvu okolo Cecilovy smrti jeden Zimbabwan. „Když nějaký lev nebo slon pozabíjí několik vesničanů, nikoho to nevzruší.“

S odkazem na chicagské Field Museum a keňskou agenturu pro ochranu divoké přírody přinesl časopis New Scientist data, podle kterých každý lev sežere ročně dobytek v hodnotě 270 amerických dolarů. A takové ztráty jsou pro zemi s příjmem 1200 dolarů na hlavu katastrofické – nelze se pak divit, že by majitelé stád lvy raději stříleli, než chránili.

I Andrew Loveridge, oxfordský výzkumník, který Cecila studoval a vlastnoručně obojkoval, uznává význam lovu: „Lov, jakkoliv jím mohou lidé opovrhovat, má v ochraně divokých zvířat svou roli,“ vyjádřil se pro BBC. A dodal, že v Africe čítá země chráněná kvůli lovu větší plochu, než mají národní parky. „Kdyby neexistovalo lovení, co by se s tou zemí stalo?“ ptá se Loveridge.

Lov také pomáhá shánět finance potřebné k udržení afrických chráněných území – například většinu financování Zimbabwe Park and Wildlife Management Authority, agentury zodpovědné za udržování národního parku Hwange (tedy toho, kde žil Cecil), obstarávají právě výnosy z legálního lovu. A pokud tenhle příjem zmizí, bude schopnost agentury adekvátně chránit divokou zvěř před pytláky zásadně omezená.

Ochrana lvů uspěje jen tehdy, když dodá místním dostatek důvodů, proč chránit jak zvířata samotná, tak jejich prostředí: zkrátka, musí se jim to vyplatit. A pokud je prováděn odpovědně a legálně, sportovní lov je jedním za způsobů, jak přežití lvů afrických zajistit.


Přeložil Ondřej Trhoň.