Kniha měsíce: Josef Šíma (ed.): Právo a obrana jako zboží na trhu

Dnešní ekonomové se liší v mnoha názorech na fungování ekonomiky. Neshodnou se v tom, jaká má být výše daní, jakou podobu má mít tzv. hospodářská politika vlády, zda by se měly regulované ceny a nájemné deregulovat skokově nebo pozvolna. V zásadě se ale shodnou v tom, že svobodný trh, na kterém dochází k tvoření cen, je institucí, která pomocí mechanismů, jež jsou jí vlastní, vytváří neustálý tlak na zlepšování kvality nabízeného zboží a služeb, přispívá k vytváření tendence k neustálému poklesu jejich cen a je nejspolehlivější zárukou růstu bohatství. Svobodný trh má v sobě totiž zabudované procesy, které vedou ke stále se snižujícímu plýtvání a k hospodárnějšímu využití omezených zdrojů a zároveň k vyššímu uspokojení přání spotřebitelů. Ekonomové se liší v názoru, je-li takovéto fungování trhů možné pouze tehdy, když stát a jeho instituce dbají o vytvoření jistého prostředí, ve kterém by trh mohl fungovat; princip efektivnosti trhu a úlohu cenového systému ale většinou v zásadě nepopírají. Nacházíme se tedy v situaci, kdy ekonomové ve své většině sice opustili myšlenku plánovaného hospodářství a kladou důraz na trh, popřípadě na trh doplněný v některých oblastech zásahy vlády, nicméně o velikosti těchto zásahů již nepanuje shoda téměř žádná. Můžeme tak nalézt zastánce velmi odlišných názorů a teorií:

První skupinu tvoří teoretici, kteří nalézají velký prostor pro vládní zásahy do fungování trhů. Hovoří o existenci velkého množství tzv. sociálních práv člověka, k jejichž naplnění je nutná masivní redistribuce příjmů mezi různými skupinami obyvatel ve společnosti, všudypřítomná regulace podnikání a omezování spotřebitelské volby.

Druhá skupina ekonomů odmítá redistribuční úlohu vlády, ale hovoří o nedokonalostech fungování trhů, které vyplývají z existence tzv. veřejných statků a externalit a přítomnosti jiných tzv. tržních nedokonalostí. Spatřuje tedy úlohu vlády v zabezpečení “fungování” trhu, tj. v přiblížení reálného trhu jeho ideální teoretické podobě. To má spočívat v udržování konkurence na trzích, na které má dbát antimonopolní úřad, a v systému zabezpečení produkce tzv. veřejných statků (mezi které se řadí i jiné než tzv. čisté veřejné statky, jako je vzdělání, zdravotní péče, stavba silnic a dálnic apod.) pomocí nejrůznějších druhů zdanění.

Třetí skupinou jsou teoretikové, kteří odmítají všechny ostatní činnosti vlády kromě jejích tzv. základních funkcí, mezi které počítají zajištění obrany a bezpečnosti spolu se zajištěním fungování soudů a vymáháním spravedlnosti.

Čtvrtá, nejméně početná skupina teoretiků, kteří si dokáží představit společnost založenou na ještě větším množství trhu, společnost, která obsahuje ještě menší vliv státu, jde ještě o krok dále. Tvrdí, že základní ekonomické zákonitosti musí platit vždy a za všech okolností. Je tedy nutné si klást následující otázky: Proč když byl většinou lidí odmítnut socialismus a plánování, má být přípustné masové přerozdělování? Činí rozdíl v míře konfiskace majetku jedno společenské uspořádání svobodnějším než druhé? Proč když není přípustná redistribuce bohatství, jak někteří věří, má být přijatelná daň na stavbu silnic a dálnic? Proč když odmítneme zdanění jako formu násilného přivlastnění si majetku druhých k získání prostředků na stavbu dálnic (nebo třeba jaderných elektráren), má být principiálně odlišné zdanit lidi a vybudovat úřad na ochranu hospodářské soutěže? Proč když odmítneme antimonopolní úřad jako vládní agenturu, smiřujeme se s existencí nuceného monopolu na tisk peněz – centrální bankou? Proč když je státní mocí vynucovaný monopol nežádoucí a placení daní vybíraných pod hrozbou použití síly se blíží svou povahou loupeži, je z nějakého důvodu žádoucí mít z daní placený teritoriální monopol na poskytování služeb, které se nazývají poskytování bezpečnosti, a služeb, kterým se říká vymáhání spravedlnosti? To, že taková situace po dlouhou dobu existuje, nám nedává odpověď na otázku, proč by to tak mělo být, popřípadě, proč bychom si měli myslet, že je to tak správné a mělo by to tak zůstat na věky.

Úvahy o fungování konkurence v celé šíři lidských aktivit jsou ale téměř neznámé. V knize nalezneme základní texty tohoto myšlenkového proudu z různých období.: Molinariho esej z roku 1849, Rothbardův text z poloviny tohoto století a současný pohled profesora Hoppeho. Knihu otevírá obsáhlá studie Josefa Šímy, která mapuje vývoj ekonomického a politického myšlení včetně základní orientace v teorii polycentrického práva, jenž vyústil v rozvoj teorií ryzího tržního hospodářství.

Vydává Liberální institut, 112 stran, 110 Kč. Pro členy Klubu liberální literatury výrazné slevy.