Kniha měsíce: James M. Buchanan: Veřejné finance v demokratickém systému

Až do příchodu teorie veřejné volby převládal v ekonomii pohled na stát jako na jakýsi automat na výkon veřejného blaha. Státní úředníci a jejich byrokratická mašinérie byli pojímaní jako sbor “neutrálních eunuchů”, kteří slepě plní rozkazy svých nadřízených, tedy politiků, přičemž ti stejně bezelstně maximalizují užitek voličů, který jsou samozřejmě bez jakýchkoli problémů schopni identifikovat a ovlivňovat. Teprve příchod Jamese Buchanana a jeho novátorské metody aplikace standardních ekonomických modelů chování na proces politické volby, ukázal naivnost takovéhoto pohledu na svět. Na Buchananovy pionýrské práce, které se logicky nejprve zaměřovaly na zkoumání oblasti veřejných financí a veřejných statků, navázaly později mnozí další autoři detailní analýzou chování byrokracie, zájmových skupin, dobývání renty a podobně.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad jednoho ze starších Buchananových děl (původně napsaného již v roce 1967), které touto novou optikou zkoumá vše, co se oblasti veřejných financí týká. Od způsobů zdanění a rozhodování jedinců o ochotě přispívat či nepřispívat na veřejné statky, přes analýzu účinků zdanění na hospodářskou výkonnost ekonomiky až k motivacím, které jak na poptávkové tak na nabídkové straně vedou ke vzniku nových výdajových programů a s nimi souvisejícího nového zdaňování. Při hledání odpovědí na všechny tyto problémové otázky aplikuje Buchanan důsledně metodologický individualismus. Jeho prostřednictvím zkoumá, jaké užitky a náklady plynou jednotlivým voličům z podpory či odmítnutí navrhovaných či již existujících programů a jaké motivace vedou politiky, úředníky či nátlakové skupiny k jejich zmnožování. Mimochodem jsou zde vyloženy základy teorie černého pasažéra rozpracované později důkladně právě teorií veřejné volby. Buchanan se svým metodologickým přístupem staví povrchnímu keynesovskému pohledu na stát a jeho výdaje, který v době psaní této práce v akademickém světě převládal. Podle Buchanana se nesmíme dívat v souladu s keynesovským účetnictvím jen na celkovou sumu výdajů učiněnou v dané zemi, ale musíme primárně zkoumat, kdoutrácí a jaká je jeho motivace. Jinak by se nám mohlo lehce stát, že přestaneme z globálního hlediska rozlišovat země, v nichž 90% výdajů činí stát a 10% soukromý sektor od zemí, kde je tomu opačně. Východoevropský čtenář má tu výhodu, že kromě teorie získané čtením knihy, zažil rozdílnost obou světů též v praxi.

V překladu Evy Nevrlé vydalo nakladatelství Computer Press v roce 1998.