Kniha měsíce: František Vencovský: Dějiny bankovnictví v českých zemích

Pod autorským vedením nestárnoucího Františka Vencovského byl na sklonku minulého roku dokončen a publikován mimořádný projekt. Takto rozsáhlá monografie o dějinách bankovnictví na územÍ českých zemí nemá totiž v domácí literatuře obdoby. Je zajímavé, jak připomíná sám hlavní autor a editor, že máme k dispozici mnohem více odborných publikací o dějinách samotných platidel, než o celém systému peněžní soustavy, v němž jsou platidla pouhým nástrojem směny. Ekonomové v tomto směru zaostali za numismatiky. O to důležitější je na tento text upozornit. Kniha je řazena chronologicky, její výklad začíná zhruba v 11.-12. století a končí současností. Je zajimavé, ale i logické, že čím více se přibližuje současnost, tím více se v autorském kolektivu prosazuje vliv ekonomů a naopak čím více se vzdalujeme výkladem do minulosti, tím větší díl práce odvádějí historici. Důvodem je fakt, že vzdálenější minulost bankovních systémů je nejen ekonomické, ale i širší laické veřejnosti do značné míry skryta. Možná právě proto jsou historicky vzdálenější pasáže tak zajímavé a poučné. V mnohých téměř detektivně napínavých výkladech si nejen zopakujeme, že název dolaru pochází z území českých zemí a to přímo z Jáchymova. Tam Šlikové postavili na začátku šestnáctého století na stříbrné žíle svou mincovnu a začali razit proslulý Joachimsthaler, později už jen stříbrný thaler či tolar, v průběhu několika desítek let nejuznávanější platidlo ve střední a západní Evropě. Dneškem na nás dýchne druhá část příběhu soukromého jáchymovského dolu, který byl pro úspěšnost a kvalitu svých produktů po zásluze potrestán zestátněním rakouskou korunou a to bez náhrady. Připomeneme si, jak měnové reformy v rakousko-uherské monarchii spojené s přechodem ze zlatky (která byla mimochodem stříbrným platidlem nikoli zlatým) na novou korunu v poměru jedna ku dvěma způsobily, že dodnes říkáme desetikoruně „pětka“. Stejně tak si pečlivý čtenář jistě najde i pasáž o tom, proč pětikoruně říkáme „búra“. Kniha bravurně popisuje evoluci samotného bankovnictví. Dozvíme se, že bankéři se nejprve profilovali jako směnárníci napomáhající obyvatelstvu při odstraňování nejasností vzniklých v důsledku rozmanitosti soukromě raženého oběživa různých nominálií v zemi. Bankéři, původně nazývaní vekslíři, tedy byli specialisté na srovnávání hodnot různých měn. Stejně tak se profilovali jako odborníci na poukazování peněz na dálku, což byla velmi riskantní, ale též výnosná záležitost. Připomeneme si, že vedlejším produktem této činnosti byl vznik směnky jako první předchůdkyně papírových peněz. Ale papírové peníze vznikaly nejen z tohoto soukromého popudu, ale i z popudu vládního, a to ve formě cenných papírů vydávaných panovníkem na pokrytí jeho výdajů. Tento rozdíl čtenáři ulehčí pochopení rozdílu, jaký může být mezi dvěma druhy „papírových peněz“. Centrální bankéři se zase rádi zahloubají do příběhu skotského finančníka Johna Lawa, kterf připsal veškerou roli při stimulování ekonomické aktivity penězům. Více peněz (v jakékoli podobě) mělo podle něj stimulovat více obchodu a více blahobytu. S dnešními znalostmi nikoho nepřekvapí, že když tento finanční mág dostal od francouzského krále možnost vyzkoušet svou teorii v praxi, přivedl za pouhé čtyři roky tuto zemi ke státnímu krachu. Čtenář zkrátka najde v knize obrovskou inspiraci pro dnešek a při pohledu na středověké disputace o výši optimální úrokové sazby se bude dívat i na dnešní národohospodářské diskuse s patřičným nadhledem. O moc víc než tehdy toho stejně nevíme, řekne si asi.

Vydal Bankovní institut v Praze v roce 1999, 594 stran, cena 950 korun