Kniha měsíce: Bertrand de Jouvenel: Etika přerozdělování

Asi žádná jiná kniha nedokáže říci na tak málo stranách tolik. Takto by se dala ve stručnosti charakterizovat útlá knížka dnes už téměř zapomenutého francouzského myslitele Bertranda de Jouvenel Etika přerozdělování, která vychází díky péči Občanského institutu poprvé v češtině. Tato sbírka dvou rozsáhlejších přednášek je výjimečná především tím, že se zabývá přerozdělováním z morálního hlediska a nikoli z hlediska vlivu přerozdělování na distorze na trhu práce, na chuť podstupovat podnikatelské riziko či na jiné ekonomické veličiny. Důkaz Jouvenelova tvrzení, že redistribucionismus je neospravedlnitelný, i kdyby neměl jakýkoliv dopad na ekonomickou aktivitu státu, podniků a jednotlivců, ten nechť si čtenář najde a vychutná v knize sám.

Stejně zajímavá jsou však i jiná autorova poselství. Například to, že redistribucionismus v praxi nikdy není přerozdělováním od chudých k bohatým, ale vždy od středně příjmových zpět k nim samým. Přerozdělování se dotýká středních tříd především proto, že těch příjmů, které jsou pro společnost neakceptovatelně vysoké, je ve skutečnosti tak málo, že jejich jakkoli velkým zdaněním nikdy nelze získat dost peněz pro ty, jejichž životní úroveň považuje společnost za neakceptovatelně nízkou. Protože zdaněním nejvyšších příjmů nikdy nelze získat dost, zakousne se každý přerozdělovač vždy i do příjmů středních stavů, které zase vysokým zdaněním ochudí natolik, že jim musí sníženou životní úroveň kompenzovat transfery financovanými z jejich vlastních daní. Jediný rozdíl mezi situací, kdy by se výrazněji nepřerozdělovalo a současným stavem je, že dnes všechny přerozdělované peníze procházejí přes stát, který si vždy odloupne svou tučnou výslužku za své “služby”.

Kromě této hlavní myšlenky je však text přímo prošpikován dotěrnými dotazy a připomínkami, které jsou tak aktuální, až se až nechce věřit, že ji autor dokončil už před 47 lety. Proč zdaňujeme progresivně příjmy fyzických osob a u korporací nám nevadí rovná daň? Tak uvádí například autor pasáž popisující naprostou rozdílnost v daňovém přístupu k rodinám a k jednotlivcům. Zatímco náklady na sociální zabezpečení a vzdělávání svých zaměstnanců si firma odečítá z daní, náklady na výchovu a vzdělání svých potomků si rodina z daní odečíst nemůže. Přitom firma produkuje zboží a rodina lidi. Proč pro potřeby firmy mají zákonodárci takové pochopení?

Ale i jiné problémy jsou zajímavé. Proč je marginalistická teorie užitku neaplikovatelná na chování jednotlivců? Proč tedy nelze automaticky říci, že se zvyšujícím se příjmem má pro každého dodatečná jednotka tohoto příjmu nižší hodnotu než předcházející? Proč lidé akceptují to, že hodně vydělává jejich filmový idol, ale vadí jim, že stejně tolik vydělává i schopný podnikatel?

Na všechny tyto i další otázky odpovídá vtipně, originálně a čtivě právě bravurní Etika přerozdělování.