Když regulovat neřest, tak do důsledku!

Poslanecká sněmovna nevrátila návrh protikuřáckého zákona k dopracování, přikázala jej k projednání výborům a dala mu tudíž nenulovou šanci na schválení. Tento nový zákon by měl soukromým restauracím, barům, hospodám a kavárnám přikázat, aby stavebně oddělily prostory kuřácké od nekuřáckých. Má ale mimo jiné též třeba zakázat kouření ve společných prostorech i zcela soukromých bytových domů.

Jde tedy o další smutný pokus o státem nařízenou regulaci neřesti. V případě kouření pak o regulaci neřesti státem nejen tolerované, ale z hlediska výše příjmů do veřejných rozpočtů pro týž stát také neřesti velmi výnosné. Uplatňuje-li totiž stát, zastoupený ministerstvem financí, v nějaké oblasti s obdivuhodnou důsledností Ramseyovo daňové pravidlo (tedy, že nejvíce je třeba zdanit statky s nejnižší cenovou elasticitou poptávky), pak právě v oblasti kouření.

Zdá se, že na průměrného zákonodárce již zcela přestaly platit zásadní konstituční argumenty, že restaurace či hospody jsou v drtivé většině případů soukromým majetkem. A že omezovat nakládání se soukromým vlastnictvím by stát měl jen velmi, velmi zřídka a ve zcela mimořádných případech. Pochopit, že tímto výjimečným případem zjevně nemůže být právě pro restaurace typické provozování této státem tolerované neřesti, je pro mnohé obtížný intelektuální výkon. Stejně jako domýšlení důsledků pro všechna další omezení vlastnických práv, kterým by se tímto zákonem otevřel nekonečný prostor.

Proč se stejnou logikou nezakázat kouření v domácnostech? Copak se nejčastěji nebohé dítě-nekuřák nestává pasivním kuřákem v rodině, pokud bydlí se zlovolným rodičem-kuřákem (role a zlozvyky je možné otočit)? A co kouření na soukromých návštěvách, akcích či oslavách? Copak tam neplatí oblíbený argument, že pasivní kouření je nutné omezit? Proč nezřídit zvláštní „protikuřáckou policii“, nenajmout pro ni nového plukovníka Komorouse a nedat jí za úkol provádění pravidelných čistek a razií v našich domácnostech?

A buďme důslední. Když už regulovat neřesti a nectnosti, které lidé v restauracích provádějí, proč skončit u kouření? Co třeba konzumace alkoholu a přejídání, jejichž důsledky taktéž „stojí české zdravotnictví spoustu peněz“, jak rádi argumentují protikuřáčtí aktivisté. A i tyto nepěkné aktivity provozují lidé začasté právě v restauracích. I ony mají přece negativní „vedlejší efekty“ na ty, kteří sami nepopíjejí či se nepřejídají, jen ne tak viditelné. Vyšší úmrtnost a nemocnost, odvádění „tátů od rodin“, navazování nedobrých známostí a podobně. Za to vše mohou neřesti prováděné v restauracích, barech a kavárnách, které zákon zatím poměrně benevolentně toleruje. A přitom existuje jednoduché „řešení“, zcela v „protikuřácké“ logice. Přeměňme ze zákona všechny restaurace, bary, hospody a kavárny na fitness centra, kde se nebude pít, kouřit či přejídat. Pod dohledem úředníků ministerstva zdraví a spokojenosti tam pravidelně budeme posilovat naše tělesné schránky. Povinně a pod dohledem. Jen tak je možné s neřestmi nás ubohých nesvéprávných lidiček konečně zatočit.

Že se vám v takovém světě nechce žít? Tak se pokuste vysvětlit svému volenému zástupci, že vstup do restaurace není povinný, že každý má právo volby. A že každý, kdo se rozhodne setrvat v jedné z nich vedle kuřáka, či kuřáků, dobrovolně a vědomě přijímá určité riziko a je za něj odpovědný. Stejně jako když nasedá do vozu a nikdo mu negarantuje stoprocentní jistotu, že v něm nepřijde o zdraví či život. A že nemá právo svou volbu a své svobodné rozhodnutí nijak vnucovat ostatním, kteří si jdou na stejné místo ukojit třeba jen jinou neřest než náš protikuřácký regulátor.

Je paradoxní, že podobné argumenty musí psát zapřisáhlý nekuřák, jakým je autor těchto řádek.


Mojmír Hampl, ekonom, mojmir.hampl@cnb.cz