Jak stát (ne)dotuje včelaře

Čas od času se v tisku objeví zprávy o tom, jak jsou včely chované včelaři nenahraditelné pro opylování rostlin v přírodě a zemědělství. Chování včel je označováno za pozitivní externalitu a následně za záminku pro státní podporu včelařství. Včely i květy se ale obešly bez dotací v minulosti stejně jako se bez nich obejdou i dnes v mnoha zemích světa, včetně např. USA, kde mezi včelaři a farmáři existuje čilý obchod s opylováním zemědělských plodin.

V České republice je hlavní dotací na včelaření příspěvek na zazimování včel, který spočívá v poskytnutí částky 150,- Kč na včelstvo na náklady spojené s krmením včel na zimu řepným cukrem.

Pro zdárné přezimování je třeba včelstvu dodat přibližně 12 kg řepného cukru. Zatímco ještě v roce 1999 činila cena cukru přibližně 14 Kč za kg, dnes se cena v důsledku regulací, kvót a státních intervenčních nákupů pohybuje kolem 25 Kč za kg. K nakrmení jednoho včelstva tak musí včelař (a všichni ostatní) vydat navíc kvůli státní regulaci a deformaci trhu s cukrem přibližně o 12×11 Kč, tj. o 132 Kč více, než kolik by musel zaplatit na nedeformovaném trhu s cukrem. To neznamená nic jiného, že skutečná dotace (dotace na pořízení cukru minus navýšení ceny cukru vlivem státní regulace) se pohybuje maximálně na úrovni 18 Kč na včelstvo (150–132 Kč).

Ani tato dotace ale není „zadarmo“. Každý jednotlivý včelař totiž musí o dotaci požádal na předepsaném formuláři, tuto žádost předat příslušnému funkcionáři, který žádost zpracuje a pošle dál. Ve druhém kole jdou po stejných „trasách“ zpět dotace k žadateli. Je třeba udělat podrobný seznam všech žadatelů a tyto sezvat v určený čas na určené místo, aby si příslušnou částku převzali a toto převzetí stvrdili svým podpisem. Následně musí příjemce dotace (ČSV – Český svaz včelařů) tuto dotaci řádně přepočítat a státní pokladně vyúčtovat, aby nechyběla ani korunka.

Celkový počet včelařů je přibližně 50 tisíc a každý obhospodařuje průměrně 9 včelstev. Předpokládejme, že sepsání, podání, zaevidování, vyřízení, vyplacení a převzetí dotace v rámci 1 přihlášky na 9 včelstev představuje přibližně 1 pracovní hodinu. Jde celkem o 50 tisíc hodin na rozdělení dotace ve výši přibližně 70 mil. Kč. Na 1 hodinu práce připadá rozdělení dotace ve výši 1.400,- Kč. Tento hodinový „produkt“ vypadá dobře, ale musíme si uvědomit, že tyto peníze jsou v podstatě nepřímo transferovány dále lidem, kteří se zabývají produkcí cukru a potažmo státním úředníkům na těchto činnostech participujícím.

Když si uvědomíme, že dotace pouze kompenzuje vyšší cenu cukru v důsledku státní regulace, vidíme, že skutečná výše dotace po očištění ceny cukru o přirážku vytvořenou protitržními opatřeními státu je nižší. Je-li tedy skutečná čistá výše dotace pouze 18 Kč na včelstvo, jak jsme ukázali, pak stát nerozdává 70 milionů, ale pouze 8,4 milionu. Na 1 hodinu administrativní „práce“ včelařů a funkcionářů nám tak zbude „výnos“ ve výši pouze 168 Kč.

Strávit ročně v průměru 1 hodinu tím, že dostanu z měšce 168 Kč, které stát vytáhl někomu z kapsy proti jeho vůli jako kapsář, za to, že se věnuji svému koníčku, už nevypadá tak radostně, jako se jevilo na začátku. Ba právě naopak. Z mého hlediska se jedná o činnost zcela amorální a každého slušného včelaře urážející.

Ptám se tedy, do kdy budeme platit přemrštěné ceny za cukr, kterého je na světovém trhu velký nadbytek? A do kdy boj s tímto nadbytkem budeme vydávat za prozřetelnou státní politiku? Tato politika vede jen k dalším distorzím, z nichž dotování chovu včel je jen jednou součástí.


Autor je právník a amatérský včelař