Jak matky zároveň vyvracejí i potvrzují standardní ekonomickou teorii

Alena Ozerova / dollarphotoclub

(neboli úvod do principů mámonomie)

Minulou zimu jsem se chystala zateplit všechna svá okna umělou izolací. Zeptala jsem svých facebookových přátel, jestli by dokázali s pomocí ekonomie vymyslet, do které místnosti bych se měla pustit nejdřív. Na mé zdi přistály docela dobré nápady: co začít tou nejstudenější? Nebo kuchyní, protože se používá nejvíc? A co jako první vzít místnost s největšími okny?

Všechny byly špatně. A to proto, že já doopravdy na ekonomii nedám – řídím se totiž mámonomií. Mámonomie je zvláštním druhem ekonomického myšlení, který praktikují rodiče. (Tím myslím všichni rodiče, i otcové. Prostě mi jen mámonomie zněla líp než rodičonomie.) A pokud mámonomii uvedete do praxe, přijdete na to, že nejlepší je dát plastovou izolaci jako první na okna v dětském pokoji. Proč? No protože to můžete udělat během půl hodiny, kdy se vaše děti dívají na nejnovější díl Mašinky Tomáše, a zbytek domu dodělat, když už klidně spí a nepřekážejí. A navíc: děti jsou malé a špatně snáší chlad, takže rádi zařídíte pohodlí nejdřív jim.

To hlavní, co mámonomii odlišuje od ostatních druhů ekonomického myšlení, je totiž dětský faktor. Děti jsou v mámonomii tím, okolo čeho se všechno točí. Jak to myslím? Dám vám příklad: Ekonomie říká, že všechny statky mají svoje substituty, ale mámonomové vědí, že je to nesmysl. Podle pravidel mámonomie prostě někdy budete muset otočit auto a jet dvě hodiny zpátky do hotelu, abyste zachránili nejoblíbenější panenku ze spárů hotelové prádelny. (Mimochodem, díky tati a mami – pořád ji mám). Ekonomie vám bude říkat, že (neurčitá) deka má substitut, mámonomie odpoví, že oblíbená dětská dečka ne. Někdy jsou prostě křivky poptávky vertikální a cena nekonečná.

Ekonomie k preferencím přistupuje jako k daným a vysvětluje chování tzv. ekonomických aktérů. Mámonomie naproti tomu ví, že preference jsou tajemné a chování vysvětlit nejde, obzvlášť když je ekonomický aktér nižší než sto centimetrů. Skutečnou prací mámonoma je tak zpřeházet preference a ovlivnit chování – prostě chceme, abyste snědli zeleninu, než si dáte hranolky, i když je jasné, že vám bude chutnat míň.

A někdy mámonomie pomáhá odhalovat skrytá ekonomická tajemství. Všichni víme, že ekonomie si váží efektivity. Někteří lidé z toho odvodí, že když máte pumpu mezi kanceláří a školkou, měli byste se pro benzín stavit po cestě pro děti. Mámonomové vám ale řeknou, že to nedává smysl – protože ví, že jednak vaše děti vyletí z kůže, když je vyzvednete jindy než v obvyklý čas, a navíc opravdu rády pomáhají tankovat. Takže cestu naplánují tak, aby dávala z pohledu mámonomie smysl – což ve výsledku, jakmile vezmete plně v úvahu veškerá omezení, dává smysl i ekonomický.

Ekonomové si myslí, že projevené preference jsou důležité, ale často záhadné. Podle nich lidé před příchodem hurikánu ve velkém nakupují plněné sušenky, protože prostě proto. A skutečný důvod pro ně není zas tak důležitý. Mámonomie dokáže tyhle preference odmaskovat: třeba tím, že nám připomene, že děti mají sušenky rády – rychle dodají energii, uklidňují, nemusí se vařit a je z nich minimum odpadu.

A stejně často jako mámonomie zpochybňuje ekonomickou teorii, tak pomáhá potvrdit praktická užití ekonomického myšlení.

Ekonomie nám připomíná, že žijeme v prostředí vzácnosti. Mámonomové souhlasí, protože když vaše sestra dojí skořicové lupínky, vám na snídani prostě zbyde ovesná kaše. Podle ekonomů je čas, stejně jako kterýkoliv jiný zdroj, vzácný. To podle jejich mámonomických protějšků taky, jen oni by vám těch pár hodin mezi dětskou a dospěláckou večerkou neprodali ani za zlatou cihlu. A protože ekonomickou optikou je čas taky statek, někdy záleží na pořadí, v jakém využijeme ty ostatní. Proto máme dneska k večeři salát a hrášek budeme rozmrazovat až na konci týdne, přičemž jako svačinu si ještě dáme banány – už povážlivě hnědnou. Ekonomie ví, že kapitál je heterogenní. To mámonomie taky – takže pokud si nedáte banán dneska, zítra na stole přistane banánový chléb. A když přijde na to, jak ten chleba rozdělit, mámonomie s ekonomií souhlasí. Vy ho sice rozříznete, ale bude to váš bratr, který dostane jako první šanci vybrat si svůj díl. (Mámonomie je v tomhle ohledu v souladu s rawlsiánskou politickou filosofií.) A prosím vás, nezapomeňte zbytky zabalit do alobalu.

Za všemi těmihle úsměvnými příklady však leží hlubší myšlenka. Totiž, že lidé, kteří technicky vzato žádnou ekonomii neznají, používají každodenně ekonomické i mámonomické způsoby myšlení. Rozhodují se pomocí nich v maličkostech i důležitých a velkých krocích. Lenore Skenazyová na svém blogu Free-Range Kids skvěle ukazuje, jaké dobré věci se mohou stát, když začnou mámy o riziku a nejistotě přemýšlet jako ekonomové. A naproti tomu ekonomové v učebnách po celém světě používají mámonomické příklady k tomu, aby vysvětlili teoretické principy a ukázali jejich propojení s praxí.

My všichni bychom se rozhodovali líp, kdyby mámy víc přemýšlely o ekonomii. A profesoři ekonomie zas o mámách.


Přeložil Ondřej Trhoň.