Hodina Země je obrovské plýtvání časem – a energií

Severní Korea v noci

A navíc ignoruje, jakým přínosem byla pro lidstvo elektřina

Večer 23. března 2013 v 8:30 nemělo 1,3 miliardy lidí zapnuté světlo. A nezapnuli ho ani v 9:30, ani v 10:30. Nezapnuli ho až do rána, stejně jako každou noc. Bez přístupu k elektřině je tma po západu slunce pro tyhle lidi každodenní realitou.

Ve stejný čas se jiná miliarda lidí zúčastnila „Hodiny Země“ tím, že mezi půl devátou a půl desátou zhasnula svoje žárovky.

Organizátoři tvrdí, že to je jen způsob, jak dát najevo, že máte snahu „něco udělat“ s globálním oteplováním. Ve skutečnosti ale Hodina Země představuje pomýlené poselství a ještě k tomu emise CO2 zvyšuje. A ukazuje přesně to, co je s dnešním environmentalismem konaným pro dobrý pocit špatně.

Prý díky Hodině Země víme, že globální oteplování je lehké zvládnout. Jenže vypnutím světel nedosáhneme ničeho jiného, než že je bude těžší vidět.

Všimněte si, že jste nebyli požádáni, abyste vypnuli něco opravdu zatěžujícího – jako třeba svoje topení, svoji klimatizaci, televizi, počítač, mobilní telefon nebo nějaký jiný z té spousty technologických výdobytků, které závisí na rychle dostupné a všudypřítomné elektřině a které nám umožňují žít moderní a pohodlný život. Pokud by zhasnutí světel na jednu hodinu v roce mělo nějaký přínos, proč je nenechat vypnutá i po zbylých 8759 hodin?

Hypoteticky by hodinové vypnutí světel mělo emise CO2 z elektráren po celém světě snížit. Ale i kdyby všichni po celém světě najednou zhasli všechna světla sloužící k bydlení, po přepočtu na emise CO2 by došlo ke stejnému poklesu, který by způsobila Čína zastavením svých emisí na čtyři minuty. Hypoteticky. Protože ve skutečnosti Hodina Země emise zvyšuje.

Jak zjistili správci přenosové sítě ve Velké Británii, malý úbytek ve snížení odběru energie nestačí na to, aby se snížil celkový přívod energie do sítě. Tudíž nelze s nějakým omezením emisí počítat. Navíc během Hodiny Země dojde k tomu, že aby se následnou náhlou poptávku energie podařilo uspokojit, bude se muset zapojit více elektráren spalujících uhlí nebo plyn, což eliminuje jakékoli ušetřené emise CO2.

A svíčky, které si většina účastníků teto akce zapálí a které vypadají tak přátelsky k životnímu prostředí, jsou stále jen fosilní paliva – a tahle jsou navíc téměř stokrát méně efektivní než žárovky. Zapálení jedné svíčky za jednu zhasnutou žárovku maže jakékoli (byť teoretické) omezení emisí, zapálení dvou pak ve skutečnosti emise zvyšuje.

Elektřina poskytla lidstvu obrovské výhody. Skoro tři miliardy lidí stále ve svých domech pálí roští, hnůj a další tradiční paliva, aby se udrželi v teple a mohli vařit, čímž produkují nebezpečné zplodiny – odhaduje se, že tyto látky zabijí průměrně dva miliony lidí každý rok, a to především ženy a děti. Ještě před sto lety strávila průměrná americká rodina během studených měsíců šest hodin každý týden přikládáním uhlí do kamen. A to nebereme v úvahu znečištění koberců, nábytku, povlečení a závěsů. V dnešním, vyspělém světě se podařilo díky elektrickému topení odstranit znečišťování vzduchu uvnitř našich domovů.

Elektřina umožnila zmechanizovat většinu našeho světa, což vedlo ke konci úmorné práce. Pračka osvobodila ženy od trávení nekonečných hodin nošením vody a drhnutím oblečení na valše. Díky lednici může téměř každý jíst více ovoce a zeleniny, vyhnout se zkaženému a plesnivému jídlu. To je hlavním důvodem, proč je rakovina žaludku, která byla ve třicátých letech v USA nejběžnějším typem rakoviny, nyní na konci tabulky.

Elektřina nám umožnila zavlažovat pole a syntetizovat hnojivo ze vzduchu. Světlo, které produkuje, nám umožnilo žít aktivní, produktivní životy i po západu slunce. Elektrická energie, kterou konzumují lidé v bohatých zemích, vydá průměrně za energii padesáti šesti sluhů. I lidé v subsaharské Africe mají k dispozici elektřinu odpovídající zhruba třem takovým sluhům. Tito lidé nepotřebují elektřiny méně, ale více.

A to neplatí jen pro ty chudé. Kvůli zvyšující se ceně energie v důsledku zelených dotací si osm set tisíc německých domovů nemůže už dále dovolit platit účty za elektřinu. Ve Velké Británii je nyní pět milionů lidí, kteří mají ekonomické problémy s nákupem paliva, a tamější regulátor elektrické sítě se veřejně obává, že v důsledku státních plánů na rozvoj obnovitelné energie může dojít během méně než devíti měsíců k blackoutům.

Dnes vyprodukujeme jen malou část energie, kterou potřebujeme, ze slunce a větru – 0,7 procenta energie pochází z větru a pouze 0,1 procenta ze slunce. Tyto technologie jsou v současné době prostě příliš drahé. Jsou také nespolehlivé, vždyť pořád nevíme co dělat, když přestane foukat vítr. I optimistické odhady Mezinárodní energetické agentury odhadují, že v roce 2035 bude jen 2,4 procenta naší energie produkováno větrem a 0,8 procenta sluncem.

Abychom udělali světovou energii zelenější, měli bychom opustit zastaralou politiku dotování nespolehlivých solárních a větrných zdrojů, politiku, která dvacet let selhávala a bude selhávat dalších dvacet dva. Místo toho bychom se měli zaměřit na vývoj nových, efektivnějších zelených technologií, které by mohly překonat fosilní paliva.

Pokud opravdu chceme udržitelnou budoucnost pro celé lidstvo a naši planetu, neměli bychom se posouvat zpátky do temnoty. Vypnutí žárovek a večeře u svíček jako způsob boje se změnami klimatu je přístup, který se elitám vyspělého světa s dobrým přístupem k elektřině líbí. Ale je to nesmysl. Zaměřit se na zelený výzkum a vývoj sice v hrudích lidí nebude rozlévat tak příjemné teplo jako účast na globální přehlídce dobrých úmyslů a příručních svítidel, zato je to ale nápad mnohem rozumnější.

Bjørn Lomborg je autorem knih Skeptický ekolog a Zchlaďte hlavy, ředitelem Copenhagen Consensus Center a externím profesorem na Copenhagen Business School. Přeložil Ondřej Trhoň.