Evropská unie a hry s nulovým součtem

Ekonomické procesy a politická opatření lze posuzovat rovněž z hlediska matematické teorie – teorie her, jejímž autorem je slavný matematik John von Neumann, narozený před sto lety v Budapešti.

V teorii her se rozlišují dva základní druhy her:

  1. Hry s nulovým součtem. Ve hře s nulovým součtem je vždy zisk jednoho hráče kompenzován ztrátou druhého hráče. Součet zisků a ztrát dává nulu (Σri=0).
  2. Hry s nenulovým součtem. Ve hře s kladným součtem vzniká dodatečná hodnota. Zisky a ztráty jednotlivých hráčů dávají v součtu kladný výsledek (Σri>0).

Hospodářská politika a teorie her

Aplikujeme-li teorii her v ekonomii, „hráči“ jsou daňoví poplatníci, spotřebitelé, politici, firmy, zájmové skupiny či státy. Tyto skupiny spolu vstupují do vztahů a vyvíjejí strategie k dosažení svých cílů. Opatření hospodářské politiky definují „pravidla hry“, která mohou mít povahu buď her s nulovým součtem nebo her s nenulovým součtem.

Hospodářská opatření s nulovým součtem některým občanům peníze berou a jiným dávají. Takováto opaření nazýváme politikou přerozdělování. Tyto přerozdělovací politiky mají v oblibě socialisté, kteří jsou kdykoliv ochotní vzít peníze bohatým a přerozdělit je chudým, nebo sociální inženýři, kteří chtějí pomocí přerozdělování peněz dosahovat jimi preferované struktury hospodářství. Pravicové strany proti takovým politikám vystupují obvykle ze dvou důvodů: považují je jednak za nemorální a jednak za neefektivní.

Na druhé straně liberalizační opatření jsou hrami s kladným součtem, neboť svobodná směna generuje pro obě strany kontraktu dodatečnou hodnotu. To je základní logika kontraktu: Nikdo by se dobrovolné směny nezúčastnil, pakliže by mu neměla přinést dodatečný prospěch. Volný trh je nejúžasnější hrou s kladným součtem. Velký omyl marxistů spočíval právě v tom, že se domnívali, že kapitalisté bohatnou na úkor proletariátu – že jestliže podnikatel získá dodatečný příjem, musí se nutně snížit příjem dělníka. Nechápali rozdíl mezi otroctvím a dobrovolnou směnou.

Nezbytným důsledkem uplatňování socialistických opatření, které jsou „hrami s nulovým součtem“, je ekonomická stagnace. Čím méně prostoru zůstává pro dobrovolnou směnu, tj. pro hry s kladným součtem, tím nižší je i hospodářský růst. Socialistické ekonomiky dvacátého století nutně pokulhávaly za kapitalistickým světem, a rozvíjet se mohly právě jen díky existenci paralelního kapitalistického světa: žily z druhé ruky, kopírováním vynálezů kapitalismu.

Většina veřejných služeb, které dnešní polosocialistické státy poskytují, jsou hrami s nulovým součtem. Bezplatná zdravotní péče nebo dotované bydlení slouží jedněm občanům na úkor druhých. Pokud by stát tyto služby financované z daní neposkytoval, lidé by s těmito statky obchodovali, každý za účelem zvýšení svého blahobytu.

Na druhé straně existují veřejné služby, jako policie a soudnictví, které chrání lidem majetek, čímž poskytují dodatečnou hodnotu. Pokud by tyto služby neexistovaly, nastala by anarchie a lidé by se vzájemně okrádali. Hráli by tudíž hry s nulovým součtem.

Pravicová politika je obecně snahou o hry s kladným součtem, zatímco levicová politika znamená pouze přerozdělování bohatství, kde prospěch jedněch je vyrušen stejnou újmou druhých.

Mezinárodní vztahy a teorie her

Rozlišení mezi hrami s nulovým součtem a kladným součtem má význam nejen pro národní legislativu, ale i pro mezinárodní vztahy.

Dohody o odstraňování cel a jiných obchodních překážek jsou hrami s kladným součtem, protože při volné směně obě země těží z plodů mezinárodní dělby práce a využití komparativních výhod. Na druhé straně systémy mezinárodních daní a dotací jsou hry s nulovým součtem.

Bohužel, proces evropské integrace začíná být více a více založen na přerozdělování bohatství místo na volném obchodu. Místo proklamovaného míru a prosperity tak Evropská unie začíná směřovat ke konfliktním přesunům peněz a k hospodářské stagnaci.

Teorie her a ekonomický růst

Jestliže hry s nulovým součtem generují nulový růst a hry s nenulovým součtem generují maximální růst, je výsledný růst dán váženým součtem nuly a maximálního potenciálního růstu, kde váhy jsou podíl prostředků používaných ke hrám s nulovým součtem a podíl prostředků používaných ke hrám s nenulovým součtem. Prostředky použité ke hrám s nulovým součtem jsou prostředky zcizené, tj. buď zkonfiskované vládou (např. ve formě daní) nebo ukradené soukromým zlodějem.

Tento závěr potvrzují výzkumy indexů ekonomické svobody, prováděné několika nezávislými instituty. Např. projekt americké nadace Heritage Foundation a vydavatele Wall Street Journal sestavuje index ekonomické svobody, který bere v úvahu nejen míru zdanění, ale i další faktory, jako omezení zahraničního obchodu, rozsah šedé ekonomiky, vymáhatelnost majetkových práv či vládní regulace cen. Všechny posuzované faktory známkují „jako ve škole“ od jedničky do pětky. Země s průměrnou známkou mezi 1 a 2 jsou považovány za ekonomicky svobodné a země s průměrnou známkou mezi 4 a 5 jsou považovány za ekonomicky nesvobodné. Ze srovnání úrovně ekonomické svobody a dlouhodobého hospodářského růstu pak vychází zřetelná závislost: země hospodářsky svobodnější, tj. země, kde se hrají převážně hry s nenulovým součtem, vykazují vyšší hospodářský růst.

Poučení pro politiku

Jaké z toho plyne ponaučení? Každé opatření a každý zákon lze posuzovat podle teorie her. Měli bychom odmítat hry s nulovým součtem, tj. odmítat opatření, která jsou výhodná pro některé na úkor druhých.

Na národní úrovni bychom měli bojovat za stát silný v oblasti zajišťování spravedlnosti, policie, armády a diplomacie, ovšem jak je to jen možné bychom měli odmítat regulaci, daně a dotace. Na mezinárodní úrovni bychom měli podporovat volný obchod, ale měli bychom odmítat mezinárodní přerozdělování bohatství.


Petr mach, vydavatel Laissez Faire, působí v Centru pro ekonomiku a politiku a na Vysoké škole ekonomické v Praze.