Dva environmentální hříchy Evropské unie

Přidávání biosložek do nafty

Od letošního roku máme povinnost přimíchávat 4,5% „biosložek“ do nafty a o procento méně do benzínu. Toto zákonné navýšení povinnosti přijala ČR, protože to nařizuje Evropská unie.

Pokud v supermarketu vidíme produkty s označením „bio“, pak očekáváme nejen, že jsou vyráběny způsobem méně škodlivým pro životní prostředí, ale především méně negativně ovlivňují náš organismus při jejich spotřebování. U bionafty je ovšem předpona „bio-“ poněkud zavádějící, protože při spalování bionafty vznikají výfukové plyny stejně jako u nafty z ropy. Ve prospěch bionafty hraje jen fakt, že při úniku do přírody je snáze odbouratelná. Jedním z dalších argumentů pro bionaftu je údajné šetření vyčerpávajících se zdrojů ropy a zmenšení závislosti na východních státech. Tento argument ovšem vůbec není možné použít pro obhajování direktivních nařízení o přimíchávání, protože pokud se budou zdroje ropy dále vyčerpávat (nebo se sníží přísun vlivem nestability oblasti) a poroste tak cena pohonných hmot, lidé sami dříve či později sáhnou po substitutu a jen trh ukáže, zda nejlepším substitutem nafty bude její bioverze.

Úředníci v EU, kteří přimíchávání biosložek do PHM vymysleli, už ovšem nepomysleli na další možné důsledky této politiky. Nejen že biosložky přímo zdražují cenu nafty skoro o 1 Kč na litr, další peníze jsou vynakládány ze státního rozpočtu prostřednictvím státního zemědělského intervenčního fondu přímo zemědělcům. U nás před posledním navýšením podílu bisložek činily dotace okolo 40 milionů ročně. Z čehož ovšem nelze vinit jen EU, protože za dotacemi zemědělcům jsou spíše snahy zmenšit dovoz bionafty do ČR a zaplavit řepkou naše vlastní pole. Vyšší cena pohonných hmot se poté promítá do cen veškerého zboží včetně potravin. Ale je tu i mnoho dalších negativních důsledků. Pokud v Evropské unii zemědělci přestanou pěstovat potraviny, aby mohli přejít na řepku, bude potravin méně a jejich ceny přirozeně vzrostou. To znamená zvýšení ceny jídla. Dále to znamená, že se zvýší objem potravin dovážených do EU z chudších států světa. Každý transport znamená poškozování životního prostředí, takže ve svém důsledku má opačný vliv, než byl původně zamýšlený. Pokud vlivem přimíchávání biosložek vzroste celosvětově cena potravin, pak na to nejvíce doplatí chudé regiony světa a zvýší se úmrtnost vlivem hladomoru, jak jsme toho byli svědky při potravinové krizi před dvěma lety.

Já tedy vidím především negativní důsledky – jak na ceny, tak na životní prostředí.

Zákaz klasických žárovek

Počínaje letošním zářím Evropská unie zakazuje klasické „Edisonovy“ žárovky. Nejprve veškeré mléčné a 100-Wattové, později i slabší varianty. Vede jí k tomu opět ochrana životního prostředí vlivem úspor na energii.

Jedním z kritérií, kterým se lidé řídí, když si pořizují osvětlení, jsou i budoucí náklady na provoz žárovek. Pokud se tedy po racionální úvaze rozhodnou pro koupi klasické žárovky, pravděpodobně pro to musí mít nějaký důvod a bezpochyby tyto důvody Evropská unie při jejich zakazování opomíjí. Všeobecně známým pozitivem úsporných žárovek jsou nižší provozní náklady, přibližně 4x oproti klasickým žárovkám. Dalším pozitivem je jejich delší životnost. Ovšem životnost úsporných zářivek má své podmínky a tím se dostáváme k jádru problému.

Pokud je úsporná žárovka často rozsvěcena a zhasínána, velmi rychle se snižuje její životnost a to dokonce tak, že může být nižší, než u klasických žárovek. Za takové situace je nutné měnit úsporné žárovky častěji, což pocítíme nejen na pořizovacích nákladech, které jsou u úsporných žárovek výrazně vyšší, ale také při ochraně životního prostředí, protože výroba úsporné žárovky má na životní prostředí nesrovnatelně horší vliv. Také její likvidace vzhledem k přítomnosti rtuti není jednoduchá. Zatímco klasickou žárovku je možné bez obav vyhodit do smíšeného odpadu, úsporná musí být odborně zlikvidována. Loňský průzkum přitom ukázal, že téměř polovina lidí vyhazuje nebezpečné zářivky do směsného odpadu. Pokud vezmeme v potaz fakt, že nyní používají úsporné žárovky především lidé s ohleduplnějším chováním vůči životnímu prostředí, pak se situace po přijetí zákazu klasických žárovek ještě zhorší. Mnohé lidi však k používání klasických žárovek vedou i další důvody, jako například příjemnější barva světla nebo úspora na pořizovacích nákladech pro místa, kde není osvětlení často využíváno.

Trh dosud ukazuje, že „úsporné“ žárovky nejsou ideálním nástupcem klasických z mnoha důvodů, přesto nám je upírána možnost svobodné volby. Tam, kde se úsporné žárovky opravdu vyplatí, jsou již užívány. Nástupci se možná v budoucnu stanou LED diodové žárovky, poté co klesne jejich pořizovací cena a technologický pokrok zlepší jejich svítivost. Zda Evropská unie nechá tuto otázku zodpovědět trh, však není jasné.


Autor je studentem VŠE a poradcem předsedy Svobodných