Demokratizace v Jihoafrické republice

V dubnu uplynulo 10 let od zvolení Nelsona Mandely prvním demokratickým prezidentem po zrušení apartheidu v Jihoafrické republice.

Po kolapsu totalitních vlád bývalého socialistického tábora se zdálo být logické, že segregační a diskriminační režim v JAR je dalším brutálním režimem v řadě, kterému odzvonila hrana. V politické rovině došlo sice k nápravě mnohých křivd, ale podíváme-li se na ekonomickou situaci za posledních 10 let, tak není už tolik důvodů k oslavě.

Jihoafrická republika má vysokou míru zdanění, silné odbory, svazující pracovní právo a systém pozitivní diskriminace. V zemi panuje vysoká míra kriminality, ke které přispívá i zákaz legálního vlastnění zbraní. V zemi působí silné, lokálně orientované kriminální skupiny, se kterými si policie neví rady. Ke všem výše uvedeným aspektům se přidal i odchod velkého počtu bohatého a vzdělaného bílého obyvatelstva ze země, stejně tak jako odliv kapitálu a nízká míra nových investic.

Nezaměstnaného nebílého obyvatelstva je cca 8 mil., tedy 42 % z práce schopného nebílého obyvatelstva. Této výše nebylo během apartheidu nikdy dosaženo.

Dnes je však jasné, že v JAR selhaly i další recepty. Např. doporučení a půjčky MMF nejsou pro zemi spásou a jejich jediným hmatatelným výsledkem je další zadlužení státu. Další překážkou v rozvoji země jsou hluboké kořeny komunistické a socialistické ideologie. V době zavádění apartheidu v nich totiž nebílé obyvatelstvo vidělo šanci na rovnost a větší spravedlnost. Jako ilustraci tohoto vlivu lze uvést současného ekonomického ministra Trevora Manuela, který věří v blahodárnost, resp. samospasitelnost státní intervence v keynesiánském ražení. Podle něj by hospodářství mělo být vybudováno na keynesiánských teorií, které však již byly v rozvinutých zemích opuštěny jako neefektivní.

Na druhou stranu nelze zamlčovat, že v době apartheidu se kromě porušování lidských práv dostala Jihoafrická republika do vážných finančních problémů svou diskriminační politikou (útěk vzdělaného nebílého obyvatelstva ze země) a vysokými výdaji na obranu.

Sen o státu blahobytu se pozvolna vytrácí, přestože podle údajů OSN si v 70. letech černí obyvatelé v Jihoafrické republice vydělali zdaleka nejvíce ze všech zemí subsaharské Afriky a tedy zde existovaly reálné předpoklady pro další růst bohatství po odstranění apartheidu. Bohužel se zdá, že obyvatelé JAR tuto možnost promarnili.


Autor je právník