„Co maj porát s tim zlatem?“ aneb Proč nejsou peníze jako peníze

Laissez-Faire není žádný hodnotově neutrální časopis. Hned na první straně čtenáře upozorňujeme, že jsme časopis pro svobodu jednotlivce. Ano, propagujeme svobodu, snažíme se vysvětlit, co máme touto svobodou na mysli (svoboda „nebýt znásilněn“ – ano; svoboda „znásilnit sousedku (ani ošklivou)“ – ne) a snažíme se co možná nejvíce lidí přesvědčit, že uspořádání společnosti založené na principu svobody jednotlivce bude tím nejlepším možným, nejlepším dosažitelným.

Nejsme proto ani časopisem ekonomickým, ačkoliv mnohá z témat z této perspektivy pojímáme. Nejsme jím, ačkoliv je toto číslo již druhým, které zčásti věnujeme peněžním problémům. Existuje proto prostý důvod: peníze představují nástroj, díky jehož existenci je dnešní společnost tam, kde je. Společnost bez peněz založená na směnném obchodě (husa za máslo, máslo za kožich, kožich za husu) by navždy zůstala uvězněna v primitivním (ve srovnání s dnešním stavem) stádiu svého vývoje. Jsou však i nástrojem, jehož se zmocnil stát a díky němuž dokázal během relativně krátké doby vyrůst v monstrum, které požírá polovinu vytvořeného bohatství, říká nám kde, jak a za kolik můžeme bydlet, co jíst, kde se léčit, co se učit, co vyrábět, koho mít rád a komu pomáhat.

Mnozí z těch, kteří si svobody váží a za její hodnoty bojují, se však, když dojde na peníze, zarazí. Nechápou, co má svoboda společného s penězi, a už vůbec nerozumí tomu, co mají někteří její zastánci pořád s tím zlatem, přesněji řečeno s komoditním krytím peněz.

Odpověď je opět poměrně jednoduchá. Nelze být pro svobodu jednotlivce a proti násilí a současně se zastávat jiného peněžního uspořádání než právě komoditních peněz. Peníze se naprosto vždy vyvinuly z komodity (mající proto určité technické předpoklady), která představovala i jinou hodnotu než pouze hodnotu směnnou, a to vždy dobrovolnou kooperací jednotlivců. Naproti tomu nekomoditní peníze byly jednotlivcům vždy vnuceny násilím, jednotlivci by je nikdy přijímat jako nositele směnné hodnoty dobrovolně nezačali.

Proto jsou jedině komoditní peníze (v historii především zlato) slučitelné se svobodou, bez ohledu na to, že si třeba jako ekonom mohu myslet, že umím vymyslet peněžní uspořádání jiné a lepší. Musel bych ho totiž lidem vnutit, čímž bych se zachoval, jako bojovník za svobodu, poněkud schizofrenně.

Obsahem hlavní statě tohoto čísla je pohled části rakouské ekonomické školy na dnešní peněžní (monetární) uspořádání a ústřední roli státu v něm. Omlouváme se neekonomům v případě, že je text místy možná příliš odborný, a ekonomům, že v textu chybí detailnější rozbor některých klíčových témat.