Čistá pozice ČR vůči EU za rok 2005

V roce 2005 podle údajů ministerstva financí odevzdala Česká republika do rozpočtů Evropské unie 31,522 mld Kč a zpět na evropských dotacích získala 31,282 mld Kč. Naše země se tak stala za rok 2005 čistým plátcem ve výši 240 milionů Kč (viz tabulka na str. 2). Navíc na administrativu spojenou se získáním a distribucí evropských dotací Česká republika musela vynaložit několik dalších miliard korun.

Náklady na získání dotací

Např. Státní zemědělský intervenční fond, který rozděluje zemědělské dotace EU a který provádí intervenční nákupy s cílem udržet cenu obilí, masa, mléka a másla na úrovni stanované nařízeními EU, měl v roce 2005 celkem 712 zaměstnanců a správní výdaje včetně mzdových dosáhly 0,9 miliardy Kč. Tyto administrativní výdaje byly hrazeny z českého rozpočtu. Podobně je tomu s dalšími institucemi, ať již na centrální, krajské nebo obecní úrovni, které se čerpáním evropských dotací zabývají. Další miliardy musela samozřejmě Česká republika vynaložit na spolufinancování (mnohdy nesmyslných) dotačních programů

Na co peníze šly?

Z peněz, které jsou označovány jako zemědělské dotace EU, tvořily dotace zemědělcům 10,7 miliardy. Dvě miliardy byly vynaloženy na intervenční nákupy, tj. na zdražení obilí, masa, mléka a másla. Fond např. nakoupil obilí za 1,8 miliardy. Skladování obilí stálo 261 milionů, skladování 10 tisíc tun vepřového stálo 100 milionů.

Dotace ze strukturálních fondů byly ke konci roku konečným příjemcům vyplaceny ve výši 1,3 miliardy, zbylých 5 miliard zůstalo na účtech ministerstva financí. Nejvíc, 488 milionů bylo vyplaceno v programu Kredit řízeném Ministerstvem průmyslu a obchodu, což nebyly dotace, ale zvýhodněné úvěry vybraným podnikatelům, 104 milionů bylo vyplaceno na programy posílení aktivní politiky zaměstnanosti, což byly dotace na všelijaká školení zaměřená na ženy, Romy a další skupiny „ohrožené sociální exkluzí“.

Budeme platit stále více

V předchozím roce 2004 zaplatila Česká republika do EU podle oficiální zprávy Evropské komise 565,2 mil. euro a obdržela 802,6 mil euro, takže čistý příjem činil 237,5 mil euro. Evropská unie ovšem pro výpočet čisté pozice používá zvláštní metodologii, podle níž redukuje zaplacený příspěvek každé členské země tak, aby čisté platby dávaly v součtu nulu (jakoby členské státy neplatily na administrativní a zahraniční výdaje EU). Do výpočtu také EU nezapočetla více než miliardu, kterou jsme museli zaplatit do Evropské investiční banky a Evropské centrální banky.

Platby do EU a příjmy z EU v roce 2005 (mil. Kč)

Příjmy z EU   Platby do EU  
Předvstupní fondy (dobíhající platby programů Phare a Sapard z let před vstupem do EU
Zemědělské dotace
Dotace ze strukturálních fondů
Komunitární (přeshraniční) programy
Rozpočtové kompenzace
2151,0
12739,3
6321,7
1126,7
8942,9
Kompenzace Velké Británii
Cla a dávky z cukru
Odvody podle HDP
Splátka kapitálu EIB
2359,0
4373,7
23971,2
818,5
CELKEM 31281,6 CELKEM 31522,4

Zdroj: Ministerstvo financí, Smlouva o přistoupení, ČNB

Pokud jde o očekávání roku 2006, může být situace ještě horší. V roce 2006 se do EU platí kromě příspěvků do Evropské investiční banky i příspěvky do Evropského institutu uhlí a oceli a přímá rozpočtová kompenzace bude činit již jen 5,6 miliardy; také již nepřijdou žádné zbytkové platby z „předvstupních“ fondů Phare a Sapard. Co se týče čerpání strukturálních fondů, ze kterých si vláda slibuje nejvíce, bylo za první pololetí 2006 vyčerpáno jen 4,6 mld Kč. Vláda všechny utěšuje, že dojednala gigantické příjmy alespoň na léta 2007-13, nicméně z dohody o finančním rámci nic takového neplyne, naopak, bohaté země si dojednaly, že budou platit méně a české rozpočtové kompenzace vypršely. Naše doplácení na EU se tak bude pravděpodobně dále prohlubovat.

Členství v EU se nevyplácí

Rok 2005 potvrdil, že členství v EU se z finančního hlediska nevyplácí. Čeští daňoví poplatníci jsou nuceni doplácet stále více na bruselskou byrokracii. Česká republika by se měla pokusit dojednat speciální výjimku, která by nám umožnila neplatit do EU a nečerpat evropské dotace. Kdyby se České republice nedařilo dojednat přijatelné řešení, může být v budoucnu jediným rozumným řešením vystoupení z Evropské unie.


Autor je výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku.