V LF 2/2005 jsme se zabývali bilancí plateb do EU a příjmů z EU za rok 2004. Zabývali jsme se především odvody do EU, zajímavé je však podívat se podrobněji na peníze, které z EU měly přijít.

Hlavní položkou na straně příjmů bylo 6 miliard „strukturálních dotací”. Jak ale ukážeme dále, žádní příjemci strukturálních fondů v roce 2004 neexistovali, jediné, co z EU přišlo, byla záloha, kterou bude nutné vrátit, pokud EU žádné projekty neschválí. A v roce 2004 EU žádné projekty neschválila. Došlé evropské peníze jsou tedy vázány na účtech vlády a žádný „projekt” v ČR nezaplatily. Navíc, aby tyto peníze vůbec mohly být utraceny, musí vláda přihodit další peníze daňových poplatníků jako tzv. spolufinancování.

Na co mají jít dotace?

Podíváme-li se na aktuální stav čerpání strukturálních fondů (), zjistíme, že peníze, které může teoreticky Česká republika čerpat ze strukturálních fondů, jsou rozděleny do desítek „fondů”, „priorit” a „opatření”. Většinou jde spíš o zbytečné projekty typu školení, poradenství, informační systémy, než o skutečné hmatatelné projekty typu veřejných staveb.

Jak ukazuje tabulka na str. 2, např. v rámci „operačního programu” „Rozvoj lidských zdrojů” (jeden segment strukturálních dotací) lze teoreticky získat z EU do konce letošního roku přísliby na 5,5 mld Kč, z toho je však s EU dohodnuto k dnešnímu dni jen 168 milionů Kč (3,06 %). Skutečně přiděleno bylo nula.

Podobně je tomu u desítek dalších dotačních titulů ze strukturálních fondů. Celkem, za všechny strukturální, kohezní a podobné programy jsou z teoreticky disponibilních 49 miliard Evropskou unií schváleny ke konci dubna 2005 projekty za 8,7 miliardy korun (17,52 %). Skutečně vyčerpáno však bylo zatím jen 131,7 milionu korun (0,26 % teoreticky možného).

Podle platných pravidel poskytuje EU na „alokace” ze strukturálních fondů zálohu ve výši 10 % celkové alokace v prvním roce a 6 % celkové alokace v druhém roce rozpočtového období. ČR tak měla během prvního roku členství dostat zálohu 16 % z 1584 mil eur (alokace strukturálních fondů na léta 2004-2006) – tedy 7,8 mld Kč. Vláda tyto peníze vykazuje hrdě jako příjem z EU, tyto peníze však zatím nezaplatily nic – a navíc vyžadují spolufinancování ze strany českých veřejných peněz.

Náklady spolufinancování

Jak plyne z rozhodnutí Komise číslo 552/2004, v rámci „strukturálních akcí” má být v období 2004-2006 v ČR přerozděleno maximálně 1 954 484 172 eur, z toho 1 454 265 778 eur má jít z evropských zdrojů (které, samozřejmě, stejně platíme my) a 500 218 394 eur má být uhrazeno z veřejných rozpočtů České republiky v rámci spolufinancování. Na 1 euro z EU tak musí být doplaceno 0,34 eura z ČR.

Výše uvedené náklady spolufinancování znamenají, že členství v EU zvyšuje mandatorní výdaje nejen o vlastní příspěvek do EU (z nějž se financují zejména strukturální fondy a zemědělské dotace), ale též o náklady spolufinancování. Konkrétně letos mají být náklady členství nejen 35 miliard odvodu příspěvků a cel do EU, ale i 15 miliard nákladů spolufinancování, dohromady 50 mld Kč. Jde o 50 miliard korun odebraných daňovým poplatníkům a povinně vynaložených na dotace podniků a zemědělců.

Náklady spolufinancování dotačních programů EU (mil Kč)

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Dotace jsou ekonomicky škodlivé

Jde samozřejmě o škodlivě vynaložené peníze. Princip strukturálních dotací podnikům je, že uspěje podnikatel, který uspěje u úředníků s žádostí o dotaci. Naproti tomu na trhu uspěje podnikatel, který uspěje u zákazníků, kteří jsou ochotni za jeho zboží a služby dobrovolně zaplatit.

Systém evropských financí snižuje díl HDP, se kterým je nakládáno na principu dobrovolného kontraktu, a zvyšuje díl HDP, se kterým je nakládáno na principu nedobrovolného přerozdělování. Tím nutně snižuje tempo ekonomického růstu. Vedou-li navíc přerozdělovací programy EU k prohlubování zadlužení, přispívají skrze efekt vytěsňování soukromých investic k dalšímu podvázání ekonomického růstu oproti stavu, kdy by tyto přerozdělovací programy neexistovaly.

Pokud by výše uvedených 50 miliard nákladů členství v EU (a to nemluvíme o dalších miliardách ročně vynakládaných  na přizpůsobování se evropským směrnicím a nařízením) mohlo každý rok zůstat daňovým poplatníkům k dispozici pro dobrovolné (tj. oboustranně výhodné) kontrakty, bylo by těchto 50 miliard prorůstových (šlo by o hry s nenulovým-kladným součtem). Pokud je 50 miliard přerozdělováno, jde o hru s nulovým součtem – výhoda jednoho (podnikatel, který získá dotaci) je vykoupena újmou druhého (poplatníka, který ji zaplatil).

Pokud by např. příští vláda chtěla zvýšit růst ekonomiky zrušením přerozdělovacích programů protitržních dotací podnikatelů a zemědělců a snížením daní o 50 miliard, nemůže to udělat, protože tyto peníze jsou mandatorně vázány z rozhodnutí EU. ČR může leda usilovat o dohodu na zrušení evropských transferů s ostatními členy EU – ale zatím to vypadá, že tento přerozdělovací systém bude zabetonován minimálně do roku 2013.