Centrální plánování v zeleném hávu

Levicová ideologie „trvale udržitelného rozvoje“ je na vzestupu v celém západním světě. V mnoha zemích zelené strany nahradily strany nominálně komunistické. Odkaz na doktrínu „trvale udržitelného rozvoje“ se stal nezbytnou součástí takřka všech nových akčních plánů, nařízení a směrnic Evropské unie. Mnozí aktivisté dokonce požadují, aby byla Nobelova cena za ekonomii nahrazena Nobelovou cenou za přinos v oblasti konceptu trvale udržitelného rozvoje1. Pod tuto výzvu se kromě řady levicových spolků podepsal nejen např. odpůrce konzumního způsobu života Tibeťan Dalajláma, ale i český ekolog Bedřich Moldán.

Ideologie „trvale udržitelného rozvoje“ především odmítá kapitalismus jako systém: „Nikdy nekončící snaha kapitálu o zhodnocení a z toho plynoucí rostoucí tlak na přírodní životní prostředí je nejpodstatnější příčinou neudržitelnosti dosavadních způsobů hospodaření,“ píše se v „Návrhu strategie udržitelného rozvoje České republiky“2, zpracovaném v roce 2002 Českým ekologickým ústavem, příspěvkové organizace Ministerstva životního prostředí, pod vedením Doc. Ivana Dejmala, Prof. Jana Kellera a dalších expertů. Koncept „trvale udržitelného rozvoje“ je bez jakékoliv nadsázky novodobou socialistickou ideologií, která odmítá tržní mechanismus a pod pláštíkem ochrany přírody prosazuje centrální plánování. Podívejme se na pár dalších výňatků z tohoto dokumentu.

V ideálním světě „trvale udržitelného rozvoje“ je „hospodářský život zaměřený na uspokojování základních potřeb“, přičemž „neexistuje reklama jako manipulativní nástroj“ a „ceny základních potravin, vody a bydlení jsou proti spekulacím limitovány státem.“ Ve výrobě se uplatňují „demokratické a participativní formy rozhodování“.

Je jasné že v takovém „Slunečním státě“ není pro svobodu a vztahy založené na dobrovolnosti místo: „Kapitalismus je v současnosti pojímán jako moderní ekonomický systém, v němž kapitál najímá práci za účelem zisku. Podle současné ekonomické teorie hlavního proudu je tento ekonomický systém najímání práce kapitálem na základě dobrovolných smluv vyjádřením svobody a demokracie. Ve skutečnosti však smluvní vztah, kterým pracovník pronajímá svou práci kapitálu za účelem tvorby zisku pro vlastníky kapitálu, porušuje základní lidskou důstojnost.“Autoři jsou si vědomi, že po dobrém to nepůjde: „Bylo by nerealistické očekávat, že vlastníci kapitálu změní svou ziskovou orientaci a začnou dobrovolně solidárně řešit problémy chudých“, a tak následuje výčet regulačních opatření, s jejichž pomocí by se dalo kýženého stavu docílit.

Autoři citovaného dokumentu prosadili zřízení „Rady vlády pro udržitelný rozvoj“ a ta letos pod vedením Prof. Bedřicha Moldána (který je mj. poradcem ministra životního prostředí socialistické vlády, stínovým ministrem životního prostředí ODS a kandidátem do Senátu za ODS) zpracovala další verzi „Návrhu strategie udržitelného rozvoje České republiky“3, ve které sice byly vynechány nejkřiklavější komunistické myšlenky, ale v principu si se svojí kellerovskou předchůdkyní nezadá. Pod hlavičkou udržitelného rozvoje doporučuje modelování lidí snad ve všech oblastech života – od „rozvoje programů sociálního bydlení“, přes „podporu soběstačnosti regionů“ po „podporu mládežnických parlamentů.“ Hlavním nástrojem má být programové plánování, přičemž Moldán volá po jeho „rehabilitaci“ protože„plánování a programování je stále velkou částí veřejnosti vnímáno negativně.“

Svobodné chování lidí není zkrátka kompatibilní s cíli zastánců ideologie udržitelného rozvoje, proto řešením má být buď převýchova člověka nebo donucení pomocí centrálního plánování, a to zdaleka nejen v oblastech týkajících se životního prostředí. Nenechme se zmást tím, že zastánci komunistických idejí dnes používají pro svoji doktrínu nevinně znějící název.


Více o trvale udržitelném rozvoji viz Jim Peron: Omyl trvale udržitelného rozvoje (LF září 2003)

1) http://www.sustainable-prize.net/sign.html
2) http://www.ceu.cz/SUR/SUR.asp
3) http://wtd.vlada.cz/files/rvk/rur/strategie_ii-27.4.04.pdf